Poškozené a zničené kostely a kaple v České republice

Zaniklé (známka 600) zděné kostely

Druh stavby:

poutní kostel

Církev:

katolická

Parcela:

pozemková parcela č. 32/2

Kód katastrálního území:

758035

Období devastace:

1654–1848

Důvod devastace:

jiný

Postaveno:

1678 - 3.8.1679 (vysvěcení)

Zbořeno:

po 1787

Poloha:

VJV od vsi, v údolí Želno

Lidé z okolí Střížova a Komařic věřili, že se v údolí Želno nachází pramen, který má léčivou moc, zvláště v případě očních neduhů. Vyšebrodský řád Cisterciáků, který od roku 1646 spravoval střížovskou diecézi, si vyzkoušel čisté prameny Želna a dva z nich odvedl samospádem dřevěným potrubím do statku v Komařicích. Nejvydatnější pramen - sv. Barbory - byl položen příliš nízko a nemohl být do vodovodu pojat. Zpočátku zde býval jen malý obrázek sv. Barbory, zavěšený na stromě, ale protože sem přicházelo stále více a více poutníků, nechali zde cisterciáci vystavět kostelík sv. Bartoloměje, který někdy bývá uváděn jako filiální kostel farního chrámu sv. Martina ve Střížově. Kostel vybudoval v letech 1678 - 1679 stavitel Cyprian z Velešína a měl rozměry zhruba 8 x 15,5 metrů a byl tedy dokonce nepatrně větší než kostel farní. Loď byla zaklenutá, průčelí zdůrazňovaly dva štíty, podle dvojnásobných říms byl kostel barokní. Podle zápisů střížovské fary byl kostel dne 3.8.1679 slavnostně vysvěcen vyšebrodským opatem Johanem Claveyem za účasti opata zlatokorunského kláštera Matěje Aleše Ungara, šlechtické rodiny Buquoyů a velkého množství lidu. První mše byla zde byla sloužena dne 23.4.1680 komařickým admnistrátorem P. Jakubem Pufferem. Jedním z důvodů, proč byl kostel vybudován v době, kdy i komařický zámek sám byl po několika požárech v žalostném stavu (Ctibor Kořenský musel Komařice prodat vyšebrodským právě proto, že po dvojím požáru nebyl s to udělat víc, než budovu zastřešit), mohla být víra lidí v zázračnou moc pramene sv. Barbory. Tou dobou a ještě potom další dvě století bylo ve vsi a tím pádem i jinde mnoho slepců. Způsobovala to nedostačující jednostranná výživa a téměř každoroční strádání chudých lidí na jaře, předení lnu a tkaní při čadících loučích, ruční práce v potu tváře při okopávkách v polích aj. Zbožná víra v ochranu proti oslepnutí častým vymýváním očí zdravou vodou, spolu s vírou v léčivost pramene v Želně a uzdravení bolavých očí na přímluvu Panny Marie nebo jiných svatých byla tedy více než pochopitelná. Po vysvěcení kostela mu řádoví bratři i věřící věnovali všestrannou péči. Opravili přístupové lesní cesty, a tak potom údolíčko často ožilo zpěvem a modlitbami poutníků. Docházeli sem nejen z farností pod patronací klášterů vyšebrodského a zlatokorunského, ale zastavovala se tam i procesí putující z jiných osad na vzdálenější a vyhlášenější místa. V pamětní knize jsou uvedena jmenovitě jen častější procesí z Ledenic, Boršova, Olešnice a Doudleb. Střížovská osada tam slavívala letní pouť - tzv. obžínkovou - na sv. Bartoloměje, byla-li neděle 24. srpna, jinak poslední neděli v srpnu. Na pouti sem přijížděli prodávat i nezbytní kramáři, obuvníci a sedláři. Po odpoledním požehnání vyhrávali na prostranství před kostelíkem muzikanti a chasa na trávníku tancovala. Podle ústního podání kupoval šenkýř, který venku šenkoval komařické pivo, nové botky té dívce, kterou chlapci vyvedli k tanci jako první. Poutě zde kvetly po celé období baroka, bohužel také zde, podobně jako v mnoha jiných případech, byly přerušeny během josefinských reforem v 80. letech 18 století. V případě kostela sv. Bartoloměje znamenaly úplný zánik poutního kostela. Úředně byl zrušen roku 1787 a prodán za 51 zlatých. Oltářní obraz Umučení sv. Bartoloměje byl přenesen do farního kostela ve Střížově, jehož druhým patronem je tento světec dodnes. Po zrušení kostela se bartolomějská pouť slavila při farním kostele ve Střížově a tak je tomu dodnes. Poutní kostel po zrušení postupně chátral, část ho byla patrně rozebrána okolními usedlíky na stavební materiál přesto, že doprava z tohoto místa byla velice nesnadná. Koncem 19. století zde zbyly jen sotva znatelné základy. V té době věnoval tomuto místu péči komařický administrátor ThDr.Emanuel Putschögel a nechal poblíž bývalého kostela postavit kamennou stélu secesního slohu s obrázkem sv. Bartoloměje. Dnes je na ní novější lidový obrázek malovaný Oldřichem Tripesem - současným komařickým kronikářem. Na soklu pomníčku jsou vyryta písmena P.D.E.P 1900. Přibližně 200 metrů odtud vyvěrá pramen sv.Barbory krytý dřevěnou stříškou. - Pozemek, na němž kostel stál, je v soukromém vlastnictví (Marta Talířová a Václav Lenc ze Střížova).

Zdroj: Jiří Černý - Poutní kostely a kaple v českobudějopvické diecézi

WGS84 souřadnice objektu: 48.885885°N, 14.542428°E