← kostel sv. Mikuláše (Velká Střelná) kostel sv. Martina (Velké Chvojno) →
13882 kostel sv. Linharta

Zaniklé (známka 600) zděné kostely

Druh stavby:
kostel
Církev:
katolická
Parcela:
pozemková parcela č. 45/12
Kód katastrálního území:
732842
Období devastace:
1945–1989
Důvod devastace:
vojenský prostor
Postaveno:
poprvé zmíněn 1357, přestavěn 1615 - 1618
Zbořeno:
1958
Poloha:
na návsi

Původní kostel byl vystavěn v první polovině 14. století na návsi podle návrhu neznámého architekta (První zmínka pochází z roku 1357). V letech 1615-1618 byl pozdně renesančně přestavěn. Na počátku 60. let 17. století však musela být pro špatný technický stav snesena původní zvonová věž před západním průčelím kostela, která byla nahrazena novou raně barokní zvonovou věží, dokončenou v roce 1661 truhlářským mistrem Johannem Weningerem z Horního Slavkova, který zhotovil zvonové stolice a cibulovou báň. Další úpravy kostela proběhly v roce 1692, kdy byla vynesena nová kruchta. Roku 1700 byla poté při jižní stěně lodi kostela přistavěna nová barokní předsíň. Poslední pozdně barokní úpravy kostela byly provedeny v roce 1768. V roce 1844 byly pořízeny dva nové zvony od chebského zvonaře Josepha di Valle, které kostelu daroval místní bohatý obchodník s chmelem Leonard Tanzer. Ještě roku 1854 opravoval chebský varhanář Ignác Müller staré varhany kostela. V roce 1891 poté vystavěl pražský varhanář Emanuel Štěpán Petr na kruchtě nové varhany, které věnovala kostelu členka Záložního spolku válečných veteránů Thusnelda Tanzerová. Již v letech 1896 a 1899 však musely být neznámým řemeslníkem opravovány měchy varhan. V roce 1905 proběhla renovace hlavního oltáře kostela truhlářským mistrem Franzem Hahnem z Pramenů. Během první světové války byly v roce 1916 zrekvírovány dva zvony kostela na válečné účely. Po konci války proto byla uspořádána sbírka a za obnos z jejího výtěžku vytvořila v roce 1925 zvonařská firma Richarda Herolda z Chomutova nové zvony. Dne 2. srpna 1925 následně proběhlo slavnostní vysvěcení nových zvonů. - Orientovaný jednolodní kostel s obdélnou lodí s připojeným odsazeným čtvercovým, trojboce uzavřeným presbytářem na půdorysu o rozměrech 11,5 x 29,7 metru, krytý šindelovou sedlovou, nad závěrem valbovou střechou. Před vstupním západním průčelím kostela stála raně barokní hranolová zvonová věž s nízkou cibulovou bání, doplněná mladším schodišťovým přístavkem při jižní straně. Na bočních stěnách věže visely ciferníky věžních hodin. V koutu mezi lodí a severní stěnou presbytáře byla připojena čtvercová sakristie. Před portálem bočního vstupu v ose jižní stěny lodi byla situována barokní předsíň z roku 1700 obdélného půdorysu. Vnitřní prostor lodi i presbytáře kostela byl plochostropý, krytý barevně malovaným dřevěným kazetovým stropem. V západní části lodi byla vynesena mohutná jednoduchá trojramenná malovaná dřevěná barokní kruchta s dlouhými postranními křídly, vybíhajícími do prostoru lodi, nesená na sloupech s vysekanými letopočty na hlavicích středových sloupech „Anno 1692“ (vlevo) a „Ano 1692“ (vpravo). Vedle letopočtů byly vyřezány monogramy zřizovatelů „V P“ a „E P“. Vnitřní prostor barokní předsíně na jižní straně lodi byl zaklenutý. Vnitřní zařízení kostela tvořil převážně mobiliář z konce 19. a počátku 20. století. V presbytáři kostela stál pseudorománský portálový hlavní oltář sv. Linharta z roku 1868 od truhlářského mistra Antona Hahna z Čisté. Po levé straně triumfálního oblouku stál postranní oltář sv. Jana Nepomuckého a po pravé straně pak protějškový postranní oltář Panny Marie Altöttingské (Černé madony), oba z roku 1883 od truhlářského mistra Antona Hahna z Čisté. Na pilíři triumfálního oblouku byla osazena jednoduchá kazatelna z roku 1883 od truhlářského mistra Antona Hahna z Čisté. Pod kazatelnou stála 103 cm vysoká, pozdně gotická kamenná křtitelnice z 15. století od tepelského kameníka. Křtitelnice byla na noze v podobě tordovaného kanelovaného sloupu, zdobeného v žlábkování plastickými granátovými jablky. Barokní vyřezávané víko křtitelnice bylo završeno figurální plastikou skupiny Křtu Ježíše Krista sv. Janem Křtitelem v Jordánu. Cínová mísa křtitelnice nesla monogram „P. W. T. C. E.