6953 kostel Nanebevzetí Panny Marie

Opravené (známka 100) zděné kostely

Druh stavby:
kostel
Církev:
katolická
Parcela:
pozemková parcela č. 162
Kód katastrálního území:
699357, 699594
Období devastace:
1945–1989
Důvod devastace:
těžba
Postaveno:
(1253 - 1257), 20.8.1517 - 1594 (vysvěcení)
Poloha:
v Kostelní ulici

velký

Loď má novou střechu. - Předchůdcem dnešního kostela byla raně gotická trojlodní bazilika založená mezi lety 1253 až 1257, jak dokládá nepřímo listina papeže Bonifáce VIII. z roku 1296. Z původního kostela se zachovala jen jeho východní krypta a vnitřní obvodové zdivo západní věže. V roce 1515 bylo město Most včetně kostela zničeno požárem, který velmi ovlivnil pozdější architektonický vzhled města. Dne 20.8.1517 se na troskách starého chrámu započalo se stavbou nového kostela. Jeho obnova byla svěřena architektu Jakubovi Heilmannovi ze Schweinfurtu, žákovi a následovníkovi Benedikta Rieda. Ten kostel navrhl jako velké halové trojlodí s opěráky vtaženými dovnitř, pětiboce uzavřeným presbytářem, s hranolovou věží s ochozem v hlavním průčelí, předsíní po severní stěně a severozápadní sakristií. V prvním roce stavby probíhaly bourací práce. Teprve roku 1518 odevzdal mistr Jakub projekt nové stavby a jejího vedení se ujal Jiří (Jörg) z Maulbronu. V roce 1531 po něm řízení stavby převzal mistr Petr Heilmann. Ve druhém desetiletí 16. století byly dokončeny klenby obvodových kaplí, vztyčeny vnitřní pilíře a osazeny výběhy klenebních žeber. Roku 1532 byla zasklena okna a vytesána klenební žebra. V roce 1549 byla dokončena hrubá stavba a okolo roku 1550 vznikly portály již v renesančním slohu. Při dalším požáru města v roce 1578 kostel opět částečně vyhořel a byl opravován až do roku 1602. Mezitím (1594) kostel vysvětil pražský arcibiskup Zbyněk Berka z Dubé. I poté následovaly v průběhu staletí drobné úpravy exteriéru i interiéru budovy. V roce 1650 byl kostel pokryt novou střechou. Roku 1501 potvrdil papež Alexandr VI. na přímluvu krále Vladislava II. městu Mostu patronátní právo nad kostelem, které do té doby vykonával klášter Křižovníků Božího hrobu ve Zderaze u Prahy. Starost o opravu kostela proto připadla městu. Její financování však pochopitelně nemohlo plně hradit ze svých prostředků, proto se rozhodlo požádat o zorganizování odpustkové sbírky. Měšťané získali v roce 1516 od papeže Lva X. a dalších církevních hodnostářů povolení k uspořádání veřejné sbírky ve prospěch nového kostela. Obdobná svolení ke sbírce vystavil král Ludvík Jagellonský a polský král Zikmund I. Sbírka začala dne 22.3.1517 v Mostě a trvala do dne 1.5.1519. Peníze se vybíraly v Čechách, na Moravě, Sasku, Lužici a Slezsku. V roce 1517 se vybralo 5379 kop a 49 míšeňských grošů, v roce 1518 4984 kop a 52 grošů a ve třetím roce 1375 kop a 47 grošů. Spolu s dalšími dary se podařilo získat celkem 12155 kop a 45 grošů. Město muselo z konečné sumy odevzdat třetinu papežské kurii. Zbývající peníze byly použity na výstavbu kostela a dalších staveb jako fary nebo školy.V roce 1840 byla zbořena hřbitovní zeď kolem kostela a kostnice a v letech 1880 - 1883 proběhla poslední velká oprava, při níž byl interiér regotizován odstraněním části barokního inventáře, novou gotizující výmalbou a instalováním novogotického zařízení. Roku 1932 byl kostel opraven pod vedením architekta Karla Kühna. Byly obnoveny omítky vnějšího pláště stavby a restaurovány kamenné články. - V roce 1964 