← kostel sv. Jiří (Lučina) kostel sv. Františka (Mariánská) →
13838 kostel Panny Marie Sněžné

Zaniklé (známka 600) zděné kostely

Druh stavby:
kostel
Církev:
katolická
Parcela:
pozemková parcela č. 357
Kód katastrálního území:
920681, 990078
Období devastace:
1945–1989
Důvod devastace:
vojenský prostor
Postaveno:
(1408), 30.4.1792 (základní kámen) - 22.6.1794 (vysvěcení)
Zbořeno:
1959 nebo 1960
Poloha:
nad hlavní komunikací mezi stavením č.p. 9 a hostincem č.p. 14

Zůstala velká hromada trosek porostlých náletovými dřevinami pod statkem. - Kostel (snad dřevěný) s farou i hřbitovem se připomíná již k roku 1408. Asi v roce 1560 byl kostel v rukou evangelíků. Od roku 1628 byl kostel filiálním ke kostelu v Potštátě, o samostatnou faru žádali luboměřští v letech 1740 a 1781, ovšem dostali ji až v roce 1786, kdy zde byla zřízena lokálie. V letech 1792 - 1794 byl původní menší dřevěný kostel nahrazen novým kostelem zděným. Dne 30.4.1792 byl položen základní kámen k novému kostelu. Z původního kostela zůstaly jen základy a presbytář, ve kterém byly slouženy mše svaté. V průběhu výstavby nového kostela musel být zbořen i starý presbytář a mše se pak sloužily v dřevěné boudě, do které se vešel jen farář s ministranty, věřící stáli venku. Nový kostel pod původním zasvěcením Panně Marii Sněžné se stavěl na náklady Náboženského fondu, použito bylo „dobrého materiálu“. I se sakristií a vnitřním vybavením byl kostel dokončen koncem roku 1793. Nový svatostánek tak nahradil údajně nejstarší kostel na potštátském panství. Vysvěcení nového kostela provedl budišovský děkan a farář P. Jan Maťátko dne 22.6.1794. Kostel se poté dočkal obnovy v roce 1869, práce byly provedeny dle návrhu architekta Josefa Erwina von Lipperta. Další celková rekonstrukce kostela skončila dne 21.7.1902. - Orientovaný kostel stál nad hlavní komunikací mezi stavením č.p. 9 (býv. poplužní dvůr, dosud stojící) a hostincem č.p. 14. Spolu s farou č.p. 52 a školou č.p. 63 tvořily střed obce. Na stavbu kostela bylo údajně použito i zbytku materiálu z hradu, který prý stál na místě nynějšího stavení č.p. 9. Poměrně nízká kostelní věž byla ukončena zvonovitou střechou na čtvercovém půdorysu, v základně po třech stranách obloukovitě vykrojenou, oblouk v průčelí sloužil pro hodinový ciferník. Těsně k němu sahalo prostřední zvonicové okno s okenicí, další okna byla i na východní a západní straně věže. Ke konci rozložité střechy kryté břidlicí (nejméně do roku 1804 šindelem) se tyčila lucerna sanktusové věžičky s cibulí, makovicí a křížem, která téměř dosahovala výšky střechy věže. Závěr kostela byl pravděpodobně trojboce ukončen. Rozměry jsou udávány takto: délka 11 sáhů, čtyři stopy a šest coulů, výška po střechu činila čtyři sáhy, výška po střechu věže osm sáhů, tj. kostel měl na délku něco přes 20 metrů, po střechu byl vysoký asi 7,5 metru, po střechu věže asi 15 metrů. Loď kostela byla plochostropá, z každé strany prosvětlená třemi okny. Zvenčí byla oproti širokému průčelí poněkud odsazena, zleva k ní byla přistavěna prostranná sakristie s jedním zamřížovaným oknem. Kostel byl vybaven dvěma oltáři. Hlavní oltář převzal kostel z kapucínského kostela sv. Barbory v Prostějově, zrušeného za reforem císaře Josefa II. Oltář byl zhotoven z dubového dřeva a nesl zdobený tabernákl se dvěma většími a dvěma menšími pozlacenými sochami andělů. Ty zase pocházely ze zrušeného kostela sv. Petra v Olomouci. Na stěně v závěru presbytáře byl zavěšen obraz Svaté Rodiny v kasulovém rámu, pocházející rovněž z kostela sv. Petra v Olomouci. Po stranách obrazu byly ve výklencích umístěny sochy svatých biskupů, na konzolách stály větší barokní sochy andělů. Stěna za nimi byla upravena štukovými girlandami, ostatní stěny kněžiště byly výrazně vymalovány a výklenky lemovány štukovým ornamentem. Nad tabernákl byl umístěn obraz ze starého luboměřského kostela s motivem Panny Marie Sněžné, pocházející z roku 1669. Ze stropu před hlavním oltářem visel křišťálový korunový lustr. Presbytář byl plochostropý, prosvětlený pravděpodobně dvěma obloukově ukončenými okny. Uvnitř po jeho levé straně stála na konzole socha sv. Josefa s Ježíškem, na protější straně socha Nejsvětějšího Srdce Páně. Obě pocházely z tyrolské firmy F. Stuflesser, Bildhauer in St. Ullrich. Sochy byly přivezeny dne 8.8.1905 z vlakového nádraží v Hranicích do Luboměře rychtářem K. Schiesselem. Dne 14.8.1905 byly postaveny na místo. Proto musel být sundán obraz sv. Floriána a zavěšen na jiném místě. Boční oltář Bičování Krista na své náklady pořídil duchovní správce P. Blažej Valentin Čapke, jeho výzdoba byla hrazena ze sbírek. Také tento oltář pocházel ze zrušeného prostějovského kostela sv. Barbory. Jednoduchá kazatelna stávala při zdi na evangelní straně, protějšek jí tvořil boční oltář Bičování Krista. Na stejné straně při první lavici stál procesní kříž, uličku mezi lavicemi lemovaly vystavené korouhve. Zpovědnice z měkkého dřeva, Boží hrob, skříň se zásuvkami na uložení parament, sochu Vzkříšeného Krista a velký kříž pořídil Náboženský fond. Křtitelnice s cínovým kotlíkem byla dřevěná a zdobená. Stávala pravděpodobně na epištolní straně v presbytáři. Na zdech lodi visely čtyři rozměrné obrazy, a to církevního otce sv. Jeronýma, sv. Maří Magdalény, Panny Marie Kojící a Neposkvrněného početí Panny Marie. Jejich autor se nikde neuvádí. Rovněž není znám autor obrazů křížové cesty. Luboměřští si nechali již roku 1792 udělat návrh varhan od Franze Schwarze, varhanáře ve Městě Libavé. Zaplatili za něj 400 zlatých, stavba varhan se ale pravděpodobně nerealizovala, neboť v prosinci 1793 roku jim za 100 zlatých zhotovil varhany se šesti registry Johann Haas, varhanář v Olomouci a ve Velké Bystřici. Po lepších varhanách asi místní toužili dále, jak vyplývá z jejich zájmu o přidělení chorálních varhan z Velehradu roku 1795. Nové varhany postavil až v roce 1840 za 202 zlatých varhanář z Olomouce Michal Oranský, kterému pomáhal jeho učeň Johann Blasmayer. Tyto varhany v roce 1870 opravil Augustin Heřmanský, varhanář v Odrách, za 120 zlatých. K další změně došlo za P. Emmanuela Škrobánka, který byl zdatným hráčem na harmonium. Na staré varhany se údajně již nedalo dobře hrát a tak v roce 1915 objednal nové varhany. Dle jeho představy měly mít 30 registrů, dva manuály a plné vybavení. Objednány byly u firmy bratří Riegrů v Krnově, práce na nich trvala dva roky, k dodání tedy došlo v roce 1917. Když byly nainstalovány, ukázalo se, že mají jen 16 registrů a jeden manuál. Reklamovat práci nebylo možné, jelikož byly postaveny dle přání luboměřského učitele a varhaníka Alfonse Seiberta, který navštívil továrnu a farářovu objednávku bez jeho vědomí upravil. Jednal jménem obce, ač nebyl k takovému úkolu pověřen a varhanáři mu uvěřili. Samozřejmě mu pak byla varhanická činnost v kostele zakázána a tak učitele v hraní vystřídala mladá farářova neteř Sidonie Škrobánková z Opavy. - K roku 1804 je v inventáři zapsán zvon z roku 1500 (5 centnýřů) a sanktusníkový zvon z roku 1551 (15 liber), oba byly uváděny i v roce 1931. Sanktusníkový zvon měl nápis: AVE MARIA GRACIA PLENA DOMINUS TECUM 1551 (Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s Tebou 1551). Kostel ještě měl další dva zvony o hmotnosti 4 a 2 centnýře; ty byly zrekvírovány v průběhu 1. světové války. V roce 1924 byly zakoupeny tři nové zvony v brněnské firmě Hiller za 22.352,88 Kč. Světil je dne 1.7.1924 P. Karl Kolsdorf, kmotrou byla hraběnka slečna MUDr. Marie Desfours-Walderode. Největší ze zvonů vážil 355kg a měl tón B, byl opatřen vyobrazením Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a nápisy „Ad Hiller´s Wwe & Sohn Brünn 1924“ a „Gewidmet den im Weltkriege 1914-1918 Gefallenen Helden aus Liebenthal“. Druhý, středně velký zvon, vážil 45 kg, měl tón ES a byl opatřen reliéfem Panny Marie Růžencové a nápisy „Ad Hiller´s Wwe & Sohn Brünn 1924“ a „Maria, Friedenshort, schütze unsern Heimatsort!“. Třetí zvon vážil 76 kg a měl tón G. Ve dnech 2. a 3.3.1942 byly dva nové zvony zrekvírovány armádou a 4.3.1942 odvezeny do Budišova. Na věži tehdy zůstal jen umíráček. - Dne 17.9.1946 rozhodla vláda o zřízení vojenského tábora Moravský Beroun (od 1.7.1950 vojenský újezd Libavá), do něhož byla zahrnuta i ves Luboměř pod Strážnou. Poprvé je o transferu církevního majetku z oblasti vojenského tábora v konzistorních materiálech zmínka dne 7.11.1946, kdy konzistoř dala plnou moc P. Augustinu Spurnému, faráři v Novém Hrozenkově, aby zajistil všechen movitý církevní majetek ve farnosti Rudoltovice, popř. i v Čermné, Luboměři pod Strážnou a také ve Staré Vodě. Další dokument pochází ze dne 20.11.1946, kdy konzistoř v Olomouci dala plnou moc P. Oldřichu Beránkovi, tehdejšímu faráři v Klenovicích na Hané, aby přestěhoval církevní majetek z farností Milovany, Čermná, Luboměř pod Strážnou a Olověná. Kostel v Luboměři byl uzavřen již před 14. červencem 1947. Ještě v srpnu a září roku 1947 byly předány do Hukovic u Nového Jičína především bohoslužebné předměty. O půl roku později skupina seminaristů z olomouckého arcibiskupského kněžského semináře na lesní brigádě v Luboměři mívala bohoslužby v již vyklizeném kostele. V roce 1950 byl kostel církvi zabaven, následně byl využíván jako sklad materiálu zdejším vojenským statkem. Dne 24.4.1951 navštívil újezd krajský církevní tajemník Ladislav Horák, přičemž uskutečnil také příslušná jednání s újezdním správcem Vilímem. O stavu kostelů podal následujícího dne zprávu paní Hradecké z Náboženského fondu v Praze a za účelem rozhodnutí z hlediska politického také přednostovi I. odboru Státního úřadu pro věci církevní panu Ekartovi. Luboměře pod Strážnou se týká následující pasáž: „Luboměř. Kostel zchátralý, bez vnitřního vybavení. Jen čtyři lavice, neupotřebitelné. Nic k odvozu." - Kostel postupně chátral a v roce 1959 nebo 1960 byl zbořen (ještě dne 16.9.1959 podle leteckých snímků stál a měl i střechu). - Pozemek, na němž kostel stál, patří Agentuře hospodaření s nemovitým majetkem Ministerstva obrany ČR. - Na základě zákona č. 15/2015 Sb. byl pozemek, na němž kostel stál, ke dni 1.1.2016 vypuštěn z vojenského újezdu Libavá a stal se součástí nově vzniklé obce Luboměř pod Strážnou.

Zdroj: Jana Krejčová - časopis POODŘÍ 1/2011

WGS84 souřadnice objektu: 49.688134°N, 17.666627°E

Komentáře

  • Kateřina Skalíková napsal 30.01.2009 09:51

    Kronika Libavska, J.Machala: První písemné zmínky o obci jsou již z r.1408, kdy je připomínán také kostel Panny Marie Sněžné a fara. O kostele je známo, že v něm byl umístěn Mariánský obraz ze zrušeného kláštera kapucínů v Prostějově. Kostel byl zbourán někdy kolerm r.1980.

  • Michal Valenčík napsal 31.01.2009 16:10

    Informace doplněny, děkuji.