Poškozené a zničené kostely a kaple v České republice

Zaniklé (známka 600) zděné velké kaple

Druh stavby:

kaple

Církev:

katolická

Parcela:

pozemková parcela č. 1029/22

Kód katastrálního území:

710946

Období devastace:

1945–1989

Důvod devastace:

jiný

Postaveno:

1903 - 26.6.1904 (posvěcení)

Zbořeno:

1973

Poloha:

na křižovatce Zengrovy a Břetislavovy ulice

s věží

První úvahy o stavbě nové kaple se v Řepčíně objevily v roce 1897. Zřejmě to bylo i díky tomu, že Řepčínští měli vždy daleko do kostela; původně byli přidruženi ke sv. Mořici v Olomouci, později ke sv. Jiljí v Křelově. V Řepčíně koncem 19. století již jedna větší kaple stála; šlo o kapli Panny Marie Růžencové v klášteře dominikánek, která ale již svou kapacitou nedostačovala. Proto dne 28.7.1902 rozhodl tehdejší obecní výbor Řepčína postavit novou zděnou kapli. Stavba byla zadána Janu Valihrachovi, olomouckému stavebnímu znalci a staviteli. Jan Valihrach bydlel v Řepčíně v Oldřichově ulici v č.p. 152 a byl známou stavitelskou osobností. Podílel se například na rozšiřování Moravského divadla v Olomouci i na stavbě zvonice na kapličce v sousedním Neředíně. Nová kaple sv. Josefa byla slavnostně posvěcena dne 26.6.1904. Na malém náměstíčku vyrostla poměrně velká stavba se zvonicí postavená v postsecesním slohu. V nové kapli se konaly příležitostné bohoslužby a také to bývalo místo posledního rozloučení se zesnulými. V kronice byla označována jako „obecní kaple“ a místní na ni byli patřičně hrdí nejen proto, že se na její stavbě sami podíleli. Kaple byla také ztvárněna na obraze Karla Tomana z roku 1936, který je v soukromé sbírce jednoho řepčínského občana. Kaple je k vidění i na pohlednicích Řepčína, které byly v tehdejší době hojně vydávány. Zřejmě proto, že v Hejčíně byl v roce 1932 posvěcen nově vybudovaný kostel sv. Cyrila a Metoděje, začala kaple ztrácet na významu. Bohoslužby se zde konaly už pouze jednou ročně, na svátek sv. Josefa. A fotografie z pohřbu místního hasiče z roku 1935 dokládá, že se zde konala poslední rozloučení se zemřelými. Poslední pohřeb vypravený z kaple se konal v roce 1957, kdy zemřel ve věku 41 let na leukemii Josef Mrtýnek, rolník z gruntu hned vedle kapličky. Podle jedné pamětnice, která bydlí v bezprostřední blízkosti malé návsi, byla koncem 60. let 20. století uspořádána sbírka na opravu kaple. Proto byl v roce 1970 pořízen i soupis nejnutnějších oprav kaple, který byl náhodně objeven v archivu na faře v Hejčíně. Ze soupisu je zřejmé, že stav kaple nebyl v té době tak špatný, jak o tři roky později, kdy kapli bourali, tvrdili místní funkcionáři. V soupisu jsou zaznamenány vnitřní rozměry kaple,její vybavení i to, že ve věži stále visel zvon. Soupis nejnutnějších oprav zněl následovně: "Oprava kaple v Řepčíně. Stav kaple. Vnitřek kaple má rozměry ca 7 x 5 m, je obdélníkového tvaru, na čelní straně je v obloukové apsidě vyvýšené proti lodi o dva stupně umístěn dřevěný oltář. Na čelní stěně lodi je po straně pravé (epištolní) nástěnná malba Panny Marie, na straně levé (evangelní) malba sv. Josefa. V apsidě jsou dvě oblouková okna. Na oltáři je zachovalý kříž a poškozená soška asi sv. Josefa. Loď má terazzovou podlahu, která je v dobrém stavu. Je osvětlována obloukovým oknem na každé straně. Okolo celé lodi ve spodní části je ca 50 cm od země omítka zcela rozrušená od vlhkosti. Strop je zčásti pomalován symboly, boční stěny jsou bez maleb (až na ony dva obrazy na čelní straně lodi). Okolo oken a vstupních dveří jsou poškozené štukové výzdoby (pásy, andělé). Vstupní dvéře jsou už nezamykatelné, sesedlé, ve spodu uhnilé, zasklení provedeno nabitím do neoprac. lišt na dvéře. Ostění u dveří