← kostel sv. Bernarda z Clairvaux (Řisuty) kostel sv. Mikuláše (Šitboř) →
7162 kostel Nanebevzetí Panny Marie

Poškozené (známka 344) zděné kostely

Druh stavby:
poutní kostel
Církev:
katolická
Parcela:
pozemková parcela č. 1338
Kód katastrálního území:
990779
Období devastace:
1945–1989
Důvod devastace:
vojenský prostor
Poloha:
na J konci vsi

V rekonstrukci; má provizorní krov a novou plechovou střechu. Věž kostela dostala jednoduchou nízkou jehlancovou stříšku (kostel roku 1966 vyhořel po úmyslném zapálení). Přístavek na levé straně má provizorní zastřešení do roviny kryté lepenkou, ta zčásti stržena. Mimo presbytář opravena podstřešní římsa. Jeden okenní otvor na pravé straně presbytáře je rozšířen asi o 0,5 m směrem dolů. Klenba v lodi drží, v presbytáři je klenba propadlá. Přístavek na levé straně má opravenou klenbu, nově na ni zatéká. Přístavek na pravé straně je téměř zbořen. Omítka je silně poškozena. Opravena díra v klenbě v přístavku vlevo od věže. Všechny vchody byly opatřeny mřížemi a spodní řada oken byla zazděna tvárnicemi; jedna mříž je vylomena. Prázdný. Celý areál s kostelem a farou je nově oplocen. – Kostel byl postaven v letech 1729 - 1732 podle projektu Františka Maximiliána Kaňky. Jednolodní barokní kostel s dlouhou, vysokou, obdélnou lodí se zaoblenými nárožími, s užším obdélným, polokruhově zakončeným presbytářem krytý sedlovou střechou, v závěru valbovou. Po stranách jsou k presbytáři připojeny přízemní čtvercové sakristie. Hlavní trojosé průčelí s převýšenou partií přízemí a středním rizalitem, vyvrcholeným hranolovou věží s cibulovou bání. Průčelí je členěno soustavou pilastrů a lizénových rámců, nikami a vpadlými poli. Obdélný portál vchodu je umístěn v rámci s uchy, stejně tak i obdélná okna se segmentovou a stříškovou římsou. Boční fasády člení v přízemí lizény, v patře jsou členěny lizénovými rámci a doplněny obdélnými okny se segmentovým záklenkem a obdélnými portály v rámci s uchy. Stěny jsou děleny se supraportou ukončenou římsou proloženou segmentem. - Na věži kostela bývaly umístěny zvony. Nejstarší zvon ze 14. století dosahoval rozměrů v průměru i na výšku 0,68 m. Plášť zvonu byl bez plastického zdobení, pouze v lemu obíhal mezi kruhovými výsečemi 5,5 cm široký pás se jmény světců v gotickém písmu: „maria + lucas + marcus – johanes + matheus – petrus + pernhardus + m“. Mezi jmény Marcus a Johannes byla umístěna miniaturní plastika krucifixu, před jménem Petrus mimiaturní plastika světce s klíči a před jménem Maria byla umístěna postavička Panny Marie. Výskyt plastiky sv. Bernarda pod jmény je posledním svědectvím příslušnosti Svatoboru k oseckému klášteru. Menší zvon ze stejné doby, zabavený v roce 1917, nesl legendu stejně jako větší zvon na svém lemu: „O du son gottes erbarme dich unser im 1300 Jahr“. Největší zvon z roku 1732, nazývaný zvon sv. Floriána, nesl nápis: „S.S. Lavrenti Floriane atque donate nos contra saevientisignis atque tempestatis horrores praeservate“. A na věnci: „Franz Vidal goss mich in Eger 1732“. - Presbytář kostela býval sklenut valenou klenbu s lunetami a v závěru konchu s lunetami. Loď je sklenuta poli valené klenby s lunetami, oddělenými valenými pásy, sbíhajícími na pilastry, mezi něž jsou rozloženy ploché oblouky arkád. Triumfální oblouk kostela je polokruhově zakončený. - Vnitřní zařízení kostela bývalo barokní. Na hlavním oltáři, upraveném po vzoru jezuitských oltářů 17. století, stávaly mezi dvěma páry sloupů 2,3 m vysoké barokní sochy sv. Augustina a sv. Ambrože z 1. poloviny 18. století, které obklopovaly středový oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie. V nástavci oltáře býval umístěn lidový obraz Nejsvětější Trojice s Bohem Otcem uprostřed, zdobený andílky. Ve vitríně na jednoduchém tabernáklu byla umístěna 0,84 m vysoká pozdně gotická zlacená dřevořezba trůnící Panny Marie s Ježíškem (Madona) ze 16. století s korunkami od karlovarského