“ a dataci „1733“. Gotická kamenná schránka na milodary na 1,3 metru vysokém, tordovaném kanelovaném podstavci, ležela v době kolem roku 1930 před hlavním vstupem do kostela. V presbytáři stály bohatě vyřezávané panské lavice, zdobené cechovní vlajkou. Mezi liturgické předměty kostela patřil 24,2 cm vysoký, pozlacený stříbrný barokní kalich z roku 1681. Hladce provedené stěny kalichu členil pouze nodus zdobený trojicí okřídlených hlaviček andílků. Na horním lemu renovovaného poháru byla vyražena mistrovská značka „J H“, punc nebyl rozpoznatelný. Na vnitřním lemu nohy kalichu byl vyryt nápis: „St. Leonhardus in Sangerberg. 1681.“ Dále 60 cm vysoká, pozlacená měděná barokní monstrance z doby kolem roku 1700. Okolo paprskovité svatozáře byly vyvedeny jemné úponky ze stříbra, na kterých byly položeny stříbrné figurální plastiky Boha Otce s dvěma anděly po stranách s nástroji mučení, a postavou sv. Linharta v dolní části. Na noze monstrance byly okřídlené hlavičky andílků. Na stropě lodi visel 170 cm vysoký a 130 cm široký křišťálový lustr ve tvaru vzhůru protáhlé koruny. Na kruchtě byly umístěny varhany z roku 1891 od pražského varhanáře Emanuela Štěpána Petra. V přízemí v boční prostoře vedle vstupní haly byla zřízena kaple Olivetské hory. Za velkou mříží ze silných železných prutů stály figurální plastiky skupiny Olivetské hory z let 1840 a 1858, tvořené postavou Ježíše Krista doprovázenou spícím učedníkem. - Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po druhé světové válce již kostel nebyl využíván k církevním účelům, přestal být udržován a postupně chátral. Vnitřní zařízení opuštěného kostela bylo postupně ničeno a rozkrádáno. Dne 1.7.1950 byla obec Prameny začleněna do nově vzniklého vojenského výcvikového prostoru Prameny, ve kterém zůstala až do jeho zrušení ke dni 15.8.1954. Většina obyvatel byla tehdy znovu přesídlena. Na počátku 50. let 20. století byly varhany přestěhovány do kostela sv. Anny ve Velké Hleďsebi. Na základě výnosu ministerstva kultury o svozu náboženských památek ze všech zavíraných kostelů v prostoru tehdejšího VVP Prameny do muzea v Teplé, byla z opuštěného kostela odvezena rovněž gotická křtitelnice. Během přepravy se však ztratily podstavec a vyřezávané víko. Na příkaz vojenského velitele VVP Prameny bylo roku 1954 zlikvidováno veškeré dřevěné vnitřní zařízení, k potoku za kostelem byly vyvezeny kostelní lavice a další dřevěný inventář, kde bylo vše spáleno na velké hranici. Dne 6.3.1957 Okresní národní výbor v Mariánských Lázních vydal hromadný demoliční výměr na objekty na území bývalého VVP Prameny s podmínkou, že v případě kostelů může být demolice provedena pouze po vyjádření církevních orgánů. V roce 1958 byla nakonec na příkaz tehdejšího předsedy MNV Jaroslava Švehly provedena za pomoci buldozerů celková demolice prázdného zdevastovaného kostela. Během bourání objektu si jeden z přihlížejících odnesl domů sochu Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, která se po roce 1989 dostala do majetku městského úřadu Velké Hleďsebi, a dnes je po restaurování umístěna v soukromém muzeu na Manském Dvoře u Dolního Žandova. - Na místě strženého kostela se dnes nachází prázdná plocha s nezřetelnými stopami zdiva. - Pozemek, na němž kostel stál, patří církvi.

Zdroj: www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz

WGS84 souřadnice objektu: 50.05076°N, 12.73207°E

Komentáře

Žádné komentáře