poškozeno (vypadáno), zejména na levé (evang.) straně. Vnitřní vybavení kromě oltáře: klekátko, odkládací deska se zásuvkou, dvě lavice, socha bičovaného Ježíše. Zvenku sokl v dobrém stavu, nad ním (stejně jako v kapli) vlivem zemní vlhkosti omítka opadaná, zejména na straně pravé (epištolní) a na apsidě. Strana levá (evang.) má sice rovněž porušenou omítku, ale ne v takové míře. Poškozeny jsou okapové římsy. Střecha byla břidlicová a je těžce poškozena; krytina na četných místech chybí vůbec. Okapové žlaby a svody jsou zničené (prorezavělé). Věžička má plechovou krytinu, která je pravděpodobně také vadná. Pokud jde o okna, byla zasklena sklem s drátěnou vložkou. Jsou dosud nepoškozena. Jedině ve vížce jedno kruhové okno je rozbité. Schody před vchodem kaple jsou kamenné a některé (na ep. straně) do značné míry vykotlané a odstávají od ostatních schodů. Na vížce je zvonek, chybí však řemen k němu. Do kaple není zavedena elektřina. Oprava kaple spočívající v úpravě vnitřku a vnějšku kaple do slušného stavu by stála: - oprava krytiny, žlabů a svodu rýn, zhotovení nové plechové po sejmutí staré, břidlicové 8.000 Kčs - omítka vnitřní: oprava, sejmutí poškozených štuk a oprava poškozených míst po sejmutí 1.500 Kčs - dodání a osazení nových dveří (bez zárubní) vč. nátěru 2.000 Kčs - oprava ostění a jiné drobné zednické práce 200 Kčs - vymalování vnitřku a vyčištění maleb 1.200 Kčs - oprava oltáře (poškozených míst, nátěr) 5.000 Kčs - oprava schodů 1.000 Kčs - venkovní omítka, drobné zednické práce, sestejnění fasády 2.500 Kčs - lešení vně i uvnitř 3.000 Kčs - úprava okolí, úklid 500 Kčs - součet 24.900 Kčs, ca 30 % reserva na nepředvídané, daně, poplatky 7.600 celkem 32.500 Kčs. Pokud by se opravila jen střecha (nová střecha z plechu), omezily by se náklady na ca 12.000 Kčs (vč. lešení). Tato minimální oprava by se měla provést, aby během 5 - 10 let se z kaple nestala zřícenina, jejíž odklizení by přišlo na stejné peníze, jako slušná nynější oprava. Poznámka: Ceny odhadnuty na základě hrubých výměr a jednotkových cen platných ve stavebnictví k 1.1.1970. V Olomouci 25. března 1970 Michálek (? - nečitelné)". K opravě kaple ale nedošlo a přestože stavba nebyla vážněji poškozena, .Rozhodnutím finančního odboru Městského národního výboru v Olomouci ze dne 6.8.1973 „bylo povoleno odbourání kaple... s tím, že bourací práce zajistí a provedou občané z volebního obvodu č. 1 a 2“, tedy místní. Ve vyrozumění téhož odboru z téhož dne, v němž se upřesňují především bezpečnostní podmínky celé akce, bylo uvedeno, že „technický stav objektu je velmi špatný a některé části zdiva, zejména věž, jsou v havarijním stavu a dochází k samovolnému borcení zdiva“. Dále zde stojí, že „požadavek na odbourání této havarijní kaple vzešel ze strany občanů v rámci zvelebení obvodu“. Ve skutečnosti zboření kaple nařídil místní funkcionář, který pak cihly z kaple použil pro své soukromé účely. Podle vzpomínek svědků byl k bourání kaple použit nákladní vůz naložený pískem, aby měl co největší váhu, a pomocí vlečných lan se mu podařilo kapli strhnout i přesto, že se při demolici zvedala přední část nákladního vozu. Místo bylo později zatravněno a byly zde vysazeny tři lípy. Pod jednu z nich byly údajně uschovány dokumenty o kapli. Uprostřed náměstíčka byl navíc nevkusně vztyčen velký sloup dvojitého uličního osvětlení. - Původní dřevěná kaple v tomto prostoru, zakreslená na mapě Stabilního katastru z roku 1834, stála asi 50 m jihozápadním směrem na souřadnicích 49.607656, 17.233768. - Pozemek, na němž kaple stála, patří městu Olomouc.

Zdroj: zpravodaj Hejčínské oko, květen 2014

WGS84 souřadnice objektu: 49.608079°N, 17.234181°E