1818 kaple sv. Anny

Poškozené (známka 445) zděné velké kaple

Druh stavby:
kaple
Církev:
katolická
Parcela:
stavební parcela č. 240
Kód katastrálního území:
793141, 658928
Období devastace:
1945–1989
Důvod devastace:
jiný
Postaveno:
(15. století), 1653, 1807 - 1808, vysvěcena 2.7.1820
Poloha:
v lese, V od vsi

se sanktusníkem

V rekonstrukci; má nový kovový krov, zatím beze střechy. Obvodové zdivo je mimo přístavek dozděno do původní výše a zpevněno shora betonovým věncem (kolem i uvnitř lodi je lešení). Kvůli modernizaci kaple byl ubourán dochovaný zděný sanktusník nad průčelím. Bez oken, provizorní dveře jsou zavřené. Interiér kaple je vyčištěn od trosek. Odstraněny jsou nánosy zeminy od zdiva kaple. Odstraněny jsou okolní náletové stromy a křoviny. - Výstavba kaple v oblasti Příčného vrchu souvisela se středověkou hornickou činností v této oblasti. První kaple zasvěcená patronce havířů sv. Barboře byla postavena kolem roku 1450 v místech dnešní mohyly sv. Rocha. Kaple sloužila horníkům, kteří zde před sestupem do dolů a štol vykonávali pobožnost. Kolem roku 1500 byla zasvěcena sv. Anně, která začala být v té době uznávaná také jako patronka havířů. Kaple později vyhořela a tak nechal vratislavský biskup Karl Ferdinand Vasa zvaný "Polský" postavit horníkům v roce 1653 novou dřevěnou kapli sv. Anny, tentokrát už na jejím současném místě. První mši zde sloužil dne 28.6.1654 zlatohorský kněz Martin Berg, následné mše byly slouženy každoročně pouze na den svěcení. Teprve od roku 1699 byl počet mší na přání horníků i obyvatel obce zvýšen na několikrát ročně. Od roku 1702 byla v kapli mše sloužena v letním období každou třetí neděli v měsíci, v zimním období pak každou čtvrtou neděli v měsíci. V důsledku ustávající hornické činnosti v průběhu 18. století přestala být kaple sv. Anny využívána a postupně chátrala. Vratislavské biskupství proto již značně zchátralou kapli prodalo v roce 1803 i s pozemkem majiteli sousedního pozemku - kovářskému mistrovi z Horního Údolí Johannu Nepomuku Laskemu na stavební materiál. Když jednou přišel silně věřící J.N. Laske ke své kapli, zjevila se mu ženská postava, která mu rukou dávala znamení a pak zmizela. Laske se rozklepal, nemohl jít dál a s velkou námahou se vrátil domů. Nato velice vážně onemocněl, čekalo se to nejhorší, ale po dvou měsících se zase zcela uzdravil. Z uvedených důvodů nechal Laske vedle zchátralé kaple sv. Anny postavit v roce 1807 novou zděnou kapli, zasvěcenou opět sv. Anně. Starou dřevěnou kapli poté rozebral. Ze dřeva z rozebrané staré kaple si Laske na své zahradě postavil "sommerrhäuschen" - letní domeček. Zbytek dřeva z rozebrané staré kaple daroval J. N. Laske občanům osady Železná u Vrbna a ti z tohoto materiálu postavili v místě zvaném Wolfseifen kapli zasvěcenou Panně Marii Sněžné. U nové zděné kaple horníci od roku 1808 vykonávali o nedělích a svátcích bohoslužby a kaple se těšila i v následujících letech zájmu početných návštěvníků. Proto se v roce 1819 Johann Nepomuk Laske a jeho syn Alois rozhodli postavit novou, větší kapli. Stavba nové dřevěné kaple proběhla postupně od roku 1819 do března 1826. V té době byla nová kaple až na vnitřní zařízení hotová, ale J.N.Laske v březnu 1826 onemocněl a o měsíc později zemřel. Syn Alois Laske pokračoval ve zvelebování místa; u nové kaple vznikla křížová cesta tvořená obrazy umístěnými na dřevěných sloupcích (bildstock) a nepotřebná zděná kaple