WGS84 souřadnice objektu: 49.628767°N, 17.474566°E

Poloha: ve vsi

Informace: Bez střechy, krovů a stropu. Zůstalo pouze obvodové zdivo s představěnou věží. Věž má celý pravý přední roh zřícený (zůstal pouze do výše cca 1,5 m), zbytek věže má široké svislé praskliny. Zdivo pravé stěny lodi je nad oběma okny prolomeno a ve středu dosahuje pouze do výšky cca 1 m. Levá stěna sahá do původní výše. Z koruny zdiva rostou stromky. Bez oken a dveří. Fasáda zničena. Uvnitř a okolo leží trosky a rostou náletové dřeviny. - Fara v Jestřabí je známá od roku 1363, tehdy se tu zmiňuje farář Hanko. Pak ji nějaký čas drželi protestanté. Katolickým farářem byla znovu obsazena až v roce 1633, kdy již patřila olomoucké kapitule. Do roku 1720 náleželo Jestřabí do budišovského děkanátu, poté do velkobystřického, do budišovského bylo včleněno znovu v roce 1941 a do velkobystřického děkanátu se jestřabská farnost navrátila na zlomek času v roce 1946. Patronem kostela byla metropolitní kapitula v Olomouci. Faráři se často střídali, deputát totiž nebyl velký (ječmen, dřevo, pivo nepravidelně, pole a zahrady v rozloze 28 měřic, 50 sáhů dřeva za plat od kácení a bez dovozu). Kostel byl vystavěn v roce 1584, kdy byla ves po zpustošení husity znovu osídlena a přešla v držení olomoucké kapituly. Opraven byl v roce 1806 nákladem patronátního velkobystřického panství velkostatku olomoucké kapituly. Do roku 1912 byl farním kostelem pro Hlubočky, Hrubou Vodu, Nepřívaz a Varhošť, poté již jen pro Nepřívaz a Varhošt. Do farního obvodu spadaly do 18. století dokonce i Velká Střelná a Čermná. Sídlem římsko-katolického farního úřadu bylo Jestřabí do roku 1946. Odevzdávka fary se prováděla až v červenci roku 1947. Farnost je naposledy zmíněna v katalogu kněží k roku 1949, a to s poznámkou „farář neobsazen. 1947“. - Orientovaný farní kostel Nejsvětější Trojice stál v jihovýchodní části vsi uprostřed hřbitova, založeného na kruhovém půdorysu. Klenutý kostel se svou mohutnou a v ose průčelí mírně předstupující věží byl jednolodní stavbou podélné dispozice s polygonálním kněžištěm. Stavba byla provedena z lomového kamene kladeného na vápennou maltu, jak je patrné z fragmentů, které z kostela zůstaly. Loď kostela byla šest sáhů dlouhá, čtyři široká a čtyři a půl sáhu vysoká. Na každé straně byla dvě obloukově zakončená okna vysoká jeden sáh. Presbytář i loď byly dlážděny břidlicí. Lavice byly dělené - po pravé straně sedávali muži v jedenácti dřevěných lavicích a nalevo ženy ve dvanácti lavicích. Fasádu členily rámující lizény, které lemovaly též půlkruhově zakončená dvě okna na každé z obou stran lodi. Kostelní věž byla vysoká 28 metrů a nesla tři zvony. Pod jehlancovou čtyřbokou střechou ukončenou makovicí a křížem byly roku 1931 instalovány ze severní, západní a jižní strany výrazné hodinové ciferníky. Těsně pod ciferníky byla půlkruhově zakončená okna opatřená okenicemi. Do kostela se vstupovalo podvěžím. Před dveře do kostela byla v roce 1867 přistavěna prostorná předsíňka, která nahradila starší předsíňku. Zde byla později umístěna pamětní tabule na památku působení P. Antonína Pospíšila. Střecha nad lodí kostela sahala do výše zvonicového patra. Z hřebene střechy nad presbytářem vyrůstala polygonální lucerna (šestihran) sanktusové věžičky s cibulí, makovicí a dvojitým křížem, končící ve stejné výši jako hlavní věž. V roce 1806 byl sanktusník pokryt červeně natřeným šindelem. Zničen byl za bouře v roce 1942. Presbytář byl tři sáhy dlouhý a dva a půl sáhu široký, vysoký byl asi čtyři sáhy. Prosvětlovala ho tři okna (stejného tvaru jako ostatní) s malými tabulkami, vysoká půl sáhu. Z presbytáře se vcházelo do sakristie postavené na čtvercovém půdorysu a přistavěné k jeho jižní stěně. Sakristie