Poškozené a zničené kostely a kaple v České republice

Poškozené (známka 0) ostatní

Druh stavby:

židovský hřbitov

Církev:

židovská

Parcela:

pozemková parcela č. 708/2

Kód katastrálního území:

676292

Období devastace:

1945–1989

Důvod devastace:

jiný

Postaveno:

1884

Zbořeno:

po 1980

Poloha:

Z od městyse

Hřbitovní zeď je většinou zachována, náhrobky jsou zachovány jen v jihozápadní části hřbitova. Plocha hřbitova je udržována. – V době prosperity židovské obce vzniklo také židovské pohřební družstvo, které mělo za úkol zřídit v Křinci hřbitov. Zatím stále vozili své zemřelé občany na hřbitov do vzdálené Domousnice. Iniciativu v tomto směru vyvíjel místní židovský obchodník Eliáš Heller. Vznik hřbitova zachytil v „Pamětní knize městečka Křince“ kronikář Antonín Stifter: „Roku 1884 žádala zdejší obec židovská o povolení zřízení vlastního hřbitova na poli pod vrchem Chotucem ve výměře 800 čtv. sáhů, kteréž pole pan A. Heller k účelu tomu daroval. Komise politická a zdravotní odbývána dne 9. dubna t.r. Námitek nestávalo žádných.“ Dále kronikář píše: „Dne 11. listopadu téhož roku stalo se zasvěcení nového hřbitova izraelitského knězem panem Dou. Teol. Küssem z Mladé Boleslavě. O 1 a půl hodině odpolední sešli se členové obce israelské, jakož i četní zvaní hosté v templu, kdež odbýváno modlení v řeči hebrejské a české. Na to odebrali se všichni shromáždění v čele se spolkem veteránským a hasičským, s knězem, předříkávatelem, drůžičkou (dcerou to pana Alb. Hellera), nesoucí na polštářku sametovém klíč nového hřbitova, k témuž ve průvodu slavnostním. Přede dveřmi hřbitovní budovy odevzdal pan Kahn klíč panu Dou. teheol. Küssovi, jenž s krátkým proslovem v české řeči jej odevzdal měšťanostovi křineckému (v zastoupení pana okr. hejtmana), jenž pak klíčem tím otevřel dvéře vchodové. Celý průvod ubíral se nyní cestou prostřední na protější konec a odtud zpět ku budově, kdež kněz řečí velmi krásnou slavnost ukončil.……..První, jenž na novém hřbitově israelském pochován, byl Eliáš Heller, zakladatel hřbitova toho.“ Zemřel za deset dní po zasvěcení místa, ještě v témže měsíci (21.11.1884). – Území židovského hřbitova bylo rozděleno na dvě části. Na polovině bylo zřízeno svaté pole a na druhé pak byl pozemek, který nejčastěji využíval hrobník. U hřbitova byl postaven malý domek, který sloužil především k pohřebním obřadům. „Židovská náboženská tradice nedovolovala ponechat zemřelého přes noc v úmrtním domě. Proto byli nebožtíci ještě v den úmrtí přeneseni do speciálně vybavené márnice, umístěné většinou na okraji hřbitova. V márnici u zemřelého až do pohřbu bděli členové pohřebního bratrstva, kteří zajišťovali i rituál omytí těla. Pro tento obřad býval v každé márnici omývací stůl, většinou kamenný. Protože se těla zemřelých omývají teplou vodou, bylo nutno v márnici topit, takže mají tyto stavby i komín.“ K tomu Jitka Oltová dodává: „Od 19. století plnily některé márnice (nebo nově postavené hřbitovní budovy) také funkci obřadní síně, v níž se konalo poslední rozloučení před pohřbem, a současně tato budova sloužila i jako vozovna k uložení pohřebního vozu. Proto na rozdíl od pouhých márnic mají vozovny – obřadní síně velká vrata a často bývají průjezdné.“- Poslední pohřeb se zde konal roku 1941. Po 2. Světové válce se z koncentračních táborů nevrátil žádný křinecký žid. Hřbitov po roce 1945 udržovala rodina pana Celera, který bydlel v domku hrobníka. Po jejich smrti zůstal hřbitov opuštěn, byl využíván různým způsobem a svaté pole postupně podléhalo přírodě a vandalům. Nejdříve tu krátkou dobu spolek křineckých invalidů pěstoval na poli léčivé byliny a z domku hrobníka se stala jejich sušárna. Když tato iniciativa pominula, celý hřbitovní areál dále chátral. Až do 80. let 20. století byl z celého hřbitova udržován jen jeden hrob. V márnici se rovněž nacházela jakási pamětní síňka, ve které ještě v roce 1976 byly tři pamětní desky. Pak vandalové postupně desky vytrhli ze zdi a rozbili a rozbité díly pak zmizely neznámo kam. Roku 1981 židovská obec prodala většinu náhrobků kamenické firmě, náhrobky zůstaly jen v jedné části hřbitova. - Po roce 1989 pak musela Židovská obec v Praze vynaložit velké úsilí, aby objekt získala zpět. Byl opraven domek hrobníka a byly vysekány náletové dřeviny. Hřbitovní domek dnes už nemá některé stavební prvky. Chybí omývací stůl. Zachovány po generální opravě v 90. letech 20. století zůstaly oba komíny. Také velká průjezdní vrata zůstala v budově dodnes. Náhrobky na svatém poli jsou z velké části zničeny. Byly tu deskové pískovcové náhrobky z 19. století až po moderní žulové pomníky. - Pozemek se hřbitovem patří Židovské obci v Praze.

Zdroj: Křinecké památky: Leopold Nejdl

WGS84 souřadnice objektu: 50.265079°N, 15.117915°E