Poškozené a zničené kostely a kaple v České republice

Opravené (známka 200) zděné kostely

Druh stavby:

kostel

Církev:

katolická

Parcela:

pozemková parcela č. 1

Kód katastrálního území:

677973

Období devastace:

1945–1989

Důvod devastace:

jiný

Postaveno:

(1142), 1280 - 1320, přestavba 1700 - 1708

Poloha:

v J části vsi

velký, se sanktusníkem

Má novou střechu, sanktusník měděnou. - Klášter v Sedlci u Kutné Hory byl založen roku 1142 Miroslavem z Markvartic, údajně na popud olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka, jako nejstarší cisterciácký klášter v Česku. Legenda praví, že když tu olomoucký biskup během své cesty mezi Olomoucí a Prahou nocoval, zjevil se mu ve snu anděl, který mu ukázal mnichy oděné v bílém rouchu a přikázal mu, aby zde nechal postavit klášter a pojmenoval jej podle sedla pod svou hlavou, které mu sloužilo jako polštář. První komunita mnichů, která se zde usídlila, přišla z cisterciáckého kláštera v bavorském Waldsassenu. Na místě dnešního kostela byl z roce 1142 postaven románský chrám, který byl v poslední čtvrtině 13. století zničen. Nedlouho po této nešťastné události byla v letech 1280 - 1320 vystavěna nová gotická, dnes pětilodní bazilika s trojlodním transeptem, katedrálním polygonálním chórem s ochozem a věncem kaplí. Velmi výrazná je hlavní loď, která je nad boční lodi znatelně vyvýšena. Celková délka chrámu činí 87 m. Jméno stavitele gotického sedleckého chrámu není známo, ale je jisté, že byl dobře obeznámen s francouzskými a německými katedrálními stavbami. Zároveň při stavbě zcela respektoval zásady cisterciácké architektury. Chrám, na rozdíl od jiných katedrálních staveb, nemá triforium, dvojvěžové průčelí ani vnější opěrný systém. Nový chrám byl zcela dostavěn během třiceti let, a to díky dostatku finančních prostředků (na pozemcích patřících klášteru se začalo těžit stříbro), které dokázal shromáždit opat Heidenreich (opatem 1282 - 1320). K další zkáze klášterního kostela v Sedlci došlo během husitských válek roku 1421, kdy byl spolu s klášterem vypálen a opuštěn. Obnovy se dočkal až na konci 17. století. Na začátku 18. století byla započata přestavba kostela nejprve architektem Pavlem Ignácem Bayerem a pak ve stylu barokní gotiky Janem Blažejem Santinim-Aichlem. Rekonstrukce proběhla na náklad opata Jindřicha Snopka (opatem 1685 - 1709). Roku 1700 se přestavby ujal pražský architekt Pavel Ignác Bayer, který působil ve službách kláštera už dříve. Tento architekt vedl stavbu až do roku 1702. Rozsah jeho prací je doložen díky smlouvám s jinými řemeslníky, které pověřoval různými úkoly - například smlouva s pražským kameníkem Františkem Kašparem Lejskem, který pro něj tesal „dórské sloupy“ (ve skutečnosti toskánské) do interiéru kostela, které měly sloužit jako sloupy mezilodních arkád. Smlouva s Lejskem pochází ze dne 28.7.1701 a je dokladem toho, že Bayer konzervoval obvodové gotické zdivo, avšak interiér kostela chtěl pojmout ve zcela jiném duchu s použitím klasických sloupových řádů. Bayerovým největším zásahem do stavby bylo vybudování druhé jižní boční lodi na místě někdejšího severního křídla ambitu. Na jaře roku 1702, jak dokládají další smlouvy, bylo obvodové zdivo sanováno a mohla být položena střecha. Pokládání střechy proběhlo patrně ještě pod Bayerovým vedením. Někdy na přelomu let 1702 a 1703 byl architekt Bayer nahrazen Janem Blažejem Santinim, kterému v té době bylo dvacet pět let. Opat Snopek