19281 klášter augustiniánů

Polozřícené (známka 340) zděné kláštery

Druh stavby:
klášter
Církev:
katolická
Kód katastrálního území:
697478
Období devastace:
1654–1848
Důvod devastace:
jiný
Postaveno:
(1047), 1379
Zbořeno:
zrušen 8.9.1787
Poloha:
ve vsi

Podle pověsti nechal kníže Břetislav roku 1040 postavit na Pivoni kapli na paměť svého vítězství nad císařem Jindřichem III. V následujících letech byla tato kaple biskupem Severinem ustanovena na klášter a obdařena okolními lesy a loukami. Klášterní kostel byl tímto biskupem vysvěcen roku 1047. Zakládající listina byla zničena buď za husitských válek, nebo za požáru kláštera v roce 1573. První písemná zmínka o konventu (berní rejstřík plzeňského kraje) tak pochází z roku 1379. Eremitorium na Pivoni byl první augustiniánský klášter v Čechách. Za husitských válek řeholníci z Pivoně uprchli. Vlastní konvent a kostel však nebyly během husitských bouří výrazněji poškozeny. Bohuslav Balbín sice popisuje, že roku 1421 areál podlehl ohni, ten však pravděpodobně zničil jen dřevěné konstrukce. Horší újmu přineslo klášteru až rozhodnutí císaře Zikmunda Lucemburského zastavit řádový majetek do světských rukou. Ale protože se augustiniáni záhy do Pivoně vrátili a s pomocí papežského breve Bonifáce IX. se dokonce ujali i farní správy v blízkém okolí, dovolily jim jejich příjmy celý areál obnovit. V roce 1573 se stal převorem kláštera P. Augustinus Becinauer, pocházející z bavorského Landshutu. Téhož roku vyhořel konvent a oheň zničil všechny písemnosti kláštera. Další rána následovala roku 1586, kdy veškerý tehdejší pozemkový majetek augustiniánů uchvátil utrakvistický majitel panství Petr ze Švamberka. I přes silně omezený tok klášterních příjmů se však augustiniánům v roce 1595 podařilo částečně obnovit sešlé stavby. Roku1619 daly stavy klášter i panství vdově po Petrovi Švamberkovi Anně Maximiliáně; po bělohorské bitvě byl majetek klášteru vrácen vítězným císařem Ferdinandem II. Roku 1641 vyplenili Švédové klášter i s okolím a zůstali zde deset měsíců. V roce 1648 se Švédové objevili znovu, řeholníci se zachránili útěkem do Bavor, klášter ale musel zaplatit velké výpalné. Nelze doložit, kdy přesně byla poté zahájena obnova kláštera, ale nepochybně již roku 1666 stálo křídlo s refektářem. V té době se do čela konventu dostal P. Hyacinthus Langauff, nejprve jako vikář a o dvě léta později již jako převor. Tento úřad zastával 18 let a během své vlády věnoval značnou pozornost výstavbě kláštera. Postavil nový refektář s dlouhým traktem a horní cely. Jeho nástupcem od roku 1686 byl po šest let P. Alipius Ernst, pod jehož vedením došlo k významné přestavbě chrámu Panny Marie. Řeholníci pořídili chór s monumentálními varhanami a rovněž množství vyřezávaných lavic. V roce 1696 byl zřízen hlavní oltář, v roce 1686 byla přestavěna loď kostela. Dále ho rozšířila a celý slohově sjednotila raně barokní přestavba. Portál kostela však nese datum až 1691 a má výraznou raně barokní podobu s roztrženým frontonem. V další etapě (1733 za převora P. Cyriaka Votavy) byla postavena nová chodba a sakristie, stejně jako zadní trakt kláštera, kanceláře a roku 1756 pivovar. Zvony pocházely z 16. století. Zvon Sturmglocke nesl nápis „Anno Domini 1575 Calendorun 5. Aprilis constructum est hoc opus Reverendum Patrem Franciscum Casparum etc.“ Na menším zvonu stálo: „P. Casperus Prior Stockensis hoc opus fieri eccuravit ad honoren 1. August in die s. Michaelis Archang hoc est 29. Septembris 1577.“ Podle císařského nařízení byl pivoňský konvent zrušen dne 8.9.1787 a jeho jmění (141.835 zlatých) propadlo Náboženskému fondu; bratři dostávali rentu 16 zlatých. V červenci roku 1800 se klášter v dražbě dostal do majetku pražského advokáta Leopolda Stohra a poté byl přeměněn na zámek. V roce 1843 koupili někdejší konvent Thun-Hohensteinové a roku 1863 získal statek Pivoň hrabě František Coudenhove a spojil jej s Poběžovicemi. V roce 1918 byla v konventu umístěna česká menšinová škola a policejní stanice s byty úředníků. Po roce 1945 v někdejším klášteře sídlila armáda, později vojska ministerstva vnitra Pohraniční stráž). Prostředky, vynakládané na údržbu kláštera, byly prakticky nulové. Následně budovy připadly státnímu statku a devastace dosáhla takových rozměrů, že předčila devastaci husitskou i švédskou. Klášter v současné době vlastní občanské sdružení Aurelius, které jej začalo rekonstrovat (v roce 2007 bylo dostavěno zřícené severní křídlo) s cílem vybudovat zde léčebné a rehabilitační zařízení, knihovnu a kulturně-společenské centrum. Rekonstrukce areálu se však po několika letech zastavila.

Zdroj: www.pivon.cz

Komentáře

Žádné komentáře