schválila vláda ČSSR svým usnesením likvidaci celého města Mostu a současně výstavbu nových sídlišť na nezastavěném území jižně od města. S tím se začala řešit i otázka, jak naložit se zdejší nejvýznamnější architektonickou památkou. Usnesení československé vlády č. 612 ze dne 18.11.1964 nařídilo, že při těžbě uhelných zásob pod městem Most bude děkanský kostel zachráněn. Rozhodnutí se opíralo o podrobný umělecko-historický průzkum objektu vypracovaný Státním ústavem památkové péče a ochrany přírody v Praze. Při Ministerstvu kultury ČSSR byla ustavena komise, jejímž předsedou byl jmenován Stanislav Bechyně. V roce 1969 na jeho místo nastoupil Alois Myslivec. Úkolem komise bylo dozorovat projektovou činnost a vlastní realizaci celé záchranné akce. Odborným poradcem byl ruský stavební inženýr Emmanuel Gendel (1903 - 1994), který získal rozsáhlé zkušenosti z přesunů velkých administrativních a obytných budov v centru Moskvy již ve 30. letech 20. století. Jeho odborná doporučení pomohla obhájit myšlenku přemístění proti odpůrcům samotného projektu. Na záchranu kostela bylo vypracováno celkem 11 variant. Jako nejvhodnější, i když ne nejlevnější varianta bylo nakonec zvoleno přesunutí kostela jako celku o několik set metrů dál do sousedství gotického kostela sv. Ducha a vedlejšího barokního špitálu. Tím ovšem došlo k oddělení kostela od samotného města koridorem dopravních a inženýrských sítí. Usnesením vlády ČSSR č. 48 ze dne 4.3.1970, které bylo vládou znovu potvrzeno usnesením č. 103 ze dne 12.5.1971, bylo rozhodnuto o záchraně kostela přesunem na základě Studie realizovatelnosti přesunu gotického kostela v Mostě, zpracované organizací českého ministerstva kultury Transfera n.p. Před započetím vlastních projektových prací byl proveden detailní stavebně historický průzkum. V roce 1970 byl vybudován depozitář, kam byl postupně ukládán demontovaný mobiliář kostela, včetně hlavního oltáře, a ohrožené části interiéru. V roce 1971 byl proveden archeologický průzkum kostela a jeho nejbližšího okolí. V dalších letech byl postupně zabezpečován podrobný průzkum geologických podmínek v prostoru kostela, na trase přesunu a na místě nového osazení. Během zpracování projektu byly uskutečněny ještě další doplňující průzkumy, např. zjištění fyzikálně-chemických vlastností historických stavebních materiálů kostela, geofyzikální průzkum základů kostela a dutin v prostoru chrámu a nejbližšího okolí, v prostoru celé trasy i na místě nového umístění, neboť trasa přesunu vedla částečně přes starý důl Boží požehnání, zasypaný již před 2. světovou válkou a nové stanoviště kostela se nacházelo v místě bývalého dolu Richard, který teprve musel být zasypán. Vedle toho probíhala různá laboratorní vyšetření a speciální testování, např. zkoušky jízdních vlastností kol při extrémním zatížení a minimálních rychlostech či zkoušky ztužení chrámové klenby. Nástřik epoxidové pryskyřice byl nejprve vyzkoušen na klenbě piaristického kostela v Mostě. V roce 1972 byla rozebrána kostelní věž, neboť její zabezpečení by si vyžádalo příliš náročné úpravy a komplikace při přesunu. Poté byly zahájeny zabezpečovací práce v interiéru kostela, které spočívaly ve zpevnění klenby nástřikem a vyztužení objektu ocelovou příhradovou konstrukcí, která sevřela kostel uvnitř i zevně a umožnila rozložit celou váhu historického zdiva (cca 9.600 tun) na jednotlivé transportní vozíky. Obvod kostela jistil