pasíře z roku 1764. Na výzdobě hlavního oltáře pracoval kadaňský sochař Karel Waitzmann. Na bočních stranách lodi kostela bývaly umístěny postranní oltáře. Při severní stěně stával oltář sv. Terezie z roku 1767 s hodnotným olejovým obrazem sv. Terezie z 18. století a se dvěma 1,5 m vysokými sochami sv. Václava a sv. Víta. Protějškový oltář sv. Ludvíka při jižní stěně rovněž z roku 1767 s hodnotným olejovým obrazem sv. Ludvíka z 18. století s 1,72 m vysokou sochou sv. Vojtěcha a 1,54 m vysokou sochou sv. Jana Nepomuckého. Sochařská výzdoba bočních oltářů pocházela patrně také od kadaňského sochaře Karla Waitzmanna. Na zkosené epištolní stěně triumfálního oblouku býval umístěn oltář Ježíška Dítěte z roku 1752 od neznámého doupovského sochaře. Ve vitríně uprostřed oltáře bývala umístěna plastika Ježíška posazená na obláčcích s probleskující září. V pozadí bývaly umístěny skoro 0,9 m vysoké bíle zbarvené sochy sv. Josefa a Panny Marie. Roku 1753 vymaloval oltář a plastiky radonický malíř Johann Georg Rochler. Kazatelna zdobená dřevořezbami, zasvěcená sv. Janu Nepomuckému, vyplňovala roh lodi při triumfálním oblouku. Ve třech pravoúhlých polích poprsnice kazatelny visely reliéfy Utrpení a Zpovědi Královny. Na stříšce kazatelny bývala umístěna pozlacená plastika Vítězného vozu, zdobeného symboly evangelistů, na kterém jede sv. Jan Nepomucký vstříc Nebi. Na pozadí byly vidět malostranské věže a před nimi most přes Vltavu. Kazatelna byla vyzdobena obrazy J. Kramolína. Na nástěnném obraze očekává český patron, sv. Václav, na oblacích příchod sv. Jana Nepomuckého. Bohatě figurálně vyřezávaná křtitelnice pocházela z roku 1757, ještě roku 1759 však na ni pracoval neznámý doupovský sochař. Uvnitř poklopu křtitelnice bývala vyřezána datace: „Anno 1757“. Fousatá postava světce, se znamením kola vozu před ní, nesla mušli. Na vysokém členěném víku si hrály čtyři plastiky putti. Víko završovala plastika Křtu Ježíšova. Obnoveny byly plastiky křtitelnice poprvé v roce 1767, což bylo zaznamenáno v rohu knihy, kterou nese jedno Putto, s nápisem: „Das Buch der Lebendigen“. Varhany byly přeneseny z původního kostela a doplněny zdobeným pozadím s muzikálními a na bubny bijícími Putti. Roku 1762 byly varhany barokně přestavěny plzeňským varhanářem Leopoldem Rauschem. Zpovědnice byla zdobena 0,83 m vysokou sochou sv. Anny Sedlecké od loketského sochaře J. Wilda z konce 18. století, signovanou: „I.WILD“ a 0,87 m vysokou sochou Panny Marie z Chlumu Svaté Maří z konce 18. století. Drobné liturgické potřeby, kalich, eucharistie a monstrance od pražského zlatníka Jakoba Ebnera z roku 1745 byly již ve 30. letech 20. století ztraceny. - Kostel byl v roce 1953 zahrnut do nově vytvořeného vojenského újezdu Hradiště, byl zabaven církvi a přešel do vlastnictví armády. Hlavní oltář byl spálen s odůvodněním, že pro jeho velikost a napadení červotočem není možno jej odvézt jinam. Varhany byly převezeny do pražského Klementina, sochy jsou v kostele v Karlových Varech - Rybářích. Do požáru v roce 1966 kostel sloužil vojenským statkům jako sklad řepky, po požáru byl opuštěn. V letech 2006 - 2007 byly zřícené části zdiva presbytáře dozděny do původní výše. Mezi listopadem 2011 a únorem 2012 byly odstraněny náletové keře a stromy z klenby lodi, následně kostel dostal provizorní krov a plechovou krytinu, byla opravena jeho statika a kostel byl provizorně uzavřen; tyto opravy si vyžádaly 4.250.000,- Kč. V roce 2015 byl celý areál nákladem cca 200.000,- Kč oplocen. - Pozemek s kostelem (pozemková parcela č. 1338 v k.ú. Doupovské Hradiště) patří obci Doupovské Hradiště. - Na základě zákona č. 15/2015 Sb. byl pozemek s kostelem ke dni 1.1.2016 z vojenského újezdu Hradiště vypuštěn a stal se součástí nově vzniklé obce Doupovské Hradiště.

Zdroj: www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz

WGS84 souřadnice objektu: 50.243139°N, 13.022271°E

Komentáře

Žádné komentáře