3023 kaple Panny Marie Pomocné

Poškozené (známka 300) zděné velké kaple

Druh stavby:
kaple
Církev:
katolická
Parcela:
stavební parcela č. 223
Kód katastrálního území:
614688
Období devastace:
1945–1989
Důvod devastace:
jiný
Postaveno:
13.9.1892 (základní kámen) - 15.8.1904 (vysvěcení)
Poloha:
Z od vsi

s věží

V rekonstrukci; loď má zprava, zezadu a na přístavku novou střechu s vikýři. Zleva je střecha opravena. Sanktusníku chybí zakončení. Fasáda pravé strany lodi je opravena, zbytek fasád je zničen. Má nová okna. Zavřená, uvnitř je částečně opravená a předělená vestavěným patrem. Milostný obraz Panny Marie Pasovské z kaple je provizorně uschován ve farní budově. – Poutní místo západně od vsi vzniklo z popudu Augustina Streubela a jeho dvou přátel v roce 1878. V létě roku 1892 se Vernéřovičtí rozhodují na lesním pozemku věnovaným manželi Cölestinem a Genovevou Herdenovými v blízkosti Mariánské kaple s pramenem postavit poutní kostelíček. Tento počin měl značně posunout význam zdejšího poutního místa. Dárci pozemku hospodařící na statku č.p. 64/65 nechali již v roce 1886 postavit velkou kamennou křížovou skupinu na mohutném podstavci se sochami a reliéfy, která dodnes stojí po levé straně cesty z obce ke kapli. Základní kámen poutního kostelíčku byl slavnostně položen dne 13.9.1892. Vernéřovičtí však zahájili stavbu bez potřebných povolení světských i církevních úřadů v Broumově, protože přes několikeré žádání o stavební povolení následovalo vždy odmítavé rozhodnutí - střetávaly se zde zájmy i ostatních obcí okresu, města Broumova a Benediktinského kláštera. O této neslavné záležitosti informoval v roce 1894 vlastivědný časopis Braunauer Heimatkunde: „Stavba kostelíku, z kterého již stojí základové zdivo, začala váznout.“ Tento neblahý stav trval až do ustavení speciální komise okresním hejtmanem, která provedla místní šetření a zadala zhotovení řádné stavební dokumentace. Teprve v roce 1897 byly splněny všechny předpoklady pro další výstavbu a staviteli byli úředně jmenováni August Teuber z Teplic nad Metují a Josef Schmidt z Broumova. Stavba tak mohla dále pokračovat. Již dne 19.6.1898 byl slavnostně za velké účasti věřících a obecních spolků vysvěcen a upevněn kříž na věž kostelíčka, vnější stavba byla ve stejném roce dokončena. Vznikla novogotická kostelní stavba, která se vyznačuje štíhlou věží zakončenou čtyřbokou jehlancovou střechou, se zvonovým patrem s trojicí oken krytých dřevěnými žaluziemi. Na levém boku věže je přistavěno točité schodiště. Štíhlou loď prosvětluje trojice vysokých oken po obou stranách. Stěny zpevňují opěráky. Loď zakončuje kněžiště ve tvaru pětistranného polygonálního uzávěru s dvojicí oken. V pravé části je k němu přistavěna malá sakristie. Hřeben ostré sedlové střechy, kryté červenými taškami, zakončuje nad kněžištěm štíhlý sanktusník. Vernéřovičtí poté pokračovali se zařizováním vnitřního vybavení, na které se lidé skládali po haléřích. Tři dobrodinci věnovali hlavní oltář. Další věnovali tři zvony: 1. Velký zvon vážil 340 kg a věnoval ho pan Josef Volke z Křinic. 2. Střední zvon vážil 170 kg a věnovala ho slečna Barbara Heinzel z Vernéřovic 3. Malý zvon vážil 116 kg a věnoval ho pan August Peisker, narozený ve Vernéřovicích, zlatník v Basileji. Tyto zvony zhotovila firma Hilzer z Wiener Neustadt a byly dodány dne 15.10.1898. Zvony byly uloženy u Theodora Walzela ve Vernéřovicích. Slavnostně byly vysvěceny a zavěšeny v neděli dne 11.6.1899. O zvonu č.3 navíc víme, že se jmenoval sv. Augustin a nesl nápis: HERR IST GOTT, HEILIG IST SEINE GERICHTIGKEIT, HEILIG IN EWIGKEIT. (Pánem je Bůh, svatá je jeho spravedlnost, je svatý na věky). Zařizování vnitřního vybavení postupně dále pokračovalo pořízením dvou bočních oltářů, vyřezávané kazatelny, dvou řad vyřezávaných lavic, lustrů, vnitřních maleb, vnitřních dveří, koberců, dřevěných obložení a nástěnných obrazů a dalších doplňků vnitřního vybavení. Významný okamžik nastal dne 15.8.1904 o slavnosti Nanebevzetí Panny Marie, kdy byl dokončený a zařízený poutní kostelíček vysvěcen Broumovským opatem Brunem Čtvrtečkou. Od toho dne získaly poutě ke Studánce nový svatostánek, který se stal pravidelnou součástí duchovního života věřících z obce i okolí. O údržbu a provoz poutního kostelíčku a přilehlých kapliček se staralo několik místních obyvatel mezi nimiž zaujímal nejvýznamnější postavení opatrovatel. Prvním opatrovatelem zvaným „Bernlavoto“ byl Augustin Streubel, člen zakladatel