Poškozené a zničené kostely a kaple v České republice

Zaniklé (známka 600) zděné kostely

Druh stavby:

kostel

Církev:

evangelická

Kód katastrálního území:

713520, 714828

Období devastace:

1918–1938

Důvod devastace:

jiný

Postaveno:

1860 - říjen 1862

Zbořeno:

1925

Poloha:

blízko křižovatky ulic Vítkovická a Dr. Malého

Vznik první evangelické modlitebny na území Ostravy spadá až do 60. let 19. století. Evangelíci, obdobně jako např. židé, se dlouhá léta nesměli ve městě usazovat; od vyhlášení Obnoveného zřízení zemského pro Moravu v roce 1628 zde bylo jediným povoleným náboženstvím to katolické a výrazný obrat k lepšímu přinesl jinověrcům až toleranční patent císaře Josefa II., díky němuž mohli být na území habsburských dědičných zemí víceméně společensky emancipováni a v rovině náboženské alespoň trpěni (úplného zrovnoprávnění se dočkali až v roce 1861). - Příliv evangelíků do ostravských obcí, který nastal v 19. století, souvisel úzce s prudkým rozvojem zdejšího průmyslu; doly, hutě, železárny a v neposlední řadě i rostoucí železniční síť přitahovaly řadu přistěhovalců ze sousedního Těšínska i z Pruska, kteří se ve velké většině hlásili k augšpurskému vyznání. Zprvu se jednalo jen o desítky, později o stovky osob; avšak již tehdy nastávaly ve městě problémy např. s pohřbíváním zesnulých. Uvádí se případ, kdy pro odpor katolické farnosti musel být zesnulý evangelík převážen několik hodin až na hřbitov v Suchdole nad Odrou. Protože nejbližší evangelické kostely byly právě v Suchdole anebo v Dolních Bludovicích, byla účast na bohoslužbách drahou a časově náročnou záležitostí, i když podniky, kde byli evangelíci zaměstnáni, často vycházely svým dělníkům vstříc a Severní dráha Ferdinandova vypravovala prý dokonce pro své zaměstnance evangelického vyznání jednou ročně do Suchdolu zdarma zvláštní vlak. - Otázka hřbitova mohla být vyřešena díky velkorysosti majitele Vítkovických železáren Salomona Meyera Rothschilda, který v roce 1857 věnoval k těmto účelům evangelíkům pozemek při dnešní Vítkovické ulici. Bezprostředně poté byla zahájena sbírka na výstavbu kostela, avšak potřebné prostředky (6.000 zlatých) mohly být vzhledem ke skromnému počtu zdejších evangelíků nashromážděny až s pomocí Nadace Gustava Adolfa v Lipsku. Kostel podle projektu ostravského stavitele Josefa Krause byl vystavěn v letech 1860 - 1862 na evangelickém hřbitově a slavnostně vysvěcen v říjnu 1862. Vzhledem k tomu, že evangelická církev nezná kult světců a její chrámy prostě jen příbytky Božími, a tak i nový objekt nenesl žádné vlastní jméno a býval označován pouze jako evangelický kostel. Dochovaný stavební plán vypovídá o skutečně skromných rozměrech prostě zařízené budovy; asi 15 metrů na délku a 8 metrů na šířku, s věží a zvonicí taktéž 15 metrů vysokou. Zevnějšek byl pojat v historizujícím, novorománském slohu. V roce 1878 byl kostel dovybaven varhanami a roku 1886, k svému 25. jubileu, byl obnoven a rekonstruován. Do kostela byly dány dva nové skleněné lustry o 18 svících. Jeden zaplatil sbor, druhý daroval B. Bystroň, horník z jámy Hlubina. Roku 1888 byly na pavlači postaveny nové lavice pro 40 lidí, avšak všechno to bylo málo, neboť již v roce svého otevření počet příslušníků zdejší evangelické komunity dosáhl 500 osob, zatímco kapacita modlitebny byla pouhých 200 osob. Vzhledem k omezenému množství dostupných finančních prostředků se však zdejší evangelíci museli spokojit s tímto provizoriem. Až na počátku 20. století se zdejší evangelická obec, počet jejíž členů dosáhl mezitím již několika tisíc, rozhodla vystavět nový a důstojný svatostánek. Potřebné finanční prostředky, jejichž výše byla odhadována na 200.000 zlatých, byly získány jednak z darů a půjček okolních evangelických obcí, města Moravské Ostravy, zdejších těžařských společností, z výnosu věcné loterie, do níž přispěl sám císař František Josef I. a pomoc poskytla opět také Nadace Gustava Adolfa v Lipsku. Veřejné soutěže na stavbu nového kostela se zúčastnilo více než 30 architektů a stavitelů, mezi nimi i zahraničních, přičemž k realizaci byl nakonec vybrán projekt, který získal druhou cenu; projekt vídeňských architektů Ludwiga Faigla a Karla Trolla. Vlastním provedením stavebních prací byla pověřena místní firma E. Noë & F. Storch. - Slavnost kladení základního kamene se v dnešní Českobratrské ulici uskutečnilo za účasti několika stovek evangelíků z Moravy i z těšínského Slezska dne 22.10.1905, v den 25. výročí návštěvy císaře Františka Josefa I. v Moravské Ostravě. Protože stavba nového kostela probíhala neobyčejně rychlým tempem, již o dva roky později, dne 1.11.1907, mohl být nový chrám vysvěcen. - Starý kostel byl po dostavění nového chrámu změněn na hřbitovní kapli, protože okolní evangelický hřbitov sloužil svