5737 kostel Panny Marie Bolestné

Opravené (známka 100) zděné kostely

Druh stavby:
kostel
Církev:
řeckokatolická
Parcela:
stavební parcela č. 136
Kód katastrálního území:
792730
Období devastace:
1945–1989
Důvod devastace:
jiný
Postaveno:
1773 - 11.10.1774 (vysvěcení)
Poloha:
u Kollerova dvora

s dřevěnou věží

Má novou střechu, věž měděnou. - Nazýván též Kollerův kostel. - Kostel byl postaven v letech 1773 - 1774 na místě bývalé kaple na pozemku Kollerova dvora. (Kollerhofu - odtud název); vysvěcen byl dne 11.10.1774. Roku 1785 zřídil císař Josef II. lokální faru u Kollerova kostela, která byla roku 1787 povýšena na faru. Po vyhnání původních obyvatel po skončení 2. světové války byl kostel značně zdevastován. Stav jeho interiéru v první polovině 50. let 20. století popisuje Oto Kaskoun: "Nepochopitelně zničený mobiliář, stržené oltáře, obrazy, sochy, dokonale zničené, roztlučené. Jen v sakristii v rohu za poničenou skříní na parapetu nalezl jsem zaprášenou barokní světici.". Odbor školství a kultury Okresního národního výboru v Klatovech napsal dne 1.6.1964 Odboru školství a kultury - církevnímu oddělení Západočeského krajského národního výboru v Plzni: "Současně upozorňujeme a rozšiřujeme návrh na demolici farního kostela P. Marie Bolestné v Hamrech. Situace tohoto kostela a jeho nynějšího stavu je úplně totožná se situací Svaté Kateřiny a Uhliště, až na tu výjimku, že kostela nebylo použito za stáj dobytka. Jinak vnější i vnitřní stav kostela je ve stavu úplně desolátním. Fotografické snímky pořízeny nebyly. V zájmu turistiky a cizineckého ruchu směřujícího směrem k Železné Rudě doporučujeme, aby tato církevní budova (kostel) byla demolována v prvním pořadí. Hamry samotné jsou z velké části vylidněny, náboženský život takřka žádný ani do budoucna a nejnutnější církevní úkony stačí zařídit farnost v Zelené Lhotě. Odbor výstavby ONV v Klatovech zařídil pro demolici kostela ve Svaté Kateřině a Uhlišti celkem částku 160.000,- Kčs. Dodatečně ještě odbor výstavby ONV zajišťuje další částku pro demolici kostela v Hamrech. OV KSČ Klatovy souhlasí s demolicí - případ projednán dne 10.6.1964.". Dne 15.3.1965 napsal Zdeněk Bešta, vedoucí Odboru školství a kultury Okresního národního výboru v Klatovech Místnímu národnímu výboru v Zelené Lhotě reakci Na schůzi občanského výboru Hamry dne 26.2.1965 zazněla připomínka adresovaná Odboru školství a kultury Okresního národního výboru v Klatovech: "Ve středních Hamrech je kostel, fara a hřbitov. Všechno je v desolátním stavu a dělá to ostudu při zahraničních návštěvách, které tato místa s oblibou fotografují. Je třeba s urychlením projednat otázku demolice těchto objektů s církevním úředníkem v Českých Budějovicích. Několikráte to bylo urgováno na školském odboru, dosud se však náprava nestala.". Dne 15.3.1965 napsal Zdeněk Bešta, vedoucí Odboru školství a kultury Okresního národního výboru v Klatovech Místnímu národnímu výboru v Zelené Lhotě reakci na tuto připomínku: "Otázka kostela, farní budovy a hřbitova v obci Hamrech je zdejšímu odboru velmi dobře známa. Celá tato situace nevznikla v posledním roce, nýbrž táhne se již od roku 1950, kdy ze státně-bezpečnostních důvodů celé území obce Hamry bylo pojato do hraničního pásma, a tím se stalo jak pro duchovní správu, tak i pro obyvatelstvo mimo obec nepřístupné. Následkem této nepřístupnosti a nemožnosti dozoru se stalo, že jak budova kostela, tak zvlášť budova fary i hřbitova došly k dnešnímu desolátnímu stavu. Pokud se farní budovy týká, poznamenáváme toto: po odsunu německého duchovního za hranice v roce 1946 zůstala farní budova prázdná, avšak v úplném pořádku. Když však roku 1948 byly Hamry přiřazeny k farnímu úřadu Zelená Lhota, byla již fara zdemolována (okna a okenní rámy vytrhány, podlahy odstraněny, dveře a zárubně odstraněny). V bývalé kanceláři se válela po podlaze část bývalého farního archivu, t.