Poškozené a zničené kostely a kaple v České republice

Opravené (známka 100) zděné velké kaple

Druh stavby:

kaple

Církev:

katolická

Parcela:

stavební parcela č. 1

Kód katastrálního území:

755028

Období devastace:

1945–1989

Důvod devastace:

hraniční pásmo

Postaveno:

1664 - 1667

Poloha:

na kopci SV od vsi

cihlová, neomítaná

Má novou střechu, zvonice, nárožní kaple a kostel měděnou. - Barokní poutní areál Maria Loreto s kaplí Panny Marie Loretánské byl vystavěn v letech 1664 - 1689 tehdejšími majiteli zdejšího panství chebskými jezuity u farního kostela sv. Ducha z roku 1557. Vzorem loretánské kaple se stala Svaté chýše (Santa Casa) v renesanční bazilice v italském Loretu. Svatá chýše je označení pro údajný dům Panny Marie v Nazaretu v Palestině, v němž došlo ke Zvěstování o narození Spasitele, byl vychován Ježíš a žila Svatá rodina. Podle legendy byl dům na konci 13. století přenesen anděly z Nazaretu do Itálie. Současně se stavbou poutního areálu byla zahájena výstavba několik kilometrů dlouhé Velké křížové cesty s 29 zastaveními, zbudované podle jeruzalémské Via dolorosa. O vybudování poutního místa se zasloužil rektor chebské jezuitské koleje Jan Jiří Dasselmann. Stavba loretánské kaple byla zvolena v souvislosti s obnovováním mariánského kultu v oblasti. Hraběnka Marie Františka z Heisensteinu, rozená z Vrtby, věnovala na výstavbu areálu 1200 zlatých. Mezi dalšími dárci byli šlechtici, velkostatkáři, radní, ale i méně zámožní lidé. Hojné příspěvky přicházeli z města Chebu a celého Chebska, z Čech i Bavorska. Dne 3.10.1664 položil tepelský opat Raymnd Wilfert základní kámen poutního areálu. Samotná poutní kaple Panny Marie Loretánské byla postavena v letech 1664 - 1665. - V roce 1665 poslal Pater Laberhutti z italského Loreta Chebskému rektorovi P. Dasselmannovi SJ milostnou sochu Panny Marie s dítětem, „které leželo u nohou posvátné sošky, aby se tak k němu Maria mohla přátelsky sklánět a žehnat mu“. Socha z tmavohnědě mořeného lipového dřeva, 89 cm vysoká, byla dne 15.11.1665 byla uložena v kapli. Stejného dne byla kaple spolu s milostivou soškou slavnostně vysvěcena biskupem z Regensburgu a hrabětem Ernstem z Wartenbergu. Hraběnka Marie Františka z Heisensteinu nechala poté sochu doplnit korunkami osázenými kameny a ozdobným kovovým, drahokamy osázeným korunovačním pláštěm, který zahaluje i Jezulátko, jak je u loretánských soch obvyklé. Roku 1667 byla v nové kapli Panny Marie Loretánské sloužena první mše a do areálu dorazilo první procesí. Roku 1672 byly do zvonice na věži zavěšeny zvony s erby patronů. V letech 1675 - 1683 byly kolem kaple vystavěny otevřené ambity. Celý poutní areál byl poté s vydatnou pomocí místních obyvatel a s přispěním mecenášky hraběnky Heissensteinové dokončen v roce 1689. Poutní areál Maria Loreto se následně stal oblíbeným a významným poutním místem a putovala k němu častá procesí. Již v sedmdesátých letech 17. století se začaly šířit zprávy o zázračném vyléčení věřících skrze prosby ke zdejší milostivé sošce Panny Marie Loretánské. Vděčnost návštěvníků se projevovala v množství děkovných darů. K poutnímu areálu přicházeli průvody věřící z Čech, Bavorska a Saska. Po zrušení jezuitského řádu Josefem II. v roce 1777 připadl poutní areál pod správu farnosti v Chebu a mše zde sloužil chebský kaplan. Později byla u poutního areálu Maria Loreto zřízena samostatná farnost, ke které patřilo několik okolních vsí. Roku 1807 bylo Chebsko odděleno od diecéze Regensburg a přičleněno včetně poutního areálu Maria Loreto k pražské arcidiecézi. V roce 1914 byla díky štědrosti věřících ze zdejší farnosti nově restaurována kaple Panny Marie Loretánské. Počet poutníků stoupl tehdy na 9.876. Za první světové války i přes střežené a uzavřené hranice stále přicházeli během malých a velkých procesí věřící ze širokého okolí. Počet návštěvníků poutního areálu tehdy dosáhl 20.400 lidí. V roce 1915 byly díky štědrým příspěvkům farníků renovovány uměleckým malířem Friedlem oltáře kostela sv. Ducha. V roce 1915 proběhly v poutním areálu Maria Loreto oslavy 250. výročí vysvěcení milostivé sošky. Dne 15.11.1915 v girlandami slavnostně vyzdobené poutní kapli doplnil kardinál arcibiskup milostivou sošku Panny Marie