← kostel sv. Vincence Ferrarského (Hůrka) bývalý kostel Navštívení Panny Marie (Hvožďany) →
13961 kostel sv. Václava

Novostavby (známka 10, známka původního objektu: 601) zděné kostely

Druh stavby:
kostel
Církev:
katolická
Parcela:
pozemková parcela č. 81/2
Kód katastrálního území:
649864, 754889
Období devastace:
1945–1989
Důvod devastace:
jiný
Postaveno:
(13. století), 1512 - 1517, věž zvýšena 1584 - 1587
Zbořeno:
4.9.1962
Poloha:
na Dukelském náměstí

Písemné prameny uvádějí kostel až na počátku 14. století. V letech 1324 - 1334 byla přistavěna nová loď, patrně současně s mohutnou věží na její severní stěně. Z roku 1395 je již zaznamenáno patrocinium kostela zasvěceného svatému Václavovi, českému zemskému zastánci, patronu vinařů. V dalším období vznikla klenutá prostora sevřená východní zdí věže, severní zdí lodi a západní zdí sakristie, opatřená opěrným pilířem. Na počátku 15. století došlo k vysvěcení oltáře Panny Marie, který mohl být umístěn právě v klenuté části patrně původní kaple zasvěcené Bohorodičce. V roce 1496 byla na severní straně kostela rozšířena a dokončena pozdně gotická kaple sv. Jana. Nadzemní zdivo původní stavební fáze bylo zbořeno a prostor byl začleněn do nové kaple. Nejvýznamnější stavební fázi, jež završila architektonický vývoj půdorysu chrámu, prodělala stavba v letech 1512 - 1517. Vznikl monumentální pozdně gotický presbytář s náročnou a vysoce kvalitní síťovou klenbou, jež se stala ze stavebního a umělecko-historického hlediska nejcennějším prvkem kostela. S touto etapou výstavby souviselo patrně i zaklenutí lodi křížovou klenbou a vložení kůru do západní části. Svěcení kostela i oltáře proběhlo dne 12.12.1519. V letech 1584 - 1587 došlo ještě ke zvýšení věže o renesanční ochoz. Kostel byl opravován v letech 1678, 1745, 1816 a 1856. - Chrámovou stavbu zdobila také řada velice vzácných sochařských i malířských děl. Pravděpodobně pro boční kapli, zasvěcenou původně Panně Marii, vznikla ve druhé čtvrtině 15. století dřevěná, pozlacená Pieta, uchovávaná dodnes v mariánské kapli nové budovy kostela na náměstí v Hustopečích. Patrně v roce 1507 zhotovil neznámý autor pro tentýž prostor fresku Smrti Panny Marie o rozměrech 20 m2, jejíž fragment se dochoval. Původní freska, transferovaná ze severní stěny jižní boční kaple, tvořila retábl oltáře patrně cechu kopáčů vinic umístěného přímo naproti vchodu do kaple. Téma souvisí s původním zasvěcením kaple matce Kristově i s novým zasvěcením sv. Janu Evangelistovi, taktéž zobrazenému na výjevu. V nedochované horní části zobrazil autor pravděpodobně výjev Nanebevzetí Panny Marie, kterému by odpovídal plný název oltáře z roku 1523. Mariino lůžko obklopují apoštolové. Spolu se sv. Janem a Petrem přihlíží i sv. Jakub v klobouku s odznakem poutníka odkazující na polohu kostela na dálkové cestě z Brna do Itálie. V dolní části obrazu se dochovala pozdější renesanční malba zachycující šest měšťanů klečících před starobrněnskou abatyší (Anežkou?). Hustopečská freska představovala jeden z nejvýznamnějších příkladů moravského nástěnného malířství počátku 16. století, technickou dokonalostí srovnatelným s deskovou malbou. Z kostela sv. Václava pochází i pozdně gotická dřevěná socha Panny Marie s Ježíškem ze 70. let 15. století. V roce 1937 