Poškozené a zničené kostely a kaple v České republice

Zaniklé (známka 600) zděné velké kaple

Druh stavby:

kaple

Církev:

katolická

Parcela:

pozemková parcela č. 145/3

Kód katastrálního území:

767131

Období devastace:

1918–1938

Důvod devastace:

jiný

Postaveno:

(starší), 1864 - 29.10.1865 (posvěcení)

Zbořeno:

asi 1929 nebo 1930

Poloha:

v centru vsi

se sanktusníkem

Byla obdélná s polokruhově zakončeným presbytářem, trojúhelníkovým štítem nad průčelím a sedlovou, vzadu zvalbenou střechou se sanktusníkem. Po stranách bylo po jednom polokruhově zakončeném okně. - V roce 1864 začaly přípravy pro stavbu kaple na rozcestí na bývalé kalužině. Byla postavena dobročinností občanů dobrovolnými dary a měla sloužit občanům jako útulek k modlitbám a pobožnostem. Rok nato byla dostavěna a dne 18.10.1865 dala konzistoř v Olomouci povolení k jejímu posvěcení. Kaple byla posvěcena dne 29.10.1865 odpoledne bez služeb Božích. Do evidence katastru obce Tísek však byla zapsána až dne 9.3.1877, tj. za 12 let. Tato zpožděná registrace do katastru obce byla zaviněná dlouholetým sporem dvou občanů. Petr Richter chtěl mít kapli na svém pozemku u svého domu, kde do dnešního dne stojí malá kaplička se sochou sv. Jana Nepomuckého. Jeho odpůrce Jan Dluhoš řekl, že „kdyby měl čert na čertu stát, že kaple bude stát na pozemku obecním, a to na rozcestí“, kde skutečně stála. Spor šel tak daleko, že i o zboření se mluvilo. Nakonec se vše urovnalo a kaple zůstala na své místě. Křížová cesta do kaple byla odkazem syna Petra Dluhoše, který coby vyučený krejčí zemřel svobodný. Po jeho smrti byla křížová cesta koupena a dne 21.8.1901 posvěcena. V letech 1910 - 1911 začalo jednání s konzistoří, aby bylo v kapli povoleno sloužit mše. Povolení bylo dáno důstojnému panu Františku Jedličkovi, zdejšímu rodáku, který v kapli přes prázdniny denně mši svatou sloužil. Povolení bylo jen pro všední dny, aby farní kostel v neděli nebyl zkrácen. Roku 1914 dala konzistoř další povolení pro sloužení mše svaté při dopoledních pohřbech. Dne 21.1.1921 udělila konzistoř povolení svatebních mší při oddavkách v kapli. Toto povolení platilo vždy na běžný rok a muselo se o ně každý rok žádat znovu. Dne 26.1.1923 bylo žádáno, aby mohla být v kapli sloužena mše svatá v památné dny a významné dny a to na sv. Josefa, sv. Jana, sv. Hedviky a v den Dušiček. Povolení udělil arcibiskup Dr. Antonín Cyril Stojan. Deputace ve složení důstojný pan farář Jaromír Küttel a Josef Plevan vyjednala prodloužení těchto mší svatých v tyto dny po dobu 10 let. Kaple sloužila zdejším věřícím po celá desetiletí, při svatebních oddavkách, při pohřbech, májových pobožnostech a různých příležitostech. Zvláště nutno vzpomenouti pobožností k Boží muce. Každou neděli a svátek se odpoledne shromáždili věřící u kaple a při příznivém letním počasí se šlo průvodem na horní konec obce k malé kapličce. Za zpěvu mariánských písní, litanii a modliteb a vzpomínek na ty, kteří už odešli, byly tyto pobožnosti velmi oblíbené a hojně navštěvované. V dobách nepříznivého počasí vyprošovali věřící pohodu, jakož i za přijatá dobrodiní děkovali Bohu a i tehdy hojně kapli navštěvovali. Mnozí také vzpomínali, že v ní byli sezdáni jako manželé. Poslední sňatky v kapli proběhly v roce 1928. V měsíci květnu se v kapli konaly denně májové pobožnosti, které byly taktéž hojně navštěvovány. Často se ani všichni do kaple nevešli a stáli venku. Menší opravy na této obecní kapli dělali dobrodinci zdarma, takže obec neměla s touto kaplí takřka žádných vydání. Když kaple poprvé potřebovala větší opravy střechy a omítky, byl dne 29.3.1925 dán na pořad jednání obecního zastupitelstva bod 7 - oprava obecní kaple. Když bylo starostou sděleno, o jaké opravy se jedná, požádal radní Alois Lindovský o desetiminutovou přestávku. Radní Josef Lazecký vysvětlil, že opravy nejsou tak nákladné, a doporučil opravu schválit. Alois Lindovský navrhl, aby se kaple opravila s výhradou, že bude propůjčována i jiným vyznáním k jejich náboženským úkonům. Radní Josef Lazecký to rázně odmítl a žádal, aby bod byl vzat z pořadu a věc postoupena zákonnému řízení. Člen obecního zastupitelstva Emil Dluhoš požádal, aby bylo hlasováno o prvním návrhu Aloise Lindovského. Na žádost Josefa Lazeckého bylo hlasováno podle jmen. Pro návrh Aloise Lindovského a Emila Dluhoše, aby kaple byla propůjčována i jiným vyznáním k jejich náboženským úkonům (ve vsi byly 2 - 3 rodiny českobratrské a československé církve) hlasovali tito občané: za stranu sociálně demokratickou Alois Lindovský, Emil Dluhoš, František Galus, Alfréd Lazecký, Valentin Frička a Adolf Richtár. Proti návrhu hlasovali za stranu lidovou: Josef Lazecký, Josef Vajda, Josef Plevan, Josef Richter, Benedikt Nikel, Josef Slaný a Josef Hájek. Zástupci strany lidové se odvolali na usnesení obecního zastupitelstva ze dne 23.12.1914, kde se pravilo, že obec věnuje obecní kapli pro věčné časy bohoslužbě římskokatolické. K opravě kaple tedy nedošlo, avšak spory pokračovaly. Nesváry a tahanice měly často ohlas i u okresního a zemského úřadu v Opavě. Šlo to tak daleko, že se dokonce jednou objevila vyhláška, že v neděli o 1 hodině odpolední budou v kapli českobratrské církevní obřady a při nich bude pokřtěno dítě Aloise Vajdy z Nového světa. Měl přijít českobratrský biskup Ctibor z Radvanic. Na zákrok úřadu a dokonce četnické stanice ze Slatiny a z Bílovce (po 1 četníku) a za účasti okresního hejtmana přijel komisař a celá věc byla zastavena. Proběhly ještě další spory, avšak k opravě kaple již nedošlo, protože se připravovala stavba kostela. Kaple byla zbořena údajně v roce 1929 nebo 1930 po stavbě nového kostela (vysvěcen 1928). - Kaple je zakreslena již na mapě Stabilního katastru z roku 1836. - Pozemek, na němž kaple stála, patří obci Tísek.

Zdroj: Kronika obce Tísek

WGS84 souřadnice objektu: 49.792613°N, 18.016222°E