Poškozené a zničené kostely a kaple v České republice

Opravené (známka 100) zděné kostely

Druh stavby:

kostel

Církev:

katolická

Kód katastrálního území:

676292

Období devastace:

1945–1989

Důvod devastace:

jiný

Postaveno:

po 1675

Má novou střechu. – Původně raně barokní stavba, postavená týmž architektem jako zámek ve 3. čtvrtině 17. století., byla do roku 1760 v barokní úpravě. Tehdy došlo k rozšíření oken. Roku 1763 doznal změn i vrch věže. Nové fasády ovlivnil roku 1861 duch pozdního klasicismu. Stavba je jednolodní, obdélného půdorysu, s pravoúhlým presbytářem, obdélníkovou oratoří, předsíní po jižní straně a hranolovou věží s cibulí. V přízemí věže, umístěné u severní podélné stěny lodě, se nachází sakristie. V západním průčelí je raně barokní portál, okna uzavřena půlkruhem, stěny jsou členěny novoklasicistně podélným bosováním. Erby majitelů i nápisy jsou zachovány. Stěny presbytáře jsou vyloženy mramorovými deskami staršího původu. Patrně pocházejí z kostela v Bošíně. Sakristie v přízemí věže je klenuta křížově a patří k nejstarším částem stavby. Loď je plochostropá, vyzdobená freskou z roku 1911 „První přijímání“ od J. Hybše. Kruchta je trojramenná, raně barokní, zděná na dvou pilířích a zdobená štukovým boltovým ornamentem ze 60. – 70. let 17. století. Na jižní straně je oratoř pravoúhlého půdorysu, oddělená od lodi půlkruhovým obloukem. Vchod se nachází na jižní straně a ústí do předsíně. Hlavní vchod leží v západním průčelí, které je členěno pilastry a ukončeno trojúhelným štítem. Před kostelem je pozdně barokní zeď z doby kolem roku 1770. Zařízení kostela je pozdně barokní, z doby kolem toku 1760, a klasicistní. Kromě obou bočních oltářů pochází z dílny Richarda Práchnera, barokního sochaře. Hlavní oltář z roku 1761 je rámový; andělé nesou obraz patrona kostela sv. Jiljí. Signoval ho „Crolus Aurbach“. Po stranách oltáře jsou sochy sv. Petra a Pavla. Boční oltáře sv. Josefa a sv. Anny pravděpodobně vznikly kolem roku 1763. Po stranách mají protáhlé sochy sv. Ludmily, sv. Víta, sv. Jana Křtitele a Mojžíše, pocházející z jiné dílny než ostatní zařízení postranních oltářů. Obrazy na nich jsou z 1. poloviny 19. století. Kazatelna je kopií či odlitkem kazatelny z chrámu sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně a pochází z roku 1783. Zdobena je na řečništi sochami Víry, Naděje a Lásky, na stříšce pak stětím sv. Jana Křtitele. U severní stěny presbytáře je umístěna křtitelnice ve formě oltáře Křtu Kristova se sochami Adama a Evy. Je klasicistní, z roku 1788. Ve výklencích pilířů kruchty stojí sochy sv. Josefa a sv. Anny, které byly vytvořeny pravděpodobně před rokem 1750. V lodi je obraz „Pieta“ signovaný „G. T. 1699“ (Gottfried Tauchmann), jenž je patrně nejstarší dochovanou památkou. Vlevo od kazatelny byl dodatečně umístěn oltářní obraz Nejsvětější Trojice z kaple na Chotuci. Namaloval jej okolo roku 1890 křinecký rodák, student malířství František Truksa. V době 1. světové války byly zvony z kostela zrekvírovány. Dne 15.5.1927 byly instalovány do věže nové zvony a podle katolického zvyku byly posvěceny. - Za třicetileté války (1618 – 1648) byl celý kraj úplně zničen. Nejčastěji se objevuje informace, že v letech 1643 – 1644 došlo ke zničení podstatné části obce Křinec a přitom byl pravděpodobně poškozen či zničen také kostel. Vrchnost pak patrně provizorně obnovila dosavadní budovu kostela, ve kterém od roku 1650 působil kněz František Hieronym Lenz. Roku 1682 se Pavel, hrabě z Morzina, stará u konzistoře, aby byl v Křinci vystavěn nový chrám. Pravděpodobně tedy v 80. letech 17. století byl v Křinci postaven nový kostel. Stavebně přísluší do období raného baroka. Jaké bylo původní zasvěcení kostela, není doloženo, ale zdá se, že v průběhu doby zůstávalo stejné. Ve výkazu poddaných z roku 1651 je uvedeno zasvěcení sv. Jiljí opatu a není zmínka o tom, že by došlo ke změně. V roce 1760 byl na základě patronátního a konsistoriálního povolení chrám po stavební stránce obnoven. Oprava stála 700 zlatých a s největší pravděpodobností ji financoval patron František Xaver, hrabě z Morzina. V roce 1761 byl obnoven oltář, který se z části dochoval v chrámu do dnešní doby. Původní oltářní obraz sv. Jiljí, cenná malba na plátně v bohatě řezaném rámu, byl uložen na křinecké faře. Později se ztratil. Nový oltář byl ze dvou třetin obnoven z peněz odkázaných nebožtíkem P. Ondřejem Jandou, třetí díl přidal patronátní pán. Roku 1763 byla od základu znovu postavena věž chrámu. Zároveň duchovní správce P. Václav Högler zřídil menší oltář sv. Václava, který se ale nedochoval. K další rozsáhlejší stavební úpravě došlo v roce 1861, kdy byla kostelní věž zvýšena o osm stop, dána celá nová vazba a pokryta plechem. Dne 10.9.1923 požádal děkan P. František Vysoký obecní zastupitelstvo o zřízení elektrického osvětlení v kostele. Zároveň jako člověk šetrný žádal o slevu poplatků za instalaci. Obecní rada slevila polovinu, to je asi 300 korun. V 90. letech 20. století byl kostel opakovaně vykraden. Byly rozkradeny hlavní i boční oltáře, zmizely sošky Adama a Evy. Zmizela rovněž křtitelnice, i když vážila více než 100 kg. Na kazatelně chybí podstatná část výzdoby z dílny Richarda Prachnera.

Zdroj: Leopold Nejdl: Křinecké památky

WGS84 souřadnice objektu: 50.26744°N, 15.140388°E