z roku 1807 byla změněna na kapli Božího hrobu. V roce 1836 Alois Laske přistavěl k dřevěné kapli sv. Anny zděný presbytář. Místní sochař a řezbář Bernhard Kutzer zhotovil na své náklady do presbytáře hlavní oltář a na něj později i sochu Madony vyřezanou z tisu. Nový oltář posvětil dne 15.10.1837 na den sv. Hedviky, patronky Slezska, zlatohorský děkan Phillipp Dittrich. Alois Laschke se dne 25.6.1840 písemně zavázal, že bude kapli sv. Anny udržovat na své náklady. Na žádost Aloise Laskeho udělil dne 8.8.1850 vratislavský kardinál Melchior Diepenbrock kapli opět mešní licenci, aby v ní podobně jako v 17. a 18. století mohly být slouženy mše svaté. Následně dne 15.8.1851 sloužil zlatohorský děkan Philipp Dittrich v kapli velkolepou mši svatou a při té příležitosti kapli znovu vysvětil. Lokalista z Horního Údolí Florian Witzig pak v této kapli častěji sloužil bohoslužby. Mešní licence byla udělena na pět let s možností prodlužování. V kapli se od té doby sloužily mše zejména na svátek sv. Anny (26.7.), Nanebevzetí Panny Marie (15.8.), sv. Rocha (16.8.) a sv. Barbory (4.12.). Následující místní duchovní – lokalista Ignaz Worm – založil ještě dnes existující Spolek sv. Rocha, který každoročně na svátek sv. Rocha (16. srpen) sloužil v kapli sv. Anny mši za zemřelé členy. Po mnoho let se konala také procesí s modlitbami od kaple sv. Anny ke čtvrthodině odtud ležící kamenné pyramidě sv. Rocha. Po hladomoru v oblasti v letech 1844 - 1849 se Alois Laschke spolu s dalšími obyvateli Horního Údolí rozhodl v roce 1853 vystěhovat do Ameriky. Kapli proto proto v asi v roce 1853 prodal sochaři a řezbáři Bernhardu Kutscherovi. Po Kutscherově smrti v roce 1864 o kapli pečoval jeden z jeho synů, po nějaké době ji ale prodal vojenskému invalidovi Andreasu Knoblichovi. Od roku 1877 se již v kapli mše nekonaly. Od Knoblicha dne 7.12.1885 kapli a u ní postavený dům odkoupila dvojice poustevníků Ferdinand Güttler a Franz Xaver Ludwig, kteří se do Horního Údolí přesunuli v roce 1884 od kostela na Annabergu nad Andělskou Horou. Přáním poustevníků bylo, aby sv. Anna byla jako dosud prostorem klidu a duchovného usebrání, ale aby ji přesto navštěvovali poutníci. Poustevníci v roce 1887 kapli sv. Anny zvětšili o dřevěný přístavek za presbytářem, který měl pravděpodobně funkci soukromého bytu a prostoru pro poustevníka Ferdinanda, aby mohl být stále v blízkosti svatostánku a mohl se věnovat rozjímání. V témže roce podnikl poustevník Franz cestu do Říma, odkud přivezl sochu Panny Marie požehnanou papežem a posvěcenou v loretánské svatyni; sochu poustevníci umístili na hlavní oltář v kapli sv. Anny. Poustevník Ferdinand byl velkým ctitelem sv. Marty a tak byla zděná kaple Božího hrobu přestavěna v roce 1888 na kapli této světice. Nově zřízená kaple sv. Marty byla následně hojně navštěvována Ferdinandovými příznivci a poutníky. Na podzim 1888 však duchovní správa vytvořila komisi, která zkoumala činnost poustevníka Ferdinanda ve věci svěcení vody z pramene sv. Marty a poté údajného uzdravení slepce. Komise rozhodla o odebrání mešní licence kapli sv. Anny a několik dní poté, dne 12.11.1888, kaple sv. Anny do základů vyhořela (zničena byla i Kutzerova Madona), zřejmě vinou úmyslného žhářství některého z nepřátel dvojice poustevníků. Ani to však poustevníky neodradilo a rozhodli se na místě shořelé kaple vystavět kapli novou. Přes potíže se schválením stavby včetně námitek ohledně