Informace: Pseudogotický kamenný kostel. - Jednolodní, obdélný, loď 22,2 m x 10,8 m, pětiboce zakončený presbytář 8,25 m (šířka) x 6,8 m (hloubka). Přehrazením presbytáře příčkou vznikla v jeho východní části provizorní sakristie. Stěny lodě i chóru byly členěny opěráky a osvětleny vysokými, lomeně ukončenými okny. Nad západním štítem byla vztyčena štíhlá hranolová věž s jehlanovou střechou, vynesená na štítu dvěma krakorci. Pod ní byl vestavěn lomený pseudogotický portál. Ve věži visely tři zvony; dva z let 1823 a 1906 odlila firma Perner z Českých Budějovic, třetí pocházel z pražské dílny. Interiér kostela zdobily tři obrazy vídeňského malíře Karla Hoffmanna: Zasvěcení, sv. Eleonora a Madona s Ježíškem. Nad vítězným obloukem visel hrubě provedený kříž se sochou Ježíše Krista. Malebnost interiéru zvyšoval vestavěný dřevěný kůr, spočívající vpředu na dvou sloupech. Mobiliář pocházel převážně z 19. století, ale nacházelo se zde i několik starších předmětů, zejména pozdně gotické ciborium. Výška kostela bez věže činila cca 12 m, sedlová střecha z šindele. - V roce 1856 byla ves povýšena na farnost. Dne 1.9.1861 byl položen základní kámen k novému kamennému kostelu, který vystřídal původní dřevěný kostelík z roku 1824. Vysvěcení nového kostela provedl dne 27.1.1864 první farář Thomas Bayerl za účasti mnoha lidí z okolí. - Dne 17.7.1912 patrně po zásahu bleskem kostel zcela vyhořel, podařilo se zachránit jen několik obrazů. Po neštěstí se rozběhla velká sbírka, takže ještě téhož roku mohl být kostel opraven. Šindelová střecha byla nahrazena kamennou z břidlice a již na konci roku začal kostel opět sloužit. Dne 14.12.1913 byly slavnostně vysvěceny zvony; svěcení provedli kněží z Nového Světa, Freyungu a blízkého Finsterau. Celý kostel byl pak po požáru a následující obnově znovu vysvěcen dne 9.5.1915. - Poslední mše v kostele sloužil P. Karel Fořt v roce 1950 (později emigroval a působil v rádiu Svobodná Evropa), poté byla ves kvůli vyhlášení hraničního pásma vysídlena a kostel uzavřen. K prvnímu pokusu o demolici kostela došlo již v roce 1954; dne 3.12.1954 uzavřel odbor vnitřních věcí Okresního národního výboru ve Vimperku smlouvu s Posádkovou správou Československé armády v Písku, kterou posádkové správě na její žádost přidělil kostel v Knížecích Pláních jako bouračku s tím, že kostel měl být zbořen do 31.3.1955. Vojáci ale kostel z nějakého důvodu nezbořili. V letech 1955 - 1956 probíhaly na příkaz Ministerstva vnitra ČSR plošné demolice všech nemovitostí v tzv. zakázaném pásmu, jež Ministerstvo národní bezpečnosti ČSR vyhlásilo dne 28.4.1951 podél hranice s Bavorskem a Rakouskem. Zbořením kostela byl v rámci této akce pověřen národní podnik Zemstav Praha (formálně všechny demolice v zakázaném pásmu v okrese Vimperk zajišťoval Stavební podnik Okresního národního výboru Vimperk jako generální dodavatel, ale vlastní demoliční práce prováděl Zemstav Praha). Pro účely demolice byl kostel označen jako objekt určený k demolici číslo 23. Stavbyvedoucí Zemstavu pan Rudolf Rašek kostel zaměřil a pro účely demolice byl objem jeho zdiva byl spočítán na 540 krychlových metrů. Kostel byl odstřelen v pondělí dne 20.8.1956. Demolice kostela přišla celkem na 17.123,87 Kč; Ministerstvo národní obrany fakturovalo 4.706,- Kč za 500 kg trhaviny Gelatine Donarit a 60 kusů rozbušek, JZD Úbislav fakturovalo 1.354,62 Kč za dopravu trhaviny a rozbušek z armádního skladu v Janské na Děčínsku do Knížecích Plání, Stavební podnik Okresního národního výboru ve Vimperku fakturoval 4.151,25 Kč za 25 hodin přípravných prací pro odstřel kostela (navrtávání stěn, umísťování výbušnin apod.) a národní podnik Zemstav Praha fakturoval 6.912,- Kč za zplanýrování 540 krychlových metrů trosek kostela po odstřelu. - Nyní je na místě kostela velká hromada sutin, nově vztyčený pamětní kříž a vedle je obnovený hřbitov. - Pozemek, na němž kostel stál, patří obci Borová Lada.
Zdroj: Martin Čechura: Zaniklé kostely Čech, Státní okresní archiv Prachatice
Komentáře