Poškozené a zničené kostely a kaple v České republice

Zaniklé (známka 600) zděné synagogy

Druh stavby:

synagoga

Církev:

židovská

Parcela:

pozemková parcela č. 1904

Kód katastrálního území:

683124

Období devastace:

1945–1989

Důvod devastace:

jiný

Postaveno:

3. čtvrtina 18. století, upravena v 1. polovině 19. století

Zbořeno:

podzim 1981 nebo únor 1984

Poloha:

v Nerudově ulici, v židovské čtvrti

Budova synagogy stála v jádru židovského ghetta a ze severu obklopovala židovský sídelní okrsek. Na plánu města z roku 1720 se synagoga jeví jako zděná budova. Její poloha zůstala až do jejího zboření neměnná. Na plánu je zobrazena tak, jak je známa z pozdějších fotografií. Lze rozeznat přízemní halovou budovu s dvěma obloukovými okny obrácenými k jihu. Tvarem se trochu podobala kapucínským kostelům. Je pravděpodobné, že její základy a zdivo zůstalo původní z poloviny 17. století, přestože synagoga byla několikrát přestavována. Interiér synagogy se skládal ze dvou částí. K vlastnímu prostoru modlitebny přiléhala ze severní strany patrová galerie, která sloužila pro ženy. Přízemí přístavku mohlo sloužit buď také jako ženské oddělení nebo zázemí synagogy. Vchod do synagogy byl ze západu, z dnešní Nerudovy, někdejší Josefské ulice. Řešení dispozice modlitebny vychází z předpisů halachy. Nejnápadnější byla úroveň podlahy, která byla zapuštěna níže než okolní terén. Toto symbolické umístění prostoru pro modlitebny vychází podle tradice ze slov Žalmu 130: „Z hlubokosti volám k Tobě, Pane." Aron ha-kodeš, ve kterém bývají umístěny svitky z Tóry a další posvátné texty, byl situován u východní stěny směrem k Jeruzalému. Sedadla byla původně rozmístěna podél stěn a věřící byli obráceni tváří do středu sálu k místu, určeném pro čtení tóry, zvanému almemor. Od poloviny 19. století se almemor obvykle přemístil k východní stěně sálu a změnil se v prostý čtecí pult. Lavice se od té doby stavěly do rovnoběžných řad, takže věřící byli tváří obrácení zároveň k aron ha-kodeš. Prostor modlitebny osvětlovala dvě velká půlkruhová okna obrácená k jihu. Na východní stěně se nacházela tři další menší okna. Strop byl zakončen pruskou valenou klenbou. Nad sálem byl při západní straně balkón, na který se vstupovalo z ženské galerie. Vybavení synagogy v 70. letech 19. století popsal J. Čapek ve svém Místopisu: „Vnitřek synagogy obsahuje: svatyni dřevěnými mřížkami od ostatní modlitebnice oddělenou, obsahující schránku (oltář), k uschování thory (desatera Božích přikázání), kazatelnu a pult k rozložení thory při modleních. Modlitebnici spojenou s vedlejší síní, obsahující 88 sedadel z tvrdého dřeva zhotovených. Dvě galerie obsahující 60 sedadel z měkkého dřeva zhotovených. K oběma galeriím vedou vchody z venku. K vykonávání obřadních pobožností jest tu 6 thor, 4 stříbrné rafije, 2 stříbrné poháry k obětování vína, 5 stříbrných zvonků k baldachýnu, věčná lampa cínová, 2 velké svícny cínové, 8 mosazných lustrů, mosazný svícen tak zvaný „Menorah“ a mnohé jiné věci." - Původní synagoga v Libochovicích vznikla zřejmě současně s židovským ghettem v první polovině 17. století. První stavba byla snad dřevěná nebo hrázděná. Je pravděpodobné, že byla postavena až po roce 1624, kdy téměř celé město vyhořelo. Je však možné vycházet z předpokladu, že židé v Libochovicích měli i před tímto rokem nějaké místo či dům, kde se scházeli ke společným modlitbám od prvních časů jejich osídlení Libochovic; proto lze také předpokládat, že dřevěná synagoga stála již před rokem 1624. - První zmínka o synagoze, postavené v raně barokním slohu, pochází z roku 1651. Synagoga byla za prusko - rakouských válek poškozena, možná snad vypálena nebo pobořena. Proto židé žádali biskupskou konzistoř v Litoměřicích o povolení synagogu opravit. Toto povolení obdrželi dne 4.5.1761, ale ještě je musela potvrdit vrchnost. Kníže Karel z Dietrichsteinu povolení potvrdil dne 29.5.1761. Patrně z této přestavby pocházela rokoková úprava interiéru s iluminovanou stropní klenbou. Roku 1809 židovské město zachvátil požár, který zničil téměř všechny židovské domy i synagogu. Po tomto požáru byla synagoga roku 1835 opravena a přestavěna. Z této přestavby pocházel klasicistní aron ha-kodeš. Na opravu přispěla dokonce Dietrichsteinská vrchnost. Další dílčí opravy synagoga prodělala v letech 1863, 1910 a naposledy roku 1931. Synagoga byla ke svému účelu využívána do roku 1941. Po deportaci židů budovu zabavil Auswanderungsfond fűr Bőhmen und Mähren. Synagogální předměty byly nacisty svezeny do židovského muzea v Praze, kde se shromažďovaly předměty uloupené z českých a moravských synagog. O synagogu měla zájem Církev českomoravská (Někdejší prvorepubliková Církev československá) pro náboženské potřeby a zřízení modlitebny. Žádosti vyhověno nebylo a synagoga přešla do majetku města Libochovice, které zde mělo zřídit knihovnu nebo městské muzeum (neuskutečnilo se). V červenci 1947 došel na MNV Libochovice přípis Židovské obce náboženské v Lounech o nabídce odprodat synagogu městu Libochovice. V prosinci 1947 předseda MNV požádal radu o rozhodnutí ve věci navrácení vlastnických práv synagogy židovské náboženské obci v Lounech. V době okupace obec na základě nařízení synagogu odkoupila od německé správy a po roce 1945 se tato transakce na základě dekretu prezidenta republiky stala neplatnou. Židovská obec nabídla obci synagogu ke koupi za částku 3.000 – 5.000 korun. V lednu 1948 bylo mezi náboženskou obcí a MNV dohodnuto toto: židovská náboženská obec se vzdává nároku na restituci, naproti tomu zaplatí MNV židovské obci částku 8.000 korun. Zároveň se obec zavazuje na synagoze umístit (případně na budově po rekonstrukci) desku, která by připomínala, že v těchto místech bývala modlitebna Židovské obce Libochovice. V případě, kdyby byla synagoga úplně zrušena, zavazuje se město umístit ve vzniklém prostoru desku stejného obsahu. Zároveň nesmí být původní budovy použito k znesvěcujícím účelům. Rada tuto smlouvu schválila, protože si uvědomila, že zbouráním synagogy získá spoustu materiálu na opravu silnic (a zbourání zařídí pomocí brigád). V červenci 1948, na návrh Antonína Malečka, se rada usnesla, že odpoví na žádost židovské obce Louny, která požadovala vnitřní zařízení synagogy. Rada to zdůvodnila tím, že se nikdy necítila vlastníkem, a proto žádné zařízení nepřemisťovala. Kam ovšem ve skutečnosti zmizelo, není známo. Dne 5.10.1949, opět na návrh Antonína Malečka, se rada MNV jednomyslně usnesla schválit převod synagogy z náboženské obce židovské na pana Josefa Glance. S podmínkou, že budoucí majitel byl vyzván radou MNV, aby budovu co nejdříve opravil, protože je ve zchátralém stavu. Město Libochovice však nepodniklo žádné kroky k naplnění výše uvedené dohody. V roce 1967 projednala rada MNV zbourání synagogy (v majetku pana Josefa Glance), která je sice na seznamu památkové péče, ale je v havarijním stavu. V tomtéž roce 1967 si Rada Židovských náboženských obcí v krajích Českých stěžuje u MNV, že neví oficiálně o tom, že synagoga se dostala do soukromých rukou, a pakliže ji tedy užívá soukromá osoba, je třeba, aby MNV přinutil majitele k zamezení chátrání památky a řádnému využití. V témže roce žádá Petr Záň, toho času bytem Lovosice, o odkoupení synagogy pod podmínkou, že mu bude umožněna její demolice. Koupil totiž dům čp.323 v Nerudově ulici a synagoga by rozšířila jeho pozemek. Protože ze strany majitele nebyla snaha objekt opravit, nebo alespoň nezneužívat jako chlévy, obrací se MNV jménem Komise výstavby města na Krajskou památkovou péči, zda je synagoga stále vedena jako památkový objekt a snažila se toto podložit žádostí občanů o zbourání. Protože však stanovisko Památkářů bylo negativní, přešli všichni účastníci do pozice mrtvého brouka. V roce 1969, po dalším jednání, se měla synagoga vykoupit. Po průzkumu se pak mělo uvažovat buď o opravě (a následnému využití ke kulturním účelům, jak to město zamýšlelo už v roce 1943), nebo o zbourání. V roce 1971 se rada města rozhodla od Josefa Glance synagogu vykoupit a postarat o její rekonstrukci a důstojné využití. Ještě v témže roce 1971 ale rada změnila svůj názor a rozhodla se pro demolici, protože renovace by přišla na 1,5 milionu korun a město prostředky nemá. Dne 24.6.1971 bylo zrušeno původní rozhodnutí o demolici. Pracovníci židovského muzea po prověrce zjistili, že se jedná o ojedinělou památku a je třeba ji uchovat a obnovit. Náklady odhadli na 3 miliony a o tomto návrhu chtěli začít jednat s Ministerstvem kultury ČSR. Synagoga v čase neustálých majetkových převodů chátrala. Nejprve sloužila jako skladiště, později byla využívána jako chlév pro dobytek. V bezprostřední blízkosti synagogy si paní Marie Kotnauerová postavila garáž, která zastínila vstup do objektu. Už v roce 1958 byla budova ve značně zdevastovaném stavu. V roce 1974 byla odeslána žádost památkové péči o vynětí synagogy z památkové péče, aby mohla být zbourána. V listopadu 1974 komise prošetřila stav na místě a doporučila ke zbourání, které by se uskutečnilo po písemném rozhodnutí. Místo projektu na záchranu budovy zástupci města Libochovice nechali roku 1979 vypracovat demoliční plán s podrobnou fotodokumentací. Autor demoličního plánu zboření synagogy nedoporučil. Tehdejší náklady na demolici by totiž mnohonásobně převyšovaly případné vynaložené náklady na konzervaci objektu. Přesto se tehdejší vedení města rozhodlo vyřešit situaci zbořením historicky vzácného objektu. V roce 1975 se na úřední vývěsce objevila zpráva o plánované demolici synagogy. Proti plánované devastaci kulturní památky napsal libochovický občan pan Jiří Svoboda protestní dopis Ministerstvu kultury ČSR, na který se mu však nedostalo odpovědi. Díky panu Svobodovi byla informována i Pražská židovská náboženská obec, která informovala ústeckou židovskou obec jako vlastníka objektu. Ta se ale o záchranu synagogy nepokusila. Synagoga byla nakonec bez řádného schválení památkového ústavu a jakékoliv dokumentace zbořena. Demolice proběhla s vědomím tehdejšího předsedy MNV. Důvodem úmyslného a bezdůvodného zničení byla neúcta komunistického režimu k duchovním a kulturním hodnotám a odkazu našich předků i antisemitistické postoje vládní moci. Nemalý podíl na zboření měli také obyvatelé sousedních domů, kterým chátrající synagoga nepřispívala k estetickému prostředí u jejich bydlení a také zabírala pozemek, který byl později využit jako zahrádka domu čp. 323. Neexistuje žádný zápis o demolici, takže ani přesně není známo, kdy k ní došlo. Podle pamětníků tomu bylo na podzim roku 1981. (V městské kronice je uvedeno datum únor 1984). V sutinách rozbořené synagogy bylo nalezeno několik textilií, modlitebních knih a pergameny s texty tóry, které jsou dodnes v rukou pamětníků demolice. Mezi synagogální předměty, které jsou uloženy v inventáři Židovského muzea v Praze, patří čtyři povijany s hebrejským nápisem, drapérie, pokladnička, miska na milodary, lampa věčné světlo, dva pláště a nástavec na tóru. - Synagoga je zakreslena na mapě Stabilního katastru z roku 1843. - Pozemek, na němž synagoga stála, je v soukromém vlastnictví (Věra a Peter Záňovi z Libochovic).

Zdroj: Tomáš Černý, Libochovice

WGS84 souřadnice objektu: 50.405351°N, 14.03992°E