Poloha: ve východní části náměstí historického města
Informace: Věž má novou měděnou střechu. - Kostel je poprvé zmíněn roku 1369, úpravy proběhly v roce 1582. V letech 1824 - 1826 byla věž zvýšena o 3 sáhy (téměř 6 m). - Tři americké bombardéry zápalnou a fosforovou municí bombardovaly dne 20.4.1945 kolem 11:00 městys, kde bylo zničeno 150 domů a dalších staveb, mimo jiné byl zasažen kostel sv. Jiří. Věž kostela se po přímém zásahu proměnila v hořící pochodeň, protože byla vyšší než okolní zástavba. Zvony spadly. Teprve večer se lidé po snaze zachránit alespoň něco z vlastního majetku z hořících domů odvážili i do kostela. V kostele byly požárem zničeny kromě zvonů a vrchní části věže kůr a varhany. Naštěstí novogotické oltáře, kazatelna a presbytář zůstaly zachovány. Do Vánoc 1945 byla střecha věže a lodi nouzově opravena, aby do objektu nezatékalo. - ThDr. Jaroslav Baštář, který v letech 1948 - 1959 působil jako farář ve Stráži a okolních farnostech, vzpomínal ve své knize "Byl jsem 12 let v pohraničí (1948 - 1959)" na situaci kostela V Přimdě v roce 1948: " Bylo jaro 1948 - doba postní, příprava na Velikonoce. V této době mne požádal přimdský farář P. Jan Hönnl, abych vypomohl na Přimdě při zpovídání Čechů a Slováků. Vyhověl jsem. V dodávkovém autě mne odvezl Jar. Sedláček na Přimdu. Byla velká mlha a nevlídné, vlhké počasí. Viděl jsem poprvé vyhořelý farní kostel sv. Jiří a spáleniště kdysi přepychové fary. P. Hönnl bydlil v tuto dobu u jedné německé rodiny v privátu. Ke sv. zpovědi přistoupili němečtí věřící - ze Slováků tři lidé, z Čechů nikdo. K tomu není třeba komentáře... ... Kostel na Přimdě byl ve zbědovaném stavu. V r. 1945 vyhořel a byl jen nouzově opatřen dehtovou krytinou a vybavení bylo nesmírně chudé. Ze starého původního interiéru zůstal jen hlavní oltář, ostatní všechno bylo zničeno. I zánovní varhany. Zdi uvnitř byly jen nahrubo obíleny vápnem, byly však pokryté zelenými skvrnami plísně. Krytina propouštěla vodu, zatékalo na všech stranách, v kostele bylo nesmírně vlhko, syrový, studený vzduch i v létě, v zimě stěny byly pokryty vrstvou ledu. Lavice byly prostičké. Nenatřené, bez opěradel i klekátek. Provizorní. Plíseň se usazovala na všem, musil jsem proto všechno potřebné ke mši sv. vozit na motorce, i mešní roucho. Zvony oheň roztavil. Místo nich byly zavěšeny na stromě po boku kostela dvě velké dělové nábojnice, na něž se tlouklo kladivem. Tak se na Přimdě sezvánělo ke mši sv...." V dalších letech se problém spíše zhoršoval. Docházelo k zatékání dešťové vody mezi věží a střechou lodi, což v těchto místech značně poškodilo omítky. O záchranu kostela se postaral v 80. letech 20. století farář Vladimír Born; tehdy také dostala věž kostela novou báň. Při archeologických výzkumech byly nalezeny základy slovanské rotundy a dva gotické náhrobky, které byly instalovány k jižní zdi lodi. Po roce 1989 bylo provedeno odvodnění a položena nová podlaha z cihel. Farář Born k lítosti nejen německých rodáků ovšem nechal odstranit všechny novogotické oltáře, které byly bez problémů restaurovatelné. - Pozemek s kostelem patří římskokatolické církvi.
Komentáře