Poškozené a zničené kostely a kaple v České republice

Opravené (známka 100) zděné kláštery

Druh stavby:

klášter

Církev:

katolická

Parcela:

pozemková parcela č. 1611

Kód katastrálního území:

697621

Období devastace:

1945–1989

Důvod devastace:

těžba

Postaveno:

1694

Poloha:

S od města, v areálu Skalka

Na sklonku 17. století vyrostl na skalnatém ostrohu Rochota nad Mníškem komplex budov, později nazývaný Skalka. Kostelík, klášter a poustevnu dal postavit syn zakladatele mníšeckého zámku Servác Ignác Engel z Engelsflussu po velké morové epidemii, která se nevyhnula ani jeho rodině. Po vykoupení potřebných pozemků z vlastnictví dobříšského knížete Mansfelda se započalo se stavbou. Současně s kostelem vznikal klášter a poustevna („rekolekční dům“), které rovněž navrhl K. Dientzenhofer. I zde se nacházely skvosty barokního umění. Nejcennější skaleckou památkou byl patrně nástropní obraz sv. Maří Magdaléna od Petra Brandla. Tato freska se nacházela v klášterním refektáři a vzhledem k době jejího zrodu je zajímavá odklonem od tradiční barokní metody kontrastního šerosvitu. Obraz je považován za jedno z nejvýznamnějších Brandlových děl. Velká nástropní freska Nanebevzetí Panny Marie, s pozoruhodnou nožkou anděla z obrazu plasticky vystupující (vzniklá Brandlovou opravou původní nožky stvořené pomocníkem), byla "darována" sovětským osvoboditelům. Dalším zajímavým dílem je Pieta sochaře Jana Brokoffa umístěná v poustevně. Pro dokončený klášterní areál byla část okolního lesa přeměněna na pole a založen poplužní dvůr. Vše bylo připraveno, ale klášteru nebylo v církevních kruzích přáno, a tak se plánovaný příchod benediktinů na Skalku neuskutečnil. Zakladatel Skalky umírá roku 1704, aniž by byla jeho představa naplněna. Zprovoznit klášterní areál se nepodařilo ani dalšímu z mníšeckých pánů Ignáci Karlu Engelu z Engelsflussu. Tento neutěšený stav trval až do 12. října 1762, kdy byla sepsána a stvrzena nadační listina kláštera a na Skalku přichází řád františkánů. O to se přičinila po dlouhých a složitých jednáních hraběnka Benedikta Čejková z Olbramovic, zbožná tchyně nového majitele panství Václava Ignácia z Unvertu, které se po více než padesáti letech podařilo probudit Skalku k životu. Provedla nejnutnější opravy, dala postavit křížovou cestu a zajistila klášteru fundace. Řád františkánů spravoval Skalku, která se stala oblíbeným poutním místem, až do konce 2. světové války. Od konce 19. století se Skalka stává též vyhledávaným turistickým cílem (v roce 1889 sem byla vyznačena třetí česká značená cesta pro turisty). Chudý řád františkánů však neměl dostatek prostředků na opravu objektu, a tak Skalka v roce 1925 změnila majitele (stala se jím Náboženská matice), františkáni ale i nadále areál provozovali. Po druhé světové válce se Skalka nacházela ve velmi špatném stavu a v roce 1947 byla nákladem více než jednoho milionu korun rekonstruována. Kostelík i celý areál utrpěly bezohledným poddolováním Skalky po roce 1948 kvůli ložisku nekvalitní železné rudy. V roce 1958 nařídilo vedení města Mníšek pod Brdy sejmutí krovu a střechy kláštera, které byly použity na zastřešení domu kultury ve městě; klášter zůstal bez zastřešení. Některá umělecká díla byla naštěstí zachována - např. vzácný nástropní obraz sv. Maří Magdalény od Petra Brandla byl restaurátory sňat a přenesen do mníšeckého kostela sv. Václava. Po ukončení těžby v roce 1967 došlo postupně ke stabilizaci horninového masívu a to dalo šanci těm, kdož se snažili o obnovu kostelíka a celého areálu. Začátkem 80. let 20. století započaly rekonstrukční práce na kostelíku sv. Maří Magdalény a postupná obnova kapliček křížové cesty. Po roce 1989 byl obnoven i klášter; byl prakticky znovu postaven na zbytcích dřevinami zarostlých zbytků obvodových zdí. - Pozemek s klášterem patří městu Mníšek pod Brdy.

Zdroj: www.mnisek.cz, cs.wikipedia.org

WGS84 souřadnice objektu: 49.877551°N, 14.254409°E