7324 kostel sv. Jiří

Poškozené (známka 344) zděné kostely

Druh stavby:
hřbitovní kostel
Církev:
katolická
Parcela:
stavební parcela č. 578/1
Kód katastrálního území:
644056
Období devastace:
1945–1989
Důvod devastace:
požár
Postaveno:
okolo 1333
Poloha:
na hřbitově

V rekonstrukci; mimo věž a sanktusník má novou střechu. Věž má obnoven vyhlídkový ochoz. Opravena je statika. Zdivo je místy nově opraveno. Fasáda je zničená, na věži jsou zakonzervovány zbytky původních omítek. Má opravena okna, jen přístavek vlevo vzadu má okna zabedněná. Zavřený. Uvnitř je kostel neopraven. Nad kostelem je postavena nová opěrná zeď, pod ní je odkopána hlína a nově uděláno odvodnění. - Současný kostel je pozdně gotická stavba, jež vznikla nejspíše na místě staršího sakrálního objektu. Nejčastěji se objevuje údaj, že kostelík byl založen současně s městečkem okolo roku 1333. Současná pozdně gotická jednolodní podoba stavby ale pochází až z přestavby v letech 1517 až 1520. Jejím iniciátorem stavby kostela byl, podle dobových kronik, tehdejší majitel panství Jan Pluh z Rabštejna. O staviteli však není nic bližšího známo. Kroniky zmiňují pouze mistra Hanse s tovaryši. Tato stavba prošla ještě v 18. století další barokní úpravou, která však již nijak zásadně nezasahovala do základní hmoty stavby. Při této přestavbě získal kostel rozlehlou loď a dvě věže; mohutnou hranolovou při západním průčelí a architektonicky obdobnou při severní straně presbytáře. Kostel měl původně tři věže vybavené zesíleným zdivem. Spolu s masivní hřbitovní zdí nahrazoval městu ve válečných konfliktech chybějící městské hradby. Kdy byla ubourána jižní věž, není známo. V letech 1658 – 1659 bylo ke gotické západní věži přistaveno páté, osmiboké patro. Severní věž byla, kvůli nestabilitě podloží, opakovaně už od 16. století opravována. V roce 1739 pak ubourána na úroveň zdiva hlavní lodi. Střílnami, které utvářejí tak typický vzhled hornoslavkovského kostela, byla ale stavba vybavena zřejmě až v pozdějších letech, původní kostel zřejmě podobnou funkci neplnil. V období vrcholného středověku totiž církevní předpisy bránily vybavování kostelů prvky aktivní obrany. Jejich instalace tak nejspíše souvisí s obdobím husitských válek, kdy se zásadně změnilo nahlížení na posvátnost a nezadatelnost kostelních staveb. V letech 1783 - 1786 byla část stavby zbarokizována. Z roku 1786 pocházejí varhany od varhanáře Gartnera. V roce 1784 proběhla přestavba západní věže a na místech původních oken lodi vznikla nová, půlkruhově završená okna barokní. Poslední rozsáhlou rekonstrukci prodělal kostel v roce 1903, kdy byla odstraněna druhá, tedy horní, empora. - Dnešní kostel je objekt s rozlehlým a neobvykle protáhlým jednolodním a orientovaným prostorem s polygonálně uzavřeným presbytářem, podepřeným opěrnými pilíři a s vysokými okny. Patrová sakristie na severní straně je pozůstatkem snesené středověké věže. K severovýchodní straně presbytáře přiléhá ještě novější přístavba s oratoří, mladší je rovněž přístavba v délce severní strany lodi s vchodem do kostela, který rámuje pozdně gotický portál. U jihozápadního boku presbytáře se nachází půlkruhem ukončená kaple (nejspíše barokní). Věž při západním průčelí je v horní části osmiboká, zakončena barokní bání s lucernou. Nad presbytářem ční malá sanktusová vížka. Strop rozložité lodi tvoří valená klenba s párovými trojbokými výsečemi, dělená příčně