20914 kaple sv. Floriána

Zaniklé (známka 600) zděné velké kaple

Druh stavby:
kaple
Církev:
katolická
Parcela:
pozemková parcela č. 206/1
Kód katastrálního území:
738816
Období devastace:
1918–1938
Důvod devastace:
jiný
Postaveno:
konec 18. století
Zbořeno:
1938
Poloha:
SSZ od kostela

Kaple byla obdélná s polokruhovým závěrem a hranolovitou, částečně představěnou věží . - V obecní kronice se o vzniku kaple píše toto: „Koncem 18. století (přesný rok neznáme) vystavěla radslavská obec na volném prostranství před hostincem č. 80 kapli, zasvěcenou sv. Floriánovi. Podle vzpomínek Slaměníkova děda Jana Droběníka byl v té době rychtář evangelického vyznání; ten, když nemohl zamezit stavbě katolické kaple, způsobil alespoň to, že kaple byla vystavěna daleko menší, než bylo původně zamýšleno. Jak se v té době dostali evangelíci do Radslavic, když předtím již více než 100 let byly celé Radslavice katolické? Když vydal císař Josef II. toleranční patent, přihlásilo se asi 12 radslavských rodin k evangelickému vyznání (ježto k bratrství se hlásit nemohli). Jistě k tomu přispěla dosud živá tradice českobratrská, která ještě v některých rodinách přežívala. Ale hlavním podnětem byl bezesporu styk Radslavic (a Sušic) s Pacetlukami, které patřily též k tršickému panství. Za dob nevolnictví bez povolení vrchnosti se nemohly uskutečnit sňatky mezi poddanými cizích vrchností, takže nebyly sňatky mezi radslavskými a pacetluckými výjimečné. Pacetluky sousedily s Prusinovicemi, které byly známé svým evangelictvím. K evangelíkům tehdy přestoupily všechny rodiny, které měly příbuzné s pacetluckými rodinami. Časem však (nejpozději do let 1810 - 1815) evangelictví z Radslavic vymizelo; buď rodiny vymřely, nebo se vrátily ke katolictví. - Účinek tolerančního patentu a poslední »bratr« v Radslavicích: v 16. a na počátku 17. bratrství kvetlo též v Radslavicích, kdož by pochyboval. Jistě si i mladý Komenský občas zašel do útulné vesničky, toliko hodinu od Přerova vzdálené, aby zbožné obyvatele ve víře povzbudil a posílil. A zbožnost bratří dědila se z pokolení na pokolení, i když obyvatelé byli přinuceni státi se katolíky, a zůstala při nich podnes. Ale trvalo dlouho, tuze dlouho, než zapomenuto na „Starou“, t. j. bratrskou víru úplně. Lid byl sice katolický, ale tajně (a to v četných rodinách) lnul přece jen k bratrství. Za císaře Josefa II. (dle vypravování mého děda) byly celé Radslavice již dávno katolické a sousedé se uradili, že nákladem obecním postaví kapli. Než tu vydal císař toleranční patent, a rázem přihlásilo se několik vážených rodin k vyznání evangelickému (reformovanému), ježto k bratrství se hlásiti nebylo dovoleno. A k nim náležel i tehdejší rychtář, který nemoha stavbu kaple katolické zvrátit, způsobil aspoň to, že zbudována značně menší, než se zamýšlelo původně. A tak se stalo, že počtu obyvatelstva daleko nestačila a že při bohoslužbách, čtyřikrát do roka tam konaných, většina radslavského lidu musela stát venku. Rodiny evangelické arci jednak již vymřely, jednak během doby zase se ke katolictví vrátily; ale ještě v letech padesátých žil v mém rodišti starý soused, jenž nepozdravoval »Pochválen buď«; lidé o něm říkali, že prý není křesťan, že je »bratr«. Tehdy ovšem již nevěděli, co »bratr« znamená. Ale pamatuji se na toho »bratra« velmi dobře. Když roku 1855 vyhlášeno dogma o neposkvrněném početí, přišel stařík k mému otci a měl s ním prudkou hádku o toto dogma. Otec můj, jako horlivý katolík, neustával citáty z Písma přesvědčovat nevěřícího, ale ten zase svými důvody se snažil důkazy otcovy zvrátiti, a tak se hádali celé nedělní odpůldne, až disput theologický ukončen matčiným příchodem. Rozumí se, že druh druha nepřesvědčil ani dost málo... - Až do roku 1858 měla celá vesnice ještě střechy doškové, ale ty vzaly zasvé při zhoubném požáru 22. srpna téhož roku. Shořely dobré dvě třetiny obce a byly též zničeny zahrady po celé severní části, čímž stovky ovocných stromů přišly nazmar. Ve stodolách hojná a dosud nevymlácená úroda padla též za oběť plamenům. Shořela i kaple, kde zborcenou šindelovou střechou pronikl oheň na kůr a pak i do kaple samé; shořely varhany, oltář, obrazy a všechen nábytek. Z tohoto neštěstí se obec brzy vzpamatovala; selské usedlosti byly již pokryty břidlicí, toliko menší stavení chudších obyvatel měly ještě šindel a tak vnějšek obce nabyl jiného vzezření, podobajícího se tak trosku městečku. I kaple byla značným nákladem zrestaurována, vnitřek pěkně zařízen, zakoupeny nové varhany (positiv) a na novou vkusnou vížku zavěšen nový, větší zvonek; později byly před kapli postaveny i dvě kamenné sochy.“ - V roce 1932 byl dostavěn nový kostel, který měl nahradit stávající kapli. V obecní kronice se píše toto: “V roce 1934 byl z kaple na kostelní věž přemístěn zvon o hmotnosti 102 kg. Tento zvon byl ulit v roce 1881 ve Vídni. V roce 1942 byly všechny tři zvony odebrány pro válečné účely. Beze zvonů bylo v obci smutno a ticho, a tak v roce 1943 je pořízen náhradní zvon o hmotnosti 65,10 kg od fy F. H. Hora z Olomouce. Tento zvon zvonil na radslavské věži až do 28.9.1991.“ – Kaple sv. Floriána byla zbourána v roce 1938. - Kaple stála na dvojici pozemků; oba (pozemkové parcely č. 206/1 a 206/3) patří obci Radslavice.

Zdroj: Josef Hrdlička, Obecní úřad Radslavice

WGS84 souřadnice objektu: 49.478068°N, 17.516709°E

Komentáře

Žádné komentáře