Loretánské v přítomnosti delegátů z Regensburgu, kláštera v Teplé, jezuitů a místních zastupitelstev hodnotnou zlatou svatozáří, kterou věnoval patron kostela C. M. Herrmann s chotí. Dívčí sbor poté přednesl na počest Panny Marie Loretánské polyfonní skladbu. Ve slavnostně vyzdobeném kostele sv. Ducha byla poutníkům udělována svatá požehnání. Následujícího dne 15.11.1915 se po svaté mši v zámeckém kostele Nejsvětější Trojice vydalo asi 1.000 účastníků za zvuků zvonů a hudby k poutnímu areálu Maria Loreto. V impozantním procesí v čele se školáky šli členové spolku vojenských veteránů, křesťanského sdružení vlasteneckých mužů Starého Hrozňatova, deputace mužů katolických klubů s vlajkou města Chebu, bílá oděná děvčata, zástupci obcí celé farnosti a duchovenstvo s vrchností. V kostele sv. Ducha kardinál pražského biskupství sloužil mši svatou, zatímco v ambitech kázal rektor chebské jezuitské koleje E. Fischer pro davy věřících, tísnící se na nádvoří. Opat tepelského kláštera Gilbert Helmer poté sloužil papežskou mši, doplněnou několika přednesy chrámového sboru. Večer se na zdejším zámku konala oslava významného jubilea. U příležitosti 250. výročí nechala v roce 1915 arcivévodkyně Zita vystavit v Praze hodnotný korunovační plášť milostivé sošky Panny Marie Loretánské. Takto stála milostná socha na Loretě až do roku 1945, navštěvovaná a uctívaná mnohými poutníky. - V roce 1942 byl poutní areál Maria Loreto elektrifikován. - Poslední německá bohoslužba se zde konala dne 9.9.1946. Po vyhnání německy mluvícího obyvatelstva se poutního areálu Maria Loreto ujali čeští duchovní správci. Roku 1951 zde byla sloužena poslední bohoslužba. Následně byla zdejší oblast zahrnuta do nepřístupného pohraničního pásma a opuštěný a neudržovaný poutní areál postupně chátral. V roce 1952 vyhořela věž se zvonicí nad vstupem do areálu, požár byl tehdy vidět daleko za hranicemi. Dne 3.5.1958 byl zdevastovaný poutní areál Maria Loreto zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejstříkovým číslem 40874/4-128. Během druhé poloviny 20. století se na stěnách kostela objevily sprosté nápisy a socha Panny Marie s Ježíškem nad portálem se stala cvičným terčem pohraničníků. Veškeré vnitřní zařízení bylo rozkradeno či zničeno, střechy objektů se začaly propadat a zdivo se postupně hroutilo. Areál následně postupně zarostl náletovými křovinami. Koncem 80. let 20. století byl dokonce na celý areál vydán demoliční výměr. K bourání však nakonec nedošlo. O zdevastovaný areál dobrovolně pečoval José Kočí za sousední vsi, který zabezpečoval objekty před vandaly a odstraňoval náletové dřeviny. - V roce 1971 našla paní Hermína Hartová, sestra Ing. Antonína Harta, milostnou sochu na arciděkanství v Chebu. Socha byla v dezolátním stavu. Dřevěné díly se rozlepily, soška Dítěte odpadla od Mariina těla, kovový plášť byl poškozen a chyběly na něm čtyři velké polodrahokamy. Hermína Hartová již tehdy zakoupila nové a doufala, že jednou bude moci sochu nechat opravit. - Po znovuotevření pohraničí v roce 1989 začali ke zdevastovanému poutnímu areálu Maria Loreto přicházet první poutníci. Bývalý poutní areál, převedený zpět do majetku církve, byl však v havarijním stavu. Začalo se tehdy uvažovat, zda ruiny objektu opravit, zakonzervovat či zbořit. V roce 1990 byla proto vypracována dokumentace stavu objektu, podle propočtů památkového ústavu by však všechny varianty byly stejně finančně nákladné. Prostředky se však tehdy nenašly a opuštěný objekt dál chátral. Dne 11.2.1992 založil Ing. Anton Hart, vyhnanec původem z Nového Hrozňatova, v bavorském Waldsassenu Spolek pro zachování a podporu poutního místa Maria Loreto (Verein zur Erhaltung und Förderung der Wallfahrtskirche Maria Loreto). Spolek následně nabídl českým institucím a církvi finanční prostředky ve výši 30.000 německých marek. Sám předseda Hart přispěl částkou 100.000 Kčs. Během deseti let se Antonu Hartovi za pomoci německého Spolku Maria Loreto podařilo získat finanční prostředky na obnovu areálu ve výši dva miliony německých marek. Spolek získal dotaci od Messerschmidtovy nadace ve výši 160.000 DM, od ministerstva vnitra SRN ve výši 320.000 DM, příspěvek od diecéze Regensburg vy výši 50.000 DM a další milion