pasy, jež jsou svedeny nad hlavice pozdně barokních pilastrů. Vrcholy pasů zdobí štukové rosety. Loď je po třech stranách lemována emporou – na jižní straně je podklenuta zděnou arkádou, prostor pod emporou je klenut valeně s trojbokými výsečemi v rytmu arkád. Tribuny byly opatřeny dřevěným balustrovým zábradlím. Presbytář je rozdělen na dvě části barokní balustrovou chórovou přepážkou a je zaklenut pozdně gotickou síťovou klenbou na pětibokých konzolových příporách. Žebra jsou subtilní, ústřední klenák nese velký polychromovaný erb Pluhů z Rabštejna. Sakristie je zaklenuta valeně a v patře křížově, kaple při jihozápadním koutě je rovněž zaklenuta valeně. Hlavní oltář z roku 1784 byl monumentální architekturou (8 m výška, 6 m šířka) se svazkem hladkých antikizujících sloupů po stranách retabula. Na vrcholu stála v oblacích a paprscích dřevěná socha Boha Otce, jenž shlíží na utrpení svého Syna. Na konzolách před predelou byly umístěny barokní sochy Matky Bolestné a sv. Jana Evangelisty, na tabernáklu stála socha Krista. Kromě toho byl oltář zdoben několika figurami andílků. Menzu zdobil reliéf Večeře v Emauzích, po stranách svatostánku byly reliéfy s biblickými výjevy. Kromě hlavního oltáře se v lodi nacházely další čtyři postranní, všechno pseudoslohové práce Franze Martinera z tyrolského Grödnertalu. Kazatelna byla polychromovaná a zlacená řezbářská práce s bohatou figurální i ornamentální výzdobou. Pocházela z roku 1785, autorem byl loketský sochař Johann Wildt. Dalším z mnoha uměleckých děl v interiéru byla kamenná křtitelnice z roku 1581, k níž v roce 1780 vytvořil víko loketský sochař Johann Josef Wildt. Vrchol zdobil tradiční figurální motiv křtu Krista Janem Křtitelem. Z křtitelnice zůstalo pouze kamenné torzo středověké části. Na balustrádě empory bylo zavěšeno 14 zastavení křížové cesty. Jednalo se o hodnotné barokní řezby z poslední čtvrtiny 18. století, umělec je neznámý. Nejstarším malířským dílem v kostele jsou fresky v síťové klenbě presbytáře, které byly odhaleny po požáru v roce 1964, kdy opadala omítka s barokními malbami a s malbami z roku 1903. Tato fresková výzdoba vznikala nejspíše v letech 1528 – 1532. Vitrážová okna v interiéru pocházejí z přelomu 19. a 20. století. - Dne 14.3.1964 v dopoledních hodinách v kostele vypukl požár. Přestože byl oheň celkem brzy zdolán (shořela zejména střecha nad presbytářem a zbortila se sanktusová vížka) a klenby lodi zůstaly v první chvíli neporušeny, škody byly ve svém důsledku nevratné. Nedostatek finančních prostředků, ale především zcela zřejmý nezájem tehdejších odpovědných institucí opravovat sakrální památku způsobily, že kostel se dočkal provizorní střechy až v roce 1967 a oprava celé střechy byla započata až v roce 1977. Do kostela zatékalo, omítky vlhly, fresky byly poškozeny a dřevo konstrukcí začalo hnít. Příčina vzniku ohně nebyla nikdy určena. - Kostel stojí na dvojici pozemků; oba (stavební parcely č. 578/1 a 578/2) patří městu Horní Slavkov; v roce 2021 získalo město na opravu kostela 11.118.000,- Kč z dotačních programů Ministerstva pro místní rozvoj ČR a v roce 2023 dalších 900.000,- Kč z dotačních programů Ministerstva kultury ČR na opravu stropu kostela (celková oprava kostela má stát cca 80 mil. Kč).

Zdroj: Vladimír Prokop + Lukáš Smola: Sokolovsko - umění, památky a umělci do

WGS84 souřadnice objektu: 50.138664°N, 12.810602°E

Komentáře

Žádné komentáře