Studánčího výboru. Věnoval se své službě zcela, občas i přenocoval na půdičce přístěnku, kde také skonal. V této službě ho nahradili pánové Eustachius Leppelt z č.p 75, Johann Thamm z č.p 187 a Augustin Reimann. Jejich manželky připravovali ranní kávu pro faráře. Nápomocen opravovateli byl kostelník z farního kostela zvaný „Kerchvoto“. Tuto svojí službu vykonával po 40 let truhlářský mistr a hospodář Anton Streubel z č.p 69 z horního konce obce, před jehož statkem stávala socha Největější Trojice. Musel připravit nedělní mše na 8. hodinu ve farním kostele a na 10. hodinu u Mariánského pramene, byl to pro něho velký chvat, kdy musel zvládnou cca 2km vzdálenosti mezi kostely, které překonával na bicyklu. Hru na varhany zajišťoval řídící učitel Benedikt Richter z č.p 201, Heinrich Sagner z č.p 199 a Hugo Ringel z č.p 152. V době dlouhé nemoci pana řídícího učitele Richtera ho v hraní zastupovala dcera Eugenia a syn Viktor. Samostatnou kapitolou historie poutního místa jsou prodejní boudy. Pro zakoupení svíček, upomínek, svatých obrázků a občerstvení vyrostlo vedle poutního kostelíčku několik dřevěných prodejních bud „Verkaufsbuden“, které provozovali místní obyvatelé a které jim přinášely doplněk k obživě. Přímo u Studánky byly postaveny čtyři boudy hned vedle kostela, které provozovali: hostinský August Birke z č.p 183, paní Rudolfová z č.p 173 a Cölestin Riedel z č.p 59. Ten svůj podnik v letech 1921/22 uzavřel. Po svatbě hostinského Birkeho a paní Rudolfové spojili novomanželé své síly a vybudovali novou prodejní boudu, ve které nabízeli velký výběr jídel a nápojů. Avšak vedle jejich boudy postavil Birkeho švagr H. Meier z Teplic nad Metují novou, ještě větší prodejní boudu. Hostinský Birke se s tím nechtěl smířit a vznikl tak vleklý spor, který prohrál a musel svoji prodejní boudu strhnout. Na klášterním pozemku vybudoval o kus dál novou prodejní boudu, ale ta ve 30. letech 20. století vyhořela. Pan Meier svoji boudu výrazně rozšířil a vznikl v ní obchod a výčep s posezením uvnitř i na verandě. Na dobových pohlednicích se jeho podnik nazýval „Restauration - Kaffe Meier“. Svůj prodejní stánek u Mariánského pramene provozoval také Karl Marx z č.p 47/50/51; jeho bouda stála pod kaplí Božího hrobu. Čilý život poutního místa byl silně zasažen 1. světovou válkou. V roce 1916 rakouská armáda zrekvírovala ve Vernéřovicích zvony, čtyři z farního kostela a dva z kostelíčku u Studánky. V kostelíčku u Mariánského pramene tak zbyl po 18 letech jen nejmenší zvon č.3 zvaný sv. Augustin. Po válce život v obci poměrně rychle navázal na předchozí prosperitu. Nové zvony však zvládli Vernéřovičtí pořídit pouze pro farní kostel, v kostelíčku u Mariánského pramene zůstaly dvě zvonové stolice již navždy prázdné. Ožívají opět poutní i nedělní církevní slavnosti, ožívá i společenský život. Zanedlouho však přichází hospodářská krize a po ní 2. světová válka, muži jsou opět odvedeni na frontu, kde jich 48 padne, duchovní život je potlačován. Opět armáda, tentokrát německá, přijíždí do Vernéřovic rekvírovat zvony. Odváží dva nové zvony z farního kostela a zřejmě i malý zvon sv. Augustin z kostelíčku u Mariánského pramene. Po 2. světové válce význam tohoto poutního místa postupně upadal, většina obyvatel byla vyhnána a nahrazena novým. Poválečnou překotnou dobu zanedlouho vystřídal systém vlády jedné strany, která na duchovním životě neměla zájem a aktivní věřící naopak postihovala. Poutní kostelíček přestal sloužit náboženským obřadům, byl uzavřen a postupně podléhal zubu času. Skleněná okna kostelíčku byla vytlučena, vnitřní zařízení bylo dílem zdevastováno, dílem přemístěno, po odpadnutí okapů začala chátrat střecha, ve které se objevily velké díry. Nejcennější část inventáře – obraz vernéřovické Panny Marie Pomocné – našel azyl na faře ve Vernéřovicích. Areál kolem kostelíčka rovněž chátral, zarůstal novým lesem. Prodejní boudy byly později využity jako zázemí pro myslivecký spolek a letní pionýrské tábory (dětské tábory se zde konají dodnes). Objekt zchátralé kaple prodaly Vernéřovice společnosti Strooikaasmusic, která v něm vybudovala hudební studio. - Pozemek s kaplí patří firmě Strooikaasmusic, s.r.o. z Náchoda. - Zničená dřevěná křížová cesta s litinovými obrazy ve svahu nad kaplí z roku 1891 měla půdorys zašpičatělé osmičky (ještě po roce 2000 bylo zachováno zastavení č. 7).

Zdroj: Michal Streubel

WGS84 souřadnice objektu: 50.618576°N, 16.190694°E

Komentáře

Žádné komentáře