měla dvě stejně velká okna a dřevěnou podlahu. Velká skříň sloužila k ukládání mešních rouch a oblečení kostelníka a ministrantů a jiných předmětů sloužících kostelu. Druhá skříň s vyřezávaným nástavcem, sloužícím k uschování tří kalichů, byla modře natřená. Do výklenku ve zdi byly odkládány mešní knihy. V presbytáři byly lavice z měkkého dřeva a na levé straně křtitelnice, stojící na dřevěném, červeně a bíle mramorovaném sloupu. Měděný kotlík na svěcenou vodu býval zakrytý poklopem a uzavřen zámkem. Nad křtitelnicí visel v černě natřeném rámu obraz sv. Jana Křtitele. Dřevěná kazatelna, v půdorysu okrouhlá, byla umístěna u vítězného oblouku. Poprsník kazatelny byl dělen pěti sloupky s pozlacenými hlavicemi, mezi nimiž byly plastické ozdoby. Pětiúhelníková stříška nad kazatelnou nesla na vrcholu žlutě natřenou sochu sv. Michala s přilbou na hlavě a mečem v ruce. Kryté schodiště na kazatelnu (o desíti schodech), bylo rovněž řezbářsky zdobeno a zlaceno. Pod kazatelnou byla umístěna zpovědnice se dvěma mřížovanými okénky. Hlavní oltář Nejsvětější Trojice z roku 1714 nechal pořídit olomoucký kapitulní kanovník Sigismund Hyacint svobodný pán von Hoffmann. Spodní část oltáře vyzděnou z cihel lemoval vyvýšený bíle natřený rám. Antipendium ze šedě natřených desek bylo uprostřed ozdobeno věncem z různobarevných květin, v jehož středu bylo zlatým písmem vepsáno jméno Ježíšovo. Po stranách červeně a modře mramorovaného tabernáklu stály dva točené sloupky natřené na bílo a na modro, s hlavicemi bíle alabastrovanými a částečně pozlacenými. Ve stejném barevné kombinaci jako hlavice byla provedena římsa kolem tabernáklu a na ni byl zavěšen červený hedvábný závěs s třásněmi. Na dvířkách tabernáklu byl reliéf sv. Jana Nepomuckého, po stranách stávaly dvě bíle alabastrované a částečně pozlacené sochy, a to sv. Václava (s praporcem s orlicí v ruce a štítem s latinským nápisem o pořízení oltáře kanovníkem von Hoffmannem) a sv. Zikmunda (na jehož štítu byl znak zmíněného dárce). Výbavu oltáře doplňovaly tři cínové svícny a vázy na květiny. Nad tabernáklem byl v černém rámu zdobeném zlaceným listovím či akantech obraz Panny Marie Pomocné, malovaný na plátně. Za ním, výše, podepřen třemi sloupky, byl obraz Nejsvětější Trojice, zakončený obloukem a rámovaný do bílého rámu s prořezávanými a zlacenými akanty. Tento rám byl lemován ještě dalším, ve stejném stylu provedeným oválným rámem. V listoví bylo po každé straně po sedmi postavách představujících celkem Čtrnáct svatých pomocníků v nouzi, provedených ve dřevě a natřených bílou barvou. Jejich koruny a atributy byly pozlaceny. Tabernákl ukončoval obraz sv. Anny, rámovaný kulatým, modře natřeným a částečně pozlaceným rámem. Po prováděných úpravách se poslední podoba hlavního oltáře od tohoto popisu lišila. Hlavní oltář byl ve vrcholu zakončen sochou Panny Marie (Immaculaty). Po stranách svatostánku stály sochy andělů a sochy patronů rolníků sv. Notburgy a sv. Vendelína a sochy ochránců proti moru sv. Šebestiána a sv. Rocha. Za oltářem byl zavěšen obraz Nejsvětější Trojice rámovaný dřevěným pozlaceným rámem, v rozích nahoře konkávně projmutém. Před oltářem visela lampa s věčným světlem. Sochy patronů a ochránců nepocházely původně z jestřabského kostela, byly to sochy ze starého farního kostela Narození Panny Marie v Tršicích, který byl stržen a v letech 1905 - 1906 znovu postaven. Boční oltáře, postavené po stranách vítězného oblouku a zasvěcené sv. Anně (sv. Janu Nepomuckému) a sv. Josefovi (sv. Antonínu Padovskému) byly pořízeny roku 1834. Na plátně malovaná zastavení křížové cesty od olomouckého malíře Gustava Přečka (Pretschek) byla pořízena nákladem Theresie Zinkové. Na počátku 19. století byl stůl pravého oltáře zděný, obložený deskami, natřený a mramorovaný. Na mense stávala soška představující Bičovaného Krista u sloupu (místními nazývaná Spasitel). Na stěně visel v hlubokém otevíracím rámu obraz Panny Marie. Vyřezávaný rám s akanty a květy byl natřen červeně, bíle a zlatě, ovšem barva již v době sepsání inventáře opadávala (v kostele bylo vlhko) a z důvodu nedostatku financí se nepočítalo s opravou. Na stěně vedle oltáře byla pozlacená socha sedící Panny Marie Bolestné s Kristem na klíně, tj. Pieta. Mensa levého oltáře byla tehdy provedena ve stejném stylu jako mensa protějšího oltáře. Na ní stál na červenobílém mramorovaném podstavci obraz sv. Antonína Padovského v černém rámu (se zlacenými řezbářskými prvky v jeho horní části). Nad tímto obrazem byl zavěšen obraz pojmenovaný jako „Spasitel putující světem“, rámovaný obdobně jako protějškový obraz Panny Marie. Nad obrazem byl znak donátora obrazu a pod ním, na modře natřené tabuli, nápis. Fundátorem oltáře byl František Ondřej sv. pán z Mondorfu, narozený roku 1653 v Korutanech, od roku 1691 sídelní kanovník olomoucký, později ředitel kapitulních statků, od roku 1702 prelát scholastik. Obdobně jako naproti byla na zdi vedle levého oltáře také socha, zde Ecce Homo, mající po bocích draperii z červeného hedvábí. Všechny oltáře měly portatile. O tom, kdy a kdo posvětil, nebylo již v roce 1806 nic známo. Neznámými zůstali ostatně také autoři obrazů a soch - a dokonce i zakladatel kostela. - Výmalba lodi byla posledně provedena zelenkavou olejovou barvou, strop byl vyzdoben nástěnnými malbami sv. Cecílie, sv. Rocha, sv. Floriána, sv. Notburgy a dalších světců. Půdorysná linie celodřevěné kruchty, postavené na čtyřech dubových trámech s dřevěnou podlahou, byla zakřivena (uprostřed vypoukle a po stranách prohnutě). Zábradlí bylo vyplněno čtyřhrannými sloupky, nahoře a dole se zužujícími a zeleně a žlutě mramorovanými na rozdíl od římsy a spodní části zábradlí, které bylo mramorováno červeně a bíle. Ve střední širší části kůru stál v roce 1806 pozitiv bez pedálu. Skříň na měchy byla tehdy natřena modře a zeleně, boční stěny mezi píšťalami modře a bíle stejně jako horní římsa. Varhanní skříň byla zdobená bohatou zlacenou řezbou nahoře i po stranách. „V roce 1897 měli v Jestřabí varhany staré asi dvě stě let. Měly shnilé měchy, dřevěné píšťaly prožrány červotočem, cínové (většinou samé olovo) byly poškozeny od fušerů zvětšováním výřezů, byly zoxidované a rozpadaly se.“ V posledních letech byly na kůru postaveny varhany o třech píšťalových polích. Nad kůrem byla ještě dřevěná pavlač stejně široká jako kůr, ale hluboká jen jeden sáh. Její zábradlí z vyřezávaných desek bylo červeně a bíle mramorováno. Na pavlač se vstupovalo z kruchty po dřevěných schodech. - Ze zvonů byly k roku 1771 uváděny zvon z roku 1559 (6 centnýřů), 1584 (8 centnýřů), 1759 (1,5 centnýře) a z roku 1753 (80 liber). K roku 1806 se údaje liší a uváděny byly: zvon z roku 1584 (3 centnýře), 1595 (1,5 centnýře, J. Hechperger), malý zvon P. Maria z roku 1759 a sanktusník sv. Josef a sv. Barbora (1/2 centnýře, bez vročení). Zvonem z roku 1584 se dodnes zvoní ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie v Moravském Berouně, kam byl převezen pravděpodobně až v srpnu 1947.37) Zvon je památkově chráněný, v Berouně je zavěšen na koruně se šesti uchy. Na jeho čepci je mezi dvěma linkami tento nápis: INAEDEM . VNIQVE . 1. 5. 8. 4. XDVM . OLANGORE . POS. SACROSANCTAM . CONVO . / IST MEIN HOFNUNG CONVENIVNT AD CELEBRA SACRA HANS PAVER GOT. INRI † // Na krku je nápis: HANS BOLTZEK / RICHTER ZU HABICHT / VVLTIN SVMER / RICHTER ZU NEPERSHWANG / NICLAS DERLIG / RCHTER ZU HASSLICHT / H…RIO HANS PELTZ PFARIER / ZU HABICHT / PROCOP SCAFER / ACHN VATER ZV HABICH. // Poslední nápis mezi linkami zdobí věnec: 1. 5. 8. 4. IHR DIE ALLHIER FVRVBEHR GEHT DENCT WIEDIE SACH MIT VNS JECZT STETT WIE WIRIECT SIND SO WERD IR WERDEN WIE IHR: IECZT SEVD WAREN WIR AVFFERDEN † GOT IST MEIN HOFNVNG. // Zvon, jak vyplývá z nápisu, byl pořízen společným nákladem vsí, které až do konce existence farnosti tvořily jeden celek. - Dne 17.9.1946 rozhodla vláda o zřízení vojenského tábora Moravský Beroun (k 1.7.1950 transformovaném na vojenský újezd Libavá), do něhož bylo zahrnuto také území obce Jestřabí. Proto bylo z kostelů postupně odváženo jejich zařízení a předáváno jiným kostelům a kaplím. Z jestřabského kostela byly některé předměty do konce roku 1946 odvezeny a poté znovu vráceny, protože na jaře 1947 se uvažovalo, že kostel bude sloužit vojenské duchovní správě. Tato idea však do června 1947 padla, část vnitřního zařízení kostela byla odvezena. Např. dne 11.6.1947 byly z kostela odvezeny do Moravského Berouna monstrance a snad také betlém, nějaké pluviály a komže. Lavice z kostela byly přemístěny do kostela v Klenovicích na Hané. Věžní hodiny získal do svého farního kostela sv. Bartoloměje v Polkovicích P. František Nerad. Olomoucká konzistoř nabídla tršickému faráři P. Ferdinandu Jiřičnému sochy svatých z jestřabského kostela. Na základě této nabídky se P. F. Jiřičný dne 21.11.1946 vyjádřil v tom smyslu, že „bude přemýšlet, aby se vhodné místo pro ně našlo, nechce pokazit jejich umístěním krásný dojem z tršického kostela“. Sochy byly ¾ metru vysoké a umělecky provedené v bílé barvě a byly popsány jako sv. Vendelín, Izidor, Roch a Notburga. Do ledna 1947 se vyjasnilo, že tyto sochy pocházejí původně z Tršic a P. F. Jiřičný dostal patřičný souhlas k jejich transferu. Odvezeny byly počátkem dubna 1947. Tršičtí se vypravili do jestřabského kostela a na místě zjistili, že jsou tam ještě nové korouhve a tak farář na jejich nátlak musel o jejich přidělení požádat konzistoř. Opakovaně žádal ještě v květnu, a to zároveň i o sošku Vzkříšeného Krista („pěkná soška Vzkříšení“), o které věděl již dříve. Dne 16.6.1947 mu bylo sděleno, že „inventář kostela v Jestřabí byl převezen do Olomouce. Trváte-li na své žádosti o korouhve a sošku Vzkříšení, hlaste se o ně v dopoledních hodinách v kapit. konzistoři.“ Vyzvednout si je měl dne 25.6.1947 kaplan, v knize korespondence je záznam o převzetí korouhví ke dni 1.7.1947. Farní úřad v Tršicích potvrdil převzetí korouhví a sošky dne 7.7.1947: „Nejdůstojnější knížecí arcibiskupské konzistoři. Za darované dvě korouhve a sošky Vzkříšení vzdává farní úřad srdečné Zaplať Pán Bůh. Měli jste se stěhováním věcí kostela z Jestřabí vydání, sdělte laskavě, milerád přispěji. F. Jiřičný, farář.“. Výše popisované kvalitní rokokové sochy - protáhlé a prohnuté figury s vlajícím oděvem - jsou dodnes umístěny na konzolách na evangelní i epištolní straně vítězného oblouku tršického kostela. - Ještě v roce 1954 měl kostel krov a střechu. - Pozemek s kostelem patří Agentuře hospodaření s nemovitým majetkem Ministerstva obrany ČR. - Ves Jestřabí byla zcela zbořena v 50. a 60. letech 20. století. Hřbitov kolem kostela je zpustošený a zarostlý.

Zdroj: Jana Krejčová - časopis POODŘÍ č. 2/2010

Fotogalerie

Načíst všechny obrázky

Přidat obrázek:

Vyberte soubor s obrázkem:

Soubor nevybrán

Povoleny jsou soubory JPEG (.jpg, .jpeg), PNG, GIF a WBMP.

Náhled obrázku:

Popis:

Datum:

Zdroj:

Přispěl:

Uložit

Komentáře

• Skalíková napsal 30.1.2009 9:48

  Kronika Libavska, J.Machala: Zdejší kostel byl zasvěcen Nejsvětější Trojici a stál uprostřed hřbitova. První zmínky o něm jsou již ze 16. století. Obec byla zrušena v r.1949, pak postupně demolována.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Odeslat