neváhal vynaložit na stavbu značné jmění a je trochu s podivem, že na tak náročnou práci najal začínajícího mladého architekta. Jana Blažeje mu patrně doporučil jeho spolubratr Wolfgang Lochner, opat na Zbraslavi, který byl architektovým prvním zákazníkem mezi cisterciáky. Změna architekta souvisí nejspíše se změnou estetických představ o stavbě. Architekt Bayer sice respektoval a konzervoval zachovalé gotické obvodové zdivo, ovšem co se týká interiéru, už si nepočínal tak citlivě. S nezájmem o gotický původ stavby navrhl do jejího interiéru toskánské mezilodní sloupy. Santiniho představa byla jiná. Jeho návrhy respektovaly starobylost stavby i původní gotické tvarosloví. Výrazně se inspiroval samotnou Heidenreichovou katedrálou, kterou podrobně zkoumal a přišel s návrhem pár prvků, které by katedrále dodaly na vznešenosti. Stavební práce pod Santiniho vedením trvaly do roku 1708, kdy je dokonce doložena účast architektova bratra, kameníka Františka Jakuba Santiniho. V době, kdy se mladý architekt Santini ujal stavby, už byly úpravy exteriéru i střecha hotovy. Jedinou změnou, kterou tu provedl byla proměna západního průčelí chrámu, kde ve snaze podtrhnout výšku fasády přidal na nárožích dlouhé opěráky zakončené fiálami, které obklopují sochu Panny Marie, nacházející se na vrcholu štítu kostela. Pod vrchol štítu umístil nad původní gotické okno veliký kvadrilob a před vstupní portál přidal šestiboký portikus s trojicí baldachýnů pro sochy sv. Jana Křtitele, sv. Norberta a sv. Bernarda od Matěje Václava Jäckela. Tento sochař je také autorem soch andělů umístěných na bocích portiku a sochy Panny Marie na vrcholu štítu. Dále Santini navrhl připomínku opěrného systému, který katedrále od začátku chyběl. Interiér byl po roce 1702 znovu zaklenut, byl upraven ochoz východně od transeptu a na bocích stavby vznikla dvojice unikátních samonosných šnekových schodišť bez vnitřního vřetene. Nový architekt se snažil odpovídajícím způsobem interiér vypointovat, zdůraznit výšku i šířku monumentálního gotického prostoru stavby. Valenou klenbu hlavní lodi vyzdobil dynamickým kroužením štukových žeber, které připomíná klenby pozdně gotické. Čtyři boční lodě kostela a čtyři ochozové kaple nechal zaklenout klenbami plackovými. Plackovou klenbou použil i v prostoru křížení transeptu a hlavní lodi. Santini se musel také vypořádat s některými necitlivými zásahy svého předchůdce, které pravděpodobně částečně boural nebo dodatečně „gotizoval“ – například toskánské sloupy, vytvořené kameníkem Lejskem. Po dokončení přestavby byl chrám roku 1708 znovu vysvěcen. Spolu s chrámem byla vystavěna i budova konventu a celý klášter prošel rekonstrukcí. Tyto úpravy jej finančně vyčerpaly. Po útěku posledního opata byl chvíli spravován z kláštera v Oseku a Zlaté Koruny, než byl v rámci josefínských reforem roku 1783 zrušen. Klášterní chrám byl odsvěcen, uzavřen a jeho mobiliář byl z podstatné části rozprodán. Roku 1806 začal chrám sloužit jako farní kostel pro Sedlec a nedaleký Malín. O dalších šest let později byla v budovách kláštera zřízena tabáková továrna. V 19. století prošel chrám rekonstrukcemi, během nichž byla nově zasklena okna, položena nová dlažba a celý interiér byl vymalován v bílé a žluté barvě, která zůstala zachována i po posledním restaurátorském zásahu, který probíhal v letech 2001 - 2008. - Pozemek s kostelem patří církvi.

Zdroj: cs.wikipedia.org

WGS84 souřadnice objektu: 49.959804°N, 15.290133°E