byla nalezena v místnosti nad sakristií, byla restaurována a od konce 40. let 20. století zdobila střední pilíř přiléhající ke kruchtě v lodi kostela. Plastika Asumpty (Panny Marie Nanebevzaté) představuje pozoruhodný příklad pozdně gotického sochařského stylu přechodu lámaného slohu poloviny 15. století k barokní gotice. K velmi cenným památkám patřily i náhrobky významných osobností (kněze Jana z počátku 15. století) a též měšťanů (z přelomu 16. a 17. století). V 18. století došlo k barokizaci především interiéru kostela, z této doby pocházela bohatá architektura hlavního oltáře s obrazem Smrt sv. Václava z roku 1742 od Jindřicha Hoffa a další sochařská výzdoba. Taktéž boční oltáře dostaly barokní výzdobu, došlo k opravám střechy a zřízení nového sanktusníku. V roce 1891 došlo v důsledku havarijního stavu ke snesení galerie a podobný problém vyvstal i u věže. Roku 1903 probíhaly novogotické úpravy kostela, při nichž se odborníci dohodli, že věž osadí kamenným ochozem. Práce řídil Richard Martin. Nově upravenou věž nechal pokrýt těžkými měděnými pláty, do provozu byly dány i věžní hodiny. Hmotnost novogotické věže však nebyla úměrná nestabilnímu podloží, a vlastně se tak spolupodílela na smutném konci kostela. Přestavba si vyžádala 65.000 korun. Měla harmonicky propojit všechny části kostela. Do předního štítu bylo zabudováno novorománské kruhové okno, střecha byla pokryta glazovanými pálenými taškami z lichtenštejnské továrny v Poštorné. Radikálních úprav doznal i interiér kostela. Dne 25.4.1917 byly z věže kostela sneseny zvony, které měly posloužit k válečným účelům. Z původních šesti zůstal pouze zvon „Median“ (z roku 1501) a umíráček. Na výzvu veřejnosti uspořádali po skončení 1. světové války Dr. Karel Večeřa a kooperátor Jan Schneider sbírky na nové zvony. Kromě místních obyvatel a nadace Terézie Tchomosové (roz. Dikové) z Atén přispěl i prezident T. G. Masaryk a jeho dcery – Olga a Alice. Za 2. světové války byly opět odebrány zvony, čímž se částečně narušila statika už tak velmi zatížené věže. Stavbu poškodily i osvobozovací boje města v dubnu 1945. V bezprostřední blízkosti kostela vedla hlavní státní silnice Brno - Bratislava, jejímž provozem stavba rovněž značně trpěla. Roku 1953 se ve věži začaly objevovat trhliny. V roce 1959 se ukázala nutnost věž staticky zabezpečit, což úřady nepovolily; na přelomu let 1960 a 1961 bylo pouze rozhodnuto omezit rychlost motorových vozidel na silnici vedoucí okolo svatostánku a zakázat zde průjezd tanků a těžkých vozidel. Tato ustanovení se však nedodržovala. Řešení havarijního stavu věže se stále oddalovalo a důsledkem toho došlo dne 26.2.1961 ve 3,14 hodin v noci ke zřícení věže kostela, jež prolomila střechu a klenbu lodi. Presbytář, sakristie a boční kaple však zůstaly neporušeny. Přesto bylo dne 4.3.1961 vydáno komisí Odboru výstavby Okresního národního výboru Břeclav nařízení ke zbourání celého kostela, tedy i zachovalých částí. Za zachování neporušených částí chrámu podepsalo tehdy petici 1 207 občanů. Proti vydanému demoličnímu výměru se postavily rovněž osobnosti z řad odborníků. V březnu 1961 sepsal Ing. Zdeněk Budinka, stavební inženýr z Ústavu státní památkové péče a ochrany přírody v Praze, zprávu týkající se zabezpečení zbytku kostela. Shledal