marek od nejrůznějších dárců. Obnova některých částí areálu byla následně zařazena do Programu záchrany architektonického dědictví Ministerstva kultury ČR. Projekt záchrany poutního areálu Maria Loreto byl podpořen Česko-německým fondem budoucnosti Ministerstva kultury, městem Cheb a Okresním úřadem Cheb. Velkou podporu měla obnova poutního areálu v tehdejším předsedovi Okresního úřadu Otakaru Mikovi a v plzeňském biskupovi Mons. Františku Radkovském. - Hned v roce 1990 se Hermína Hartová intenzivně snažila o získání povolení k vývozu milostivé sošky Panny Marie Loretánské, aby ji mohla nechat restaurovat. V květnu 1991 si Georg Haber, vedoucí restaurátorských dílen Haber & Brandner v Řezně, milostnou sochu rozpadlou na šest dílů konečně mohl v Chebu vyzvednout. Restaurátorské práce trvaly dva roky. Hermína Hartová darovala ony již dříve zakoupené čtyři velké polodrahokamy na prostřední pás pláště, 15 dalších polodrahokamů na stříbrnou obrubu a uhradila celkovou cenu za restaurování. - Dne 3.10.1993 se u zdevastovaného poutního areálu Maria Loreto uskutečnilo první velké česko-německé setkání za účasti plzeňského biskupa Františka Radkovského. Tato setkání se od té doby každoročně opakují při slavnostní poutní mši. V roce 1994 byl v Chebu založen český Spolek Maria Loreto, který podporoval a propagoval obnovu poutního areálu, zajišťoval zázemí, dopravu na bohoslužby, úklid apod. Z příspěvků a darů členů vybral spolek na záchranu areálu celkem 140.800 Kč. Dne 2.10.1994 se zde u příležitosti výročí 330 let od založení poutního areálu konala první česko-německá pouť. Během pouti byla plzeňským biskupem Františkem Radkovským znovu vysvěcena obnovená kaple Panny Marie Loretánské a tři nové zvony, které byly následně vytaženy do zvonice v obnovené vstupní věži. Od roku 1995 byly během sezóny od května do srpna v kapli Panny Marie Loretánské slouženy měsíční bohoslužby. V roce 1996 vysvětil plzeňský biskup František Radkovský nově opravený kostel sv. Ducha, ve kterém byly poté v období od května do listopadu slouženy pravidelné měsíční bohoslužby. V následujících letech byly obnoveny ambity s nárožními kaplemi. Do kaplí byly umístěny nové sochy od akademického sochaře Hatto Zeidlera z Heidelbergu a na stěny zavěšeny obrazy ze života Panny Marie od akademického malíře Jaroslava Šindeláře z Plzně. V letech 1997 - 1999 byly obnoveny a znovu posvěceny poslední dochované zchátralé kaple Velké křížové cesty. V roce 2000 byla v místech bývalého hřbitova vybudována oplocená meditační zahrada, do které byly v roce 2001 přeneseny znovunalezené kamenné plastiky, jež byly původně umístěny před kaplí Božího hrobu Velké křížové cesty. Roku 2001 byla kaple Panny Marie Loretánské nově omítnuta a v areálu byl vybudován kamenný pochůzkový chodník. V roce 2002 byl v prostoru meditační zahrady vybudován zahradní pavilon. Od roku 2003 zajišťují členové chebského Spolku Maria Loreto v době sezóny návštěvnický provoz v obnoveném poutním areálu. Duchovní správu zajišťuje chebská farnost, která nadále spolupracuje i s německým spolkem, přispívajícím i nadále finančně. V červnu roku 2006 zástupci obou spolků a chebské farnosti podepsali dokument Maria Loreto: Místo smíření a setkávání, načrtávající základní poslání a dlouhodobou vizi rozvoje poutního místa. Během sezóny jsou v areálu pravidelně každých čtrnáct dní slouženy české mše svaté, jednou měsíčně pak mše německé. Několikrát ročně jsou k poutnímu areálu Maria Loreto pořádány české i německé poutě. Dle záznamů průvodcovské služby ročně poutní areál navštíví více než 10.000 poutníků a turistů z celé Evropy. - Díky instalaci nákladného elektronického zabezpečovacího zařízení se milostná socha v květnu 2008 ve své původní kráse konečně mohla vrátit zpět do kaple Matky Boží na Loretě, jak si to paní Hermína Hartová vždy přála. - Roku 2008 navštívil poutní areál Maria Loreto papežský nuncius Jean-Claude Périset. V letech 2009 - 2010 proběhla renovace ambitů a nárožních kaplí z iniciativy chebské farnosti. - Pozemek s kaplí patří církvi; kaple byla po opravě znovu slavnostně posvěcena dne 2.10.1994.

Zdroj: www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz

WGS84 souřadnice objektu: 50.026296°N, 12.399081°E