snížení návštěvnosti na nedalekém Mariahilf se nakonec věc podařila. Plány nové kaple zhotovil již v květnu 1889 vrbenský stavitel Karl Maier. Stavbu prováděli oba poustevníci, jejich přátelé a neznámí dobrodinci. Dřevo získali darem nebo koupí od drobných majitelů lesa a v blízkosti stavby byl objeven zdroj písku. Do roku 1900 byla postavena nejen nová kaple sv. Anny, která svou velikostí v očekávání početných poutníků překonala kapli původní, ale i další kaple - Dušičková (umístěná za kaplí sv. Anny) a Panny Marie Bolestné (stojící vlevo od ní). Interiéry kaplí zdobily dřevořezby z místní dílny rodiny Kutzerů. O pohodlí poutníků se staral hostinec provozovaný poustevníky v domku vedle kaplí. K pravé straně presbytáře kaple sv. Anny byl přistavěn tzv. "Das kleine Hauschen" - skromný domeček poustevníka Ferdinanda, který tak mohl kdykoli zajít do svatyně i při nepříznivém počasí a věnovat se modlitbám. Když byl areál dokončen, dočkali se poustevníci největší rány; duchovní správa nové kapli sv. Anny neschválila mešní licenci, takže kaple byla pouze soukromou, bez možnosti konat veřejné církevní obřady. Poustevník Ferdinand zemřel v květnu 1898, poustevníkovi Franzovi poté pomáhal místní rodák, kostelník Ferdinand Zahn, který kdysi oba poustevníky na sv. Annu přivedl. Všechny kaple byly následně převedeny na farnost a teprve dne 29.10.1903 posvěceny zlatohorským děkanem Gregorem Kunzem. Poustevník Franz se stal hlídačem areálu a bydlel ve svém domku vedle kaplí. Poutní místo bylo hojně vyhledáváno turisty a stalo se zastávkou poutníků z blízkého Mariahilf, kde se obávané snížení návštěvnosti neprojevilo, spíše naopak. V říjnu 1910 zemřel i poustevník Franz a odkázal dům s hostincem a hospodářskou budovou stojící vedle kaplí místní farnosti. Hostinec byl poté farností pronajímán a nájemce současně plnil funkci hlídače a kostelníka. Po vyhnání původních obyvatel v roce 1946 neměli noví osídlenci k prostředí vztah, takže následovala postupná devastace neudržovaných objektů. Poutní místo sloužilo ještě několik let svému účelu. Na kapli sv. Anny byla ještě v 50. letech 20. století iniciativou místních farníků opravena střecha, ale místo postupně podléhalo devastaci. Inventář nehlídaných kaplí se postupně ztrácel, cenné věci byly ukradeny, ostatní zničeny nebo spáleny. Nakonec Vlastivědný ústav v Olomouci rozhodl dne 11.8.1960 o upuštění od památkové ochrany kaplí, které byly následně československými vojáky s výjimkou kaple sv. Anny zbořeny. Kaple sv. Anny pak bez údržby chátrala, v roce 1996 se propadly střecha, krov a strop nad lodí, v roce 2009 se pak propadla větší část klenby nad presbytářem. Práce na opravě stavby začaly až v roce 2016. - Pozemek s kaplí patří spolku "Horní a Dolní Údolí", který organizuje opravu kaple v poněkud modernistické podobě; v maximální míře mají být zachovány konstrukce stávajícího zdiva, objekt má být ztužen železobetonovým věncem, zastřešení je navrženo sedlovou střechou tvořenou ocelohliníkovými prvky (z důvodu poměrně vysoké vlhkosti lokality), střešní krytina je navržena z břidlicových desek, u hřebene má být střecha pokryta skleněnými deskami. Jako náplň využití prostoru kaple je uvažováno o stálé expozici výtvarníků a také jako o prostoru pro pořádání koncertů.

Zdroj: Bc. Boleslav Doboš; časopis Altvaterbote, přeložil Ing Günter Fiedler

WGS84 souřadnice objektu: 50.218006°N, 17.364038°E

Komentáře

Žádné komentáře