betonový věnec. Celková váha kostela nakonec činila 12.000 tun. Nejnákladnější částí přípravných prací bylo vybudování transportní dráhy. Kolejiště bylo vzhledem k velké dopravní vzdálenosti dlouhé pouze 160 metrů. Za kostelem bylo pak vždy demontováno a během přesunu pětkrát před kostelem namontováno. Pod všechny staticky důležité body bylo na vybudované kolejiště zasunuto 53 transportních vozíků, které vyrobila Škoda Plzeň. Vozíky pracovaly na hydraulickém principu. Hydraulika ovládala také čtyři výložná ramena, která měla kostel táhnout, případně brzdit. Práce byly řízeny počítačem, nebyl ale vyloučen manuální zásah. Velín byl umístěn přímo v kostele. Tvořil jej prosklený přístavek na přídi kostela přibližně 11 metrů nad kolejištěm propojený s kostelem mnoha kilometry kabelů a hadic s kapalinou, které přiváděly signály od elektromagnetických čidel MSI rozmístěných v kostele do řídícího počítače ve velínu a zpětně po zpracování k ovládací hydraulice. Z velína řídili inženýři a technici z INOVY (výzkumně vývojového podniku federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj posuv kostela při udržování dynamické rovnováhy. Poslední částí projektu bylo vybudování nových dvoupatrových základů s konstrukcí, která zaručovala kostelu na novém místě uložení bez nebezpečí nerovnoměrného sesedání. V roce 1975 se přípravné práce dostaly do své závěrečné fáze. Postupným vybouráváním zdiva a zabetonováním otvorů se u země vytvořil železobetonový pás. Při betonáži se na staré obnažené základy položil ve dvou vrstvách plech, čímž došlo k oddělení objektu od kamenných základů. Pás také umožnil vyšší zatížení a usnadnil vsunutí pomocných ocelových nosníků pod zdivo. Ty přenášely váhu kostela do ocelové konstrukce a umožnily naložit na ni kostel. - Dne 15.9.1975 začalo zdvihání a nakládání celého objektu, který stál na souřadnicích 50.522947, 13.641727. Samotný přesun byl zahájen dne 30.9.1975 v 11 hodin 50 minut. Dráha měla obloukový půdorys a byla dlouhá 841,1 m se sklonem 12,3 promile. Kostel se po ní posunoval nepřetržitě rychlostí 1,2 až 3,2 cm za minutu. Transfer byl ukončen dne 27.10.1975 v 8 hodin 52 minuty. Následovalo zabezpečení stability kostela a jeho postupná renovace. Byla položena střecha, znovuvybudována věž a zrestaurován interiér, kde byla odstraněna nejen historizující výzdoba z 19. století, ale rovněž základní sakrální prvky, především pak hlavní barokní oltář. To vše i s úpravou okolí trvalo až do roku 1988, kdy byl kostel opět otevřen pro veřejnost. Kostel měl sloužit pouze jako výstavní a koncertní prostor. Teprve po revoluci v listopadu 1989 bylo možno kostelu vrátit jeho liturgickou funkci; v roce 1990 bylo sedm pískovcových soch alegorií ctnosti společně se sochou sv. Františka z Assisi umístěno do výklenků nově vybudované zdi u kostela. Tím, že byl kostel přesunut po obloukové dráze, posunula se i osa chrámu a církev se zprvu zdráhala kostel znovuvysvětit z toho důvodu, že oltář není podle tradice orientován na východ, nýbrž na jih. K opětovnému vysvěcení chrámu nakonec došlo v červnu 1993. - Pozemek s kostelem patří Národnímu památkovému ústavu.

Zdroj: cs.wikipedia.org

WGS84 souřadnice objektu: 50.517918°N, 13.648948°E

Komentáře

  • Miloslav Horník napsal 30.12.2020 15:06

    Novinky.cz - 20. 12. 2020 Zajímavý a komplexní článek o přesunu kostela „KDYŽ JEL KOSTEL PO KOLEJÍCH…“ doplněný fotografiemi. Zde: https://1url.cz/7z9o3