17082 synagoga

Zaniklé (známka 600) zděné synagogy

Druh stavby:
synagoga
Církev:
židovská
Parcela:
pozemková parcela č. 4256/6
Kód katastrálního území:
663204
Období devastace:
1945–1989
Důvod devastace:
jiný
Postaveno:
(1708), 1864
Zbořeno:
1958 - 1959
Poloha:
ve městě

Nejstarší známá židovská modlitebna existovala zřejmě už před rokem 1650. Analogií podle jiných obcí lze soudit, že to byla jenom světnička nebo půdní komora v některém z obytných domků. Při rostoucím počtu židovských rodin však taková místnost věřícím brzy nemohla stačit. První synagoga byla postavena se svolením vrchnosti (hrabat Götzů) roku 1708 v sousedství židovských domků na Obecnici. Za poskytnutí stavebního místa platila židovská obec nadále do městské pokladny pravidelný půlroční poplatek. Přízemní budova synagogy se vnějškem pravděpodobně příliš nelišila od sousedních židovských chalup. Podle detailu této stavby na plánku městečka z roku 1727 šlo o obdélnou budovu se dvěma prostornými místnostmi oddělenými chodbou. V jedné z místností bydlel kantor, tj. duchovní (a pravděpodobně byla využívána i ke školnímu vyučování), druhá místnost (se šesti okny, vedoucími do tří světových stran) sloužila jako modlitební sál. Svatostánek čili aron ha-kodeš se svitky Tóry stál pravděpodobně u jihovýchodní stěny této modlitebny (na plánku není zakreslen). Kantorův byt byl vytápěn pecí obsluhovanou z chodby, modlitební místnost byla bez vytápění. Není známo, jaké bylo vnitřní zařízení synagogy ani zda byla později nějak upravována pro stále stoupající počet věřících (např. zvýšením sálu, vestavěním galerie pro ženy apod.). V roce 1828 bylo vlastníkem budovy město. Z let 1853 - 1854 pochází jediný dochovaný seznam synagogálních sedadel se jmény jejich stálých předplatitelů. Při velkém požáru židovské čtvrti dne 18.5.1863 synagoga se šindelovou střechou vyhořela (zachráněny byly jen svitky Tóry). Hned v následujícím roce 1864 dala židovská obec postavit na spáleništi první synagogy druhou synagogu. Jejím stavitelem (a snad i projektantem) byl K. Hamr. Šlo o vysokou budovu se stupňovitým štítem nad severozápadním (vstupním) průčelím a s úzkými nárožními rizality, zvenčí zdobenou střídmě užitými románskými, gotickými a v té době módními "orientálními" prvky. Do miniaturního náměstíčka v bývalém ghettu byla synagoga obrácena delší boční stranou se čtyřmi vysokými okny kostelního typu. Synagoga neměla obvyklou předsíň, takže se zvenčí vstupovalo přímo do prostého modlitebního sálu s prkennou podlahou. Interiéru dominoval eklektický, převážně novogotický aron ha-kodeš z roku 1874. Pro ženy byla určena dřevěná galerie, jejíž zábradlí bylo zdobeno opakujícím se motivem z městského znaku - řezbářsky ztvárněnými heraldickými růžemi pánů z Hradce. Pravidelné bohoslužby se v synagoze konaly jen do let první světové války, kdy se jich účastnili také početní uprchlíci z Haliče, které tenkrát židovská obec hostila. Po úmrtí posledního kantora (1916) a po návratu uprchlíků (1917-1918) se v synagoze konaly bohoslužby už jen při výjimečných příležitostech, např. o největších svátcích. Konec veřejného náboženského života přinesl židovským obcím v Protektorátě Čechy a Morava příchod "zastupujícího říšského protektora" Reinharda Heydricha: v říjnu 1941 byly na jeho příkaz uzavřeny všechny synagogy a modlitebny. Cenné vnitřní vybavení synagog však bylo z velké části zachráněno před zničením a rozkradením, protože se (z iniciativy několika židovských historiků) podařilo nacistické vedení přesvědčit, že by se z nich dala sestavit zajímavá muzejní sbírka. V roce 1942 byly tedy rituální předměty ze všech synagog svezeny do Prahy, kde je většina z nich dosud uchovávána v depozitářích Židovského muzea. Z řečické synagogy se tak zachránilo např. 6 pergamenových svitků Tóry, pocházejících z let 1826 - 1890 (ty dnes slouží židovským obcím v různých zemích světa), nejméně 15 vyšívaných povijanů (kterými se svinutá Tóra převazuje) z let 1817 - 1900, 14 vyšívaných pláštíků (kterými se svinutá Tóra přikrývá) z let 1820-1900 a 3 bohatě vyšívané a zdobené opony (kterými se zahalují dvířka svatostánku, tj. skříně s uloženými Tórami) z let 1814 - 1887. Zchátralou, dávno neopravovanou synagogální budovu č.p. 77 zakoupil po roce 1950 kardašovořečický Místní národní výbor, ale nenašel pro ni vhodné využití, takže po dalším chátrání ji v letech 1958 - 1959 nechal zbořit. - Původní synagoga je zakreslena na mapě Stabilního katastru z roku 1828. - Synagoga stála na čtveřici pozemků; dva z nich (pozemkové parcely č. 4256/6 a 4256/1) patří městu Kardašova Řečice, další dva (stavební parcela č. 74 a pozemková parcela č. 83) jsou v soukromém vlastnictví (Pavla a Pavel Kodatovi z Kardašovy Řečice).

Zdroj: Jiří Fiedler; www.kardasova-recice.cz

WGS84 souřadnice objektu: 49.182303°N, 14.85223°E

Komentáře

Žádné komentáře