neporušené části stavby staticky naprosto vyhovující a sepsal nutná doporučení pro záchranné stavební práce. Tyto stavební práce shledal jako ekonomicky únosné a napsal, že: "Vzhledem k historické a umělecké hodnotě nelze doporučiti tyto vzácné objekty k vynětí z památkové ochrany". V rámci jednání Ústřední komise státní památkové péče dne 16.3.1961 se rovněž historik umění profesor V. V. Štech v posudku vyslovil za záchranu kostela: "... Kdyby zmizely objekty rozložené na svahu náměstí a ono stalo se prázdnou plochou, vznikla by nezacelitelná prázdnota, město ztratilo by ráz i ducha a bylo by nutno uvažovati, jak a čím nahradit zmizelé hodnoty.". Rozhodující roli však sehrála zvůle místních okresních činovníků v čele s předsedou Okresního národního výboru v Břeclavi Emilem Horčičkou, kteří v plném odstranění kostela spatřovali i "významný přínos k upevnění vědeckého světového názoru". Emil Horčička v přípisu Ministerstvu školství a kultury ČSSR ze dne 5.4.1961 napsal: "Hustopeče svým složením jsou středem vysoce religiosního okruhu obyvatel a dle názoru byra OV KSČ i rady ONV je předpoklad, že pokud budou v tomto místě stát poslední zbytky kostela, do té doby bude vytvářen tlak na jeho celou obnovu v původním stavu. Na dotvrzení tohoto důvodu podotýkáme, že v současné době se projevují ohlasy mezi katolickým obyvatelstvem na uspořádání sbírek na obnovu kostela… Kostel má sloužit k udržování starých předsudků.". Boj o zrušení demoličního výměru mezi odborníky a veřejností na jedné straně a mezi představiteli Okresního národního výboru v Břeclavi byl velice urputný a trval až do září 1962, kdy po soustavném nátlaku konečně upustilo Ministerstvo školství a kultury ČSSR od další památkové ochrany kostela v Hustopečích… Poslední překážka k likvidaci stavby byla odstraněna. Dne 4.9.1962 provedl Průmstav Brno destrukci zbytku kostela. Týden předtím vyvrtali vojáci otvory pro 12,5 q karpatinu. Místní rozhlas upozorňoval občany okolních domů a hlavně obchodů na bezpečnostní opatření. Kronikář k tomu uvádí: „Kolem 10. hodiny dopolední opustila na znamení sirény většina obyvatel přilehlých bytů své domy, aby z různých míst přihlížela nevídanému divadlu. Místo výbuchu bylo uzavřeno četnými hlídkami. Asi ve 12,30 hodin zazněla poplašná detonace a hned po ní dva tupě znějící výbuchy. Zřítila se nejdříve jedna boční stěna, pak druhá a zbytek kostela se proměnil v hromadu trosek. Po ukončení poplachu se opět objevili na rumišti vojáci a hned začali trosky odklízet a odvážet nákladními auty. Rumovisko kostela bylo rozvezeno na některé komunikace a na skládku. Po 14 dnech práce zarovnali areál kostela a připravili jej k osázení zeleně.“ - Zachované zbytky vybavení zdemolovaného kostela a některé vzácné architektonické fragmenty byly uchovávány původně na hustopečské faře a poté i v nově zřízené kapli, než nastala po listopadu 1989 příznivá situace ke stavbě nového svatostánku. Nový kostel podle projektu brněnského architekta Ludvíka Kolka byl na témže místě postaven v letech 1992 - 1994 a zasvěcen sv. Václavu a sv. Anežce České. - Pozemek s kostelem patří církvi.

Zdroj: Mgr. Soňa Nezhodová PhD., Šárka Prokešová: Anno domini 1961

WGS84 souřadnice objektu: 48.939928°N, 16.737526°E

Komentáře

Žádné komentáře