13976 kostel sv. Vavřince a sv. Františka Serafinského

Zaniklé (známka 600) zděné kostely

Druh stavby:
klášterní kostel
Církev:
katolická
Parcela:
pozemková parcela č. 142/1
Kód katastrálního území:
699357, 699594
Období devastace:
1945–1989
Důvod devastace:
těžba
Postaveno:
po 1639, opravován 1716 - 1722, 1842, 2. polovina 19. století
Zbořeno:
1977
Poloha:
u kláštera minoritů

Původně barokní klášterní kostel kláštera minoritů. - Jednolodní stavba s úzkou lodí a protáhlým, pětiboce uzavřeným presbytářem. Ze severozápadní strany vystupovala hranolová věž s nárožní rustikou a jehlancovou střechou s volskými oky. Střecha byla sedlová, nad kněžištěm valbová. Nad jihozápadní částí lodi byla umístěna polygonální sanktusová věžička s lucernou a přilbovou střechou s makovicí. Západní průčelí zdobily vedle pravoúhlého portálu pilastry s klečícími putti, v nice nad portálem plastika Madony. Štítový nástavec se středovou nikou s plastikou Panny Marie po stranách lemovaly sochy sv. Františka a Antonína. K severozápadní straně lodi byla v letech 1720 -1730 přistavěna barokní patrová křížová chodba s atikou zdobenou sochami a vázami. Všechnu sochařskou výzdobu provedl K. Waitzmann v letech 1770-1775. Přízemí přístavby bylo v 19. století změněno na byty a krámky. Vnitřek lodě i presbytáře byl zaklenut valenou klenbou s výsečemi, zdobenou freskami J. V. Tschöppera z 2. poloviny 18. století a F. J. Duchoslava z konce 19. století. Většina barokního mobiliáře pocházela z průběhu 18. století a byla dílem J. A. Dietze, F. M. Vogeta, Ignatze Raaba a mistra mramoráře Martina Hennevogela. Na zděné kruchtě v západní části lodi byly umístěny varhany z konce 17. století. - Dílčí opravy doloženy po požáru v roce 1639. V poslední čtvrtině 17. století byl celý objekt značně zchátralý a neobyvatelný, loď kostela byla bez střechy a docházelo k narušování koruny zdiva. Oprava chrámu byla zahájena v roce 1716 a stavební práce byly ukončeny roku 1722. V roce 1723 kostel opět vyhořel. Klenby však nebyly poškozeny a dochovalo se i téměř nepoškozené vnitřní vybavení. V roce 1820 klášter opět vyhořel a jeho obnova byla dokončena v roce 1842. Drobnější práce probíhaly ještě i v 2. polovině 19. století. - Kostel zanikl při demolici historického jádra města v roce 1977. - Pozemek, na němž kostel stál, patří firmě Palivový kombinát Ústí, s.p. z Hrbovic.

Zdroj: Ing. Eva Hladká, muzeum Most + Martin Čechura: Zaniklé kostely Čech

WGS84 souřadnice objektu: 50.523219°N, 13.64334°E

Komentáře

Žádné komentáře