Poškozené a zničené kostely a kaple v České republice

Zaniklé (známka 600) zděné kostely

Druh stavby:

kostel

Církev:

katolická

Kód katastrálního území:

710504

Období devastace:

1654–1848

Důvod devastace:

jiný

Postaveno:

poprvé zmíněn 1299

Zbořeno:

1839

Poloha:

na Blažejském náměstí

Kostel stával na Blažejském náměstí v Olomouci, původně kupecký dvůr. - Měl půdorys nepravidelného sedmiúhelníku s nejdelší stranou 40 kroků. Šířka stavby není známa. Podezdívku tvořily nepravidelně opracované skalní bloky. Kostel byl postaven na svažitém terénu náměstí, průčelí kostela bylo velmi nízké a dovnitř se vstupovalo po schodech. Opačná strana kostela byla postavena na rovině a dosahovala výšky běžného kostela. Tvar střechy není jednoznačný; na základě dobové kresby můžeme usuzovat, že se jednalo o střechu stupnicovou s dřevěnou konstrukcí a dnes neidentifikovatelnou krytinou. Do kostela se vstupovalo bránou na západní straně, po jejíž levici byla umístěna trychtýřovitá, z hrubě opracovaného pískovce zhotovená nádoba na svěcenou vodu, která dokládá stáří kostela. Na malou předsíň navazovala po pravé straně zřejmě sakristie, přistavěná nejpozději v 16. století. Mimo hlavní prostor měla stavba ještě dvě samostatné místnosti. Temný čtyřhranný prostor sloužil pravděpodobně jako vstup do zvonice, která byla roku 1785 odstraněna. Vedle tohoto prostoru (nad předsíní) byl prostor využívaný zřejmě jako kůr. Klenbu podpíralo šest mohutných, nepravidelně umístěných pilířů. Střední pilíř měl šířku 11 kroků. Kostel měl 11 gotických oken různé velikosti, okna sakristie a menší okna zasazená pod úrovní terénu. Hlavní oltář kostela se nacházel naproti průčelnímu oknu, v průběhu bohoslužby proto věřící vůbec neviděli na kněze. Kromě hlavního oltáře bylo v kostele i sedm bočních oltářů. Oltář Všech svatých byl za finančního příspěvku dobročkovického faráře Maffucha a olomouckého občana Tomika vystavěn roku 1423. O deset let později, roku 1433 je doložena kaple sv. Doroty, lze tedy předpokládat i oltář této světice. Roku 1500 nechal postavit Michael Kopperbart oltář sv. Barbory a zřídil jí také v tomto kostele bratrstvo. Oltář zasvěcený sv. Maří Magdaléně ve stejnojmenné kapli je doložen k roku 1563. O oltář sv. Anny, sv. Bartoloměje a sv. Kříže byl kostel doplněn pravděpodobně v období baroka, před rokem 1672. Součástí kostela byla i krypta. Podlaha kostela byla vydlážděna cihlami, stěny kostela byly natřeny bílou barvou, gotická klenební žebra pak okrovou barvou. Dodnes se zachovaly dva kostelní zvony: první, 1000 kg vážící zvon ulitý v roce 1547 olomouckým zvonařem Františkem Illenfeldem, byl přemístěn do kostela sv. Filipa a Jakuba v Nových Sadech, kde je doposud. Menší zvon, vážící 560 kg, ulitý roku 1552 také Františkem Ilenfeldem, se nachází v kostele Všech svatých v Hradčovicích. - Podle pověsti byl kostel původně pohanská kaple přemeněná nakřesťanský kostel. Stavbu měl vysvětit sv. Metoděj. Na předkřesťanský původ ukazuje atypický půdorysi zasvěcené kostela. Pokud by totiž kostel vznikl v pozdější době, byl by zřejmě zasvěcen některému z kolonizačních světců, např. sv. Mikuláši nebo sv. Jakubovi. Nicméně první písemná zmínka o kostele pochází z roku 1299, kdy je vzpomínán pustý mlýn „pod burgem kostela sv. Blažeje“ (sub burgo ecclesie sancti Blasii). Patronátem kostel spadal ke kostelu sv. Mořice a již ve 13. století měl farní práva. - Po roce 1620 se kostel stal filiálním. V období švédské okupace byl kostel s přilehlým hřbitovem využíván Švédy. První luteránská bohoslužba v kostele proběhla 22.6.1642. Ještě v roce 1672 byl kostel v poměrně dobrém stavu. V roce 1709 při požáru Olomouce byl kostel poškozen a dne 2.12.1784 byl rozhodnutím moravskoslezského gubernia zrušen. Poté byl využíván jako vojenské skladiště mouky. - Demolice kostela byla provedena v roce 1839. Na základě dopisu zaslaného roku 1840 archiváři Bočkovi víme, jak postupovaly demoliční práce. V srpnu 1839 byly zdi kostela zbořeny téměř až k podlaze a započalo rozhrabávání půdy v samotném kostele. Při těchto pracích nalezli dělníci několik rakví umístěných v poměrně velké hloubce, jednu vedle druhé. V blízkosti hlavního oltáře byl objeven náhrobní kámen koželuha Matouše Leinhose z roku 1531, který dokazuje přítomnost koželužského cechu v kostele. V místě zbořeniště bylo také nalezeno několik mincí z 16. - 18. století.

Zdroj: cs.wikipedia.org