č. již zničeného. Budova farního kostela v té době byla ještě v pořádku, poněvadž občas se ještě konaly bohoslužby a nikdo si netroufl kostela se dotknout proto, že blízko bydlící občan jej měl na starosti. Zničení kostela nastalo až v roce 1950 po odchodu onoho občana, a to neznámými pachateli. Dveře kostela byly vypáčeny, vnitřní zařízení kostela tím vydáno v nebezpečí ztráty. Proto na návrh příslušníků PS útvaru, tenkrát nově zřízeného, byl vyzván tehdejší duchovní správce v Dešenicích, pod jehož obvod Hamry patřily, aby inventář kostela uložil na místě bezpečném. Duchovní správce spolu s vojáky naložil prádlo a všechny drobné věci do vojenského auta a odvezl k uložení do Dešenic a později do Nýrska. Ostatní věci kostela, jako varhany, kostelní lavice a oltáře bez výzdoby, byly v kostele ponechány, protože nebyla možnost je rozebrat. Výzdoba oltářů, tzn. sošky, svícny, atd., byly z oltářů odstraněny, uskladněny v sakristii a před příslušníky PS jak sakristie, tak i kostel znovu uzamčeny s tím, že bude kdykoliv PS útvaru zapůjčen klíč od kostela, kdyby do něj museli z bezpečnostních důvodů vejít. Tím byl kostel znovu zabezpečen před zničením a věci kostelní před ztrátou. Neuplynulo však mnoho času a bylo hlášeno místními obyvateli, že kostel je znovu vypáčen a věci ze sakristie rozházeny kolem kostela. Údajně podle lidí toto vypáčení spadalo na vrub PS útvaru, který tvrdil, že se tam schovávají utečenci s úmyslem přejít ilegálně do západního Německa. Co se hřbitova týká, jeho zničení pokládáme za věc nedůstojnou člověka. Toto zničení začalo rovněž v oněch letech po odsunu Němců. Poněvadž dodnes je patrné, že byly otvírány hrobky, nemohlo se tak dít za jiným účelem, než za hledáním zlata. K tomu přistupovalo porážení a ničení křížů a náhrobků, často jen z toho důvodu, že to patřilo Němcům. Přidáme-li k tomu situaci, že již nejméně 15 let se na hřbitově nepochovává a je bez dohledu, máme nynější jeho stav. Poněvadž správa hřbitova nenáleží od 1. ledna 1957 do kompetence odboru školství a kultury ONV v Klatovech, nýbrž do správy MNV a dozor nad hřbitovy byl svěřen odboru průmyslu ONV v Klatovech, musí MNV ve hřbitovních záležitostech se obrátit na tento odbor. Pokud jde o budovu kostela a fary v Hamrech, zde dozor náleží příslušnému duchovnímu správci a odboru školství a kultury. Příslušný duchovní správce z Nýrska ani odbor školství a kultury ONV neměli však možnost dohlédnout na stavy církevních budov, protože přístup byl pro hraniční pásmo odmítnut. A protože výkon duchovní správy v Hamrech byl velmi malý, duchovní ani přístup do tohoto prostoru neurgoval. Když však hraniční pásmo bylo posunuto, a tyto církevní budovy se staly přístupnými pro kohokoli (asi v roce 1960), byl námi zjištěn tento neutěšený stav. Připomínáme pouze tolik, že v podobné situaci, jako jsou Hamry, máme všechny bývalé církevní budovy v pohraničí klatovského okresu. Stojí tedy před námi úkol rozhodnout v zásadě o všech těchto objektech, což bude bezesporu vyžadovat i finanční náklady ze státního rozpočtu. Z tohoto důvodu tedy bude třeba postupovat uváženě a plánovitě. Pro záchranu hamerského kostela jsme udělali již v roce 1964 opatření v tom smyslu, že byl námi pověřen administrátor z Nýrska, aby věci již v kostele zničené odvezl (uváděl, že kdosi neznámý v kostele štípe kostelní lavice apod.) do Nýrska a vchody do kostela řádně uzamkl. Toto naše nařízení bylo uskutečněno v zájmu zabránění možnosti zneužívat tohoto stavu cizinci, jejich příchod se dal očekávat, a jenž se také uskutečnil. Administrátor z Nýrska, než provedl toto zabezpečení, oznámil, nám v roce 1964, že jej již kdosi předešel a v kostele si připravil inventární majetek jako topivo, odhadem v množství dvou valníků. Na základě jeho zprávy bylo učiněno oznámení zdejším odborem na SNB v Nýrsku a sám duchovní správce pověřen, aby se SNB v té věci spolupracoval. Výsledek byl ten, že SNB sdělil duchovnímu správci, že pachatel je neznámý. Domníváme se, že nemuselo k takovému stavu dojít vůbec, kdyby NV nebo některý poslanec včas hlásil buď přímo krádež, nebo poškození církevního majetku, jakmile se o něm doví. Duchovní, jemuž je správa svěřena, i odbor školství a kultury, jsou instituce, které nejsou na toto místo vázány, a dozví se o případném poškození až po čase, kdy už je stíhání pachatele prakticky nemožné. Přesto se domníváme, že dva naložené valníky kostelních lavic se nemohly ztratit, aniž to kdo z obyvatel nebo příslušníků PS útvaru spatřil a hlásil. Po tomto zcizení administrátor z Nýrska vchody do kostela řádně zabezpečil, takže kostel není nikomu přístupný. Otevřením větších možností turistického ruchu v roce 1964 byla ustavena krajská a okresní komise cestovního ruchu v našem kraji a okrese. Tyto komise prozatím daly na vědomí v otázce opuštěných církevních objektů v pohraničí, že jejich zachování nebo případná demolice bude řešena případ od případu, a to po dohodě se všemi příslušnými orgány. Prozatím je vyřešen kostel ve Svaté Kateřině, jehož demolice bude dokončena v květnu letošního roku. Co se týká kostela hamerského a fary, bude tato Vaše žádost projednána. Dle našeho názoru nemuselo by zatím dojít k demolici kostela a to pro jeho krajinnou dominantu (o památku se nejedná) a prozatímní zabezpečení vchodu kostela. Tato otázka však perspektivně řešena bude. Co se týče farní budovy v Hamrech, máme dojem, že je v takovém stavu, že její záchrana by si vyžádala neúměrného nákladu. Budova již nebude sloužit původnímu účelu. Z toho důvodu bychom nebyli proti demolici farní budovy. V této otázce budeme informovat ZKNV – odbor školství a kultury v Plzni a Kapitulární konsistoř v Českých Budějovicích. O výsledku jednání Vám podáme zprávu. Opis zprávy zasíláme odboru průmyslu ONV v Klatovech, do jehož kompetence patří správa hřbitovů. - Kostel však zbořen nebyl. Znovu mu hrozila demolice v 80. letech 20. století, tuto hrozbu odvrátila revoluce v listopadu 1989. Díky finančním příspěvkům potomků původních německých obyvatel obce se kostel podařilo v letech 1991 - 1993 opravit a dne 11.9.1993 byl kostel znovu vysvěcen. - Ke kostelu vede novodobá křížová cesta z devíti malých kamenných kapliček (původní byla po roce 1948 zničena). - Pozemek s kostelem patří církvi.

Zdroj: Oto Kaskoun: Toulky Šumavou; Jiří Červinka

WGS84 souřadnice objektu: 49.229468°N, 13.160648°E

Komentáře

Žádné komentáře