kostel sv. Antonína Paduánského (Jelení) →
13802 kostel sv. Jana Křtitele

Zaniklé (známka 600) polodřevěné kostely

Druh stavby:
kostel
Církev:
katolická
Parcela:
pozemková parcela č. 165
Kód katastrálního území:
638625, 638609
Období devastace:
1945–1989
Důvod devastace:
jiný
Postaveno:
1672, rozšířen 1724 - 1725, opraven 1817, 1846, 1857, 1884
Zbořeno:
prosinec 1964
Poloha:
na kopci nad vsí

Filiální poutní kostel na strmém vrchu nad vsí. - Kostel byl orientovanou stavbou sestávající ze sakristie a čtvercového presbytáře postavených z lomového kamene a obdélné dřevěné lodi s nízkým ochozem podél budovy. Stavba byla pokryta šindelovou střechou. Sanktusník nad presbytářem byl zakončen cibulovitou vížkou krytou plechem. Kostel měl tři vchody - pravoúhle zakončený vchod v trámovém ostění západní strany lodi, od severu vchod do presbytáře v hladkém kamenném ostění a z jihu vchod do lodi s drobnou předsíňkou v prostém kamenném ostění. Loď kostela osvětlovaly tři páry oken, presbytář jeden pár oken, emporu nad sakristií tři oválná okénka a sakristii jedno obdélné okno. Čtvercový presbytář o rozměrech 8 x 8 metrů byl sklenut českou plackou a k němu přistavěná sakristie (3,8 x 3 m) klášterní klenbou s výsečí nad každou stranou. Nad klenbou sakristie byla upravena na polokruhovém půdorysu empora, jejíž stěny, klenbu i podlahu kryly hustě vedle sebe zasazené oblázky. Prostora empory byla upravena jako podobenství pouště, kde pod palmami káže sv. Jan Křtitel svým posluchačům. Kostelní loď o rozměrech 15,2 x 10 metrů měla prkenný rovný strop nižší než presbytář, po jejích třech stranách byly zřízeny empory podpírané osmi dřevěnými vyřezávanými sloupky, na něž byl přístup dvouramenným schodištěm uvnitř kostela. V západní části lodi byla vestavěna trojramenná dřevěná kruchta nesená vyřezávanými sloupky. Mobiliář kostela byl poměrně chudý. Celý areál byl obklopen hřbitovem ohrazeným kamennou hradbou se segmentově zaklenutou bránou. - Pro kostel byly nejvýznamnější událostí roku oslavy červnového svátku sv. Jana Křtitele, kterému je kostel zasvěcen. Při těchto oslavách sloužili každý rok velkou mši opati broumovského kláštera, a kostel byl hojně navštěvován věřícími z kraje i sousedního Pruska. - Základní kámen ke stavbě dřevěného kostela na kopci nad vsí položil v září 1672 opat Thomas Sartorius, který také dne 7.5.1673 osobně kostel zasvětil sv. Janu Křtiteli a konal v něm první bohoslužbu. Pro stavbu bylo použito dřevo z tou dobou přestavovaného heřmánkovického kostela. Společně s kostelem byl posvěcen i okolní hřbitov, kam byl jako první pochován v září 1673 rychtář Valentin Knittel. V 19. století byla kostnice na východní straně hřbitova zbořena a tamní ostatky byly přeneseny na heřmánkovický hřbitov. V roce 1676 byl přistavěn dřevěný presbytář. Vzhledem ke své horské poloze (644 m nad mořem, šlo po stavbách na Hvězdě o druhou nejvýše položenou budovu na Broumovsku) byl kostel značně vystaven povětrnostním vlivům. Proto dal opat Otmar Zinke v letech 1724 - 1725 provést opravu dřevěné lodi a přístavbu nového zděného presbytáře se sakristií, k čemuž se vztahuje epigrafická kamenná deska s monogramem a datem O.A.B 1725, jež byla zasazena na východním průčelí při závěru presbytáře mezi opěrnými pilíři. Obnovený kostel pak opat Zinke dne 24.6.1726 vysvětil. Kostel spravoval farář ze Šonova, po roce 1784, kdy opat Štěpán Rautenstrauch zřídil lokálii při kostele v Heřmánkovicích, tamní duchovní správce. Podle zápisů nalezených v makovici vížky byl kostel opravován v červnu 1817 a v srpnu 1846. V roce 1858 byly kolem sakristie kostela přistavěny čtyři opěrné pilíře. Následně nechal truhlářský mistr Bittner pro ochranu před špatným počasím zhotovit krytý dřevěný ochoz podél lodě. Když věžní makovice přetřená žlutou barvou během let ztratila svůj lesk, byla uspořádána ve farní obci sbírka, která za přispění věřících z Pruska vynesla obnos potřebný pro obnovu věže a její pozlacení. Slavnostní obřad vykonal dne 17.8.1884 heřmánkovický farář Magnus Werner za asistence broumovských řeholníků Oddo Pospischila a Hugo Trautmanna. Ve 30. letech 20. století se v kostele sloužily mše každé nedělní odpoledne, při čemž bohoslužby navštěvovali i věřící ze sousedního Německa. V roce 1929 bylo konstatováno, že dřevěná část kostela je v poměrně dobrém stavu, ale zdivo presbytáře bylo porušeno několika trhlinami prostupujícími skrz celé zdi. Špatný statický stav presbytáře mohl mít souvislost s nedostatečným založením základů i situováním stavby na mírném svahu, což v 19. století vedlo ke stabilizaci pomocí hlouběji založených opěrných pilířů presbytáře. Jestliže stav kostela nebyl plně uspokojivý již v meziválečném období, absence jakékoli údržby po 2. světové válce vedla k postupné devastaci ohrožující samotnou podstatu památky. Dne 25.8.1960 požádal Místní národní výbor v Heřmánkovicích svým dopisem adresovaným Ministerstvu školství a kultury o odstranění kostela s tím, že kostel se nachází v dezolátním stavu. "Demolice kostela byla projednána v radě a zasedání MNV v Heřmánkovicích, kde poslanci MNV s demolicí stoprocentně souhlasili. Mínění většiny obyvatelstva je kostel zbourat, pouze jedinci se vyjádřili pro opravu. V uvedené osadě má národní podnik Karosa Vysoké Mýto rekreační středisko. Závodní výbor Revolučního odborového hnutí podniku se vyjádřil pro zbourání kostela, neboť v takovémto stavu dělá ostudu." Při místním šetření v listopadu 1960 bylo zjištěno, že materiál dřevěné části je shnilý a konstrukční prvky se bortí. V protokolu se zmiňuje trhlina ve zdi presbytáře uváděná již v roce 1929, která patrně byla stabilizována a nerozšiřovala se. Zástupce Krajského střediska památkové péče a ochrany přírody v Pardubicích během místního šetření doporučil provést opravu střechy, vnějších omítek a oken. Následné písemné vyjádření Krajského střediska památkové péče a ochrany přírody v Pardubicích bylo však patrně s přihlédnutím k politickým aspektům koncipováno odlišně, neprosazovalo zachování a obnovu kulturní památky, nýbrž s odkazem na vyjádření církevního odboru Krajského národního výboru v Hradci Králové v podstatě vyslovilo souhlas s odstraněním kostela. Toto vyjádření spolu s obdobným vyjádřením odboru školství a kultury Okresního národního výboru v Náchodě sloužilo jako obligatorní podklad v řízení vedeném Ministerstvem školství a kultury, které bylo ukončeno dne 15.6.1961 rozhodnutím o upuštění od památkové ochrany kostela a stanovilo podmínky jeho demolice. Nepodařilo se prosadit ani minimální alternativu zbourání dřevěné lodi a ponechání zděného presbytáře, proti čemuž bylo argumentováno nedostatkem finančních prostředků na údržbu i tím, že vzrůstem vysázeného lesního porostu by výhledově stejně došlo k zániku dominantního postavení kostela v krajině. Místní národní výbor v Heřmánkovicích v dopise z roku 1961 informoval Ministerstvo kultury, že nemá peníze ani na dokumentaci ani na demolici kostela. V prosinci 1964 odbor výstavby Okresního národního výboru v Náchodě vydal "z hlediska veřejného zájmu" na kostel demoliční výměr s podmínkou, že bude provedena ještě do konce roku 1964. - Na místě jsou dosud patrné zbytky kostela (i trámy), okolí je zalesněno. - Pozemek, na němž kostel stál, patří církvi.

Zdroj: Marek Krejčí: Kostel v Janovičkách na Broumovsku; Jaroslav Čáp, SOkA N

WGS84 souřadnice objektu: 50.641067°N, 16.364119°E

Komentáře

Žádné komentáře