Poškozené a zničené kostely a kaple v České republice

Opravené (známka 100) zděné kostely

Druh stavby:

kostel

Církev:

katolická

Parcela:

pozemková parcela č. 988

Kód katastrálního území:

721981, 722731, 722472

Období devastace:

1945–1989

Důvod devastace:

jiný

se sanktusníkem

Má novou střechu. Opraven i interiér s výjimkou mobiliáře, kde se čeká na soudní rozhodnutí ohledně jeho vlastnictví. - Nazýván též kostel U Ježíška. - Historie kostela sahá zřejmě až do středověku. Prvně je stavba nakreslena na vedutě Jana Willenberga z roku 1602 jako čtverhraná stavbička s cimbuřím a jehlanovou střechou. Tehdy to byla ještě kaple neznámého zasvěcení. Jisté je, jak bylo zjištěno při rekonstrukčních pracích v roce 2001, že kostel narůstal postupně, od nejstarší čtverhranné svatyně, přes prodloužení v roce 1746 až po přístavbu nové lodi na začátku 19. století. Nejstarší část dnes tvoří vstupní vestibul kostela. Není však znám žádný spolehlivý pramen objasňující informaci, kdo a kdy nechal kapli postavit. První zmiňovanou přestavbu kaple u své usedlosti nechal v letech 1745 - 1746 provést lékař a plzeňský primátor Petr Pavel Helffer. Přestavovaná kaple byla tehdy zasvěcena Pražskému Jezulátku. Důvodem přestavby byl především úmysl zřídit v kapli rodinnou hrobku. Architektem a stavitelem přestavby kaple byl Matěj Ondřej Kondel, který byl tou dobou realizátorem některých staveb dle návrhu Jana Blažeje Santiniho-Aichla. Přestavba spočívala v přístavbě obdélného prostoru na jižní straně původní kaple, se kterou byl spojen přestavbou původní okenní niky. Tak vznikl vítězný oblouk s archivoltou užší než svislá část, na kterou nasedá přes konzolovité voluty. Tím se prostor původní kaple stává lodí a nová přístavba presbyteriem. Pro novou přístavbu jsou typické vně elipsovitě vypouklé boční obvodové stěny. Nad nově vytvořeným presbytářem vznikl i sanktusník, který pravděpodobně po opravě a přestěhování nad nově vybudovanou část existuje dodnes. Ke svěcení kaple došlo pravděpodobně první lednovou neděli roku 1747. Dne 1.8.1770 získali zdejší statek včetně okolních pozemků a rovněž tak i kapli manželé Matěj a Anna Deblerovi. Avšak již roku 1776 získal kapli, letohrádek a vše k tomu náležející Jakub Vilém Seitz, plzeňský zvonař, jehož žena Anna byla vdova po plzeňském zvonaři Pernerovi. Již v následujícím roce byl pro kapli v Seitzově dílně ulit nový zvon. V roce 1781 byla kapli udělena papežem Piem VI. na sedm let odpustková bula. Po smrti Jakuba Viléma Seitze v roce 1793 získali jmění rovným dílem jeho žena Anna a její syn z prvního manželství Petr Pavel Perner, který v závěti již následujícího roku získává po matce i druhou polovinu. Tak se roku 1794 stává vlastníkem kaple rodina Pernerů, která rovněž hodlala v kapli zřídit rodinnou hrobku. Pernerovi se však dosavadní hrobka pod kostelem zdála malá a proto se rozhodl pro rozšíření kaple a s tím i rozšíření hrobky pod ní. Tímto úkolem pověřil plzeňského stavitele Antonína Bartha, který práce v letech 1806 až 1807 realizoval. Stavba byla orientována východním směrem, čímž se napravila dosavadní chybná orientace oltáře na jižní straně. Dosavadní kaple se stala prakticky předsíní nově zbudovaného kostela. K vysvěcení plzeňským arciděkanem P. Tomášem Kordíkem došlo dne 2.1.1808. Roku 1870 byl Robert Perner nucen z finančních důvodů zahradu i s kostelem prodat manželům Matěji a Josefě Divíškovým. I oni užívali kryptu pod kostelem jako rodinnou hrobku, o čemž svědčí pamětní deska. Roku 1877 nechali provést úpravu vstupu do krypty, který již nebyl zvenčí jako dosud, ale poklopem uvnitř kostela. Rovněž díky sbírce došlo roku 1893 k opravě fasády i interiéru. Díky daru Viléma Rösche bylo v rámci oprav osazeno i barevné vitrážové okno ve starší části. Upraveno bylo i okolí. Prostor nově vybudovaného hospodářského dvora jižně od kostela byl zvýšen o cca 1 metr. Na východní straně byla prohloubena vodoteč odvádějící vodu ze svahu. Vedla však příliš blízko kostela bez jakékoliv izolace, což způsobilo masivní vlhnutí zdí. Docházelo tak k postupnému úpadku stavby. V roce 1933 došlo k vyloupení kostela, kdy nenávratně zmizela část mobiliáře kostela včetně liturgického náčiní, plastik, oltářních obrazů apod. Na základě této události vznikla z iniciativy studentů Masarykova státního československého reálného gymnasia Jednota pro záchranu kostelíka U Ježíška. Koncem roku 1933 byla s majiteli podepsána na 30 let nájemní smlouva na kostel. Zaměření a zakreslení stavby bylo provedeno na žádost Jednoty plzeňským, tehdy již penzionovaným stavitelem a architektem Hanušem Zápalem. V první fázi došlo k opravám střešní krytiny a krovů a především k sanaci zdiva. Během roku 1935 byly zhotoveny nové omítky, jak vnější tak vnitřní, včetně zrestaurování fresky plzeňského malíře Františka Julia Luxe. Opravena byla rovněž podlaha, obnoveny oltáře a varhany pocházející ze 17. století a úprav doznal i okolní terén kde vznikl např. i nový mostek přes vodoteč. K novému vysvěcení došlo dne 5.1.1936. Ve vlastnictví rodiny Divíškových byl kostel až do roku 1948. V dalším období nebylo využití kostela žádné a tak postupně chátral. V přilehlém objektu byla do 70. let 20. století výkupna a sklad léčivých rostlin. Poté areál dál neutěšeně chátral. V roce 1992 byl objekt vrácen původním majitelům, tedy rodině Divíškových. Následně kostel bez mobiliáře odkoupilo město, ovšem chátrání pokračovalo. Chátrající stavbě začalo věnovat svoji pozornost Občanské sdružení pro obnovu památek v Rokycanech a okolí. Zaměření provedli v rámci výuky studenti plzeňské stavební průmyslové školy, projekt zpracoval předseda sdružení ing. arch. Jan Soukup, který rovněž dohlížel na stavební práce, které započaly první fází v roce 2001. Ta zahrnovala opravu krovů, střech, sanktusníku a zpevnění kleneb. Následovala úprava vodních poměrů v okolí stavby a oprava fasád, která byla dokončena v roce 2005. Opravena byly i vzácné stropní fresky F. J. Luxe. Při restaurování bylo zjištěno, že obě fresky byly pořízeny v časovém odstupu cca 25 let, tedy že je zde vedle sebe rané a pozdní dílo téhož malíře. V letech 2005 až 2006 byly restaurovány varhany, které jsou starší než kostel a byly sem pořízeny zřejmě někdy v průběhu 19. století. Stavební obnovovací práce byly ukončeny v roce 2011, varhany se vrátily na opravený kůr v listopadu 2014. Kostel ještě čeká na restaurování svého mobiliáře. - Pozemek s kostelem patří městu Plzeň.

Zdroj: cs.wikipedia.org

WGS84 souřadnice objektu: 49.741097°N, 13.385272°E