Poškozené a zničené kostely a kaple v České republice

Opravené (známka 100) zděné kostely

Druh stavby:

poutní kostel

Církev:

katolická

Parcela:

stavební parcela č. 529/1

Kód katastrálního území:

721280

Období devastace:

1945–1989

Důvod devastace:

jiný

Postaveno:

písemně doložen k 1515, barokní obnova 1721 - 1726

Poloha:

SZ od města

Má novou střechu, věž měděnou. - Prastaré poutní místo, jehož dávnou historii přibližují jen legendy, vstoupilo do dějin až v 16. století. Původně tu prý pohanští předkové uctívali své bohy a rozsuzovali soudní pře. První svatostánek tu údajně v 9. století zbudovali misionáři z Řezna, kteří do kraje přišli na přání legendárního zakladatele Plané, rytíře Bohuše. Ten dle pověsti nechal vystavět kostelík zasvěcený svaté Anně jako dík za záchranu života. Podle jiného vyprávění postavili někdejší kapli sv. Anny němečtí horníci, kteří sem přišli dobývat rudy v dolech v okolí původní vsi. Svatá Anna Samotřetí, tj. s Pannou Marií a Ježíškem, bývala patronkou horníků. Na návrší stávala blíže neznámá svatyně bezpochyby od středověkých časů. První písemná zmínka pochází až z roku 1515 a svědčí o obnově vyhořelého gotického kostela. - S nástupem protestantské víry význam poutního místa upadal a sochy svatých skončily v nedaleké kůlně u kostela. Podle tradice se Panny Marie s Ježíškem a svaté Anny ujal na začátku 17. století zbožný sedlák Gregor Becher z Výškova. Sochy však náhle ztěžkly a silné čtyřspřeží je do vsi převezlo jen s velkými obtížemi. Od té doby se Becherovu statku štěstí vyhýbalo a tak s posledním koníkem a volkem hospodář, tentokrát kupodivu snadno, vrátil světice na původní místo. Svatá Anna prý dobře věděla, že úpadek poutního místa nepotrvá věčně a nesouhlasila s odvezením soch. - V roce 1624 převzal plánské panství Jindřich Šlik, který se vrátil ke katolické víře, nechal kostel obnovit a znovu vysvětit. V roce 1645 bylo bulou papeže Inocence X. zřízeno Bratrstvo svaté Anny a fráter Henricus vyhotovil obraz s nejstarší známou podobou kostela i města. Mezi lety 1661 - 1675 byla v kostele pohřbena hraběnka Marie, manželka posledního šlikovského držitele Plané. Při květnové bouřce dne 21.5.1721 zasáhl kostelní věž blesk a celý kostel podlehl požáru. Noví majitelé plánského panství, Sinzendorfové, nechali kostel zatím neznámým stavitelem celkově obnovit v barokním stylu a v roce 1726 opět vysvětit. Vnitřní štukovou a freskovou výzdobu provedl plánský malíř W. S. T. Schmidt. Ke kostelu poté směřovala procesí o mnoha stovkách poutníků. Poblíž stávala poustevna, o jejímž obyvateli se traduje, že ve své zahrádce pěstoval již na začátku 18. století brambory a uvedl je tím ve známost po celém okolí Plané. - Za císaře Josefa II. byl kostel v roce 1783 uzavřen a nadále sloužil jako rodová kaple plánské sinzendorfské vrchnosti. V září 1831 shořela po úderu blesku báň věže a dosud nebyla obnovena. Mezi roky 1950 - 1964 byl kostel uzavřen a používán jako skladiště. Od roku 1990 je místem česko - německého setkávání při každoroční anenské pouti. - Ke kostelu vedla z Plané procesní cesta, kterou po staletí kráčeli poutníci za duchovní i tělesnou posilou. V roce 1870 byla přeťata Dráhou císaře Františka Josefa I. V letech 1887 - 1888 cestu osadili členové plánského okrašlovacího spolku lipovým stromořadím. Při jednom z procesí dne 4.4.1871 zemřel děkan Friedrich Josef Hraball a na místě jeho skonu byl zřízen pomník připomínající tuto událost. V letech 1936 - 1938 pak byla cesta podruhé zásadně přerušena výstavbou státní silnice na Mariánské Lázně. - Po zrušení městského hřbitova okolo kostela Nanebevzetí Panny Marie po roce 1780 se začalo s výstavbou nového u kostela sv. Anny při severním okraji lipové aleje. Nákladem 400 zlatých byla v roce 1786 nakrátko postavena jen ohradní zeď, pak opět rozebrána a od pohřbívání tak daleko od města se upustilo. - Dne 26.7.1990 zorganizoval duchovní z Tirschenreutu Georg Maria Witt první poutní mši po politických změnách. Dojem byl uchvacující. Četný zástup poutníků přijel k poutnímu místu autobusy, osobními auty a mnoho pěších za hudebního doprovodu orchestru z Tirschenreutu. V kostele sv. Anny celebroval poutní mši opat Johanes Zeschik z Rohr spolu s velkým počtem duchovních z Německa a Čech. Tato pouť k oslavě sv. Anny se koná jednou ročně (vždy poslední pátek v červenci). - Až do obnovení poutí v roce 1990 se zub času projevoval na stavebních konstrukcích. Střechou zatékalo, omítka opadávala, tráva a keře rostly na zdivu a okapech. Okna a dveře byly poškozeny, základy byly podmáčeny. Rychlou opravu podporoval duchovní Georg Maria Witt společně s architektem Klausem Peterem Brücknerem. Kostel byl obnoven ze sbírek při bohoslužbách. - Na úpatí vrchu severně pod kostelem odedávna vyvěral pramen s léčivými účinky způsobenými radioaktivním podložím. Údajně v roce 1667 nechala hraběnka Marie Maxmiliána ze Sinzendorfu, rozená z Althanu, pramen obezdít výklenkovou kaplí a na kamenném ostění zpodobnit rodové erby Althanů a Sinzendorfů. Rokem 1760 je datována jímka pramene. Přestavba do podoby lázeňského pavilonku se uskutečnila za Nostitzů. Kostel býval až do požáru v roce 1721 plný votivních obrazů věnovaných vděčnými uzdravenými a i po znovuobnovení kostela po požáru zanechávali až do roku 1945 na jeho zdech poděkování ti, kterým léčivá voda a víra vrátily zdraví. V důsledku dobývání uranu v 60. a 70. letech 20. století došlo ke stržení pramene, který naštěstí po ukončení těžby začíná opět vyvěrat. - Pozemek s kostelem patří církvi, která zorganizovala opravu kostela.

WGS84 souřadnice objektu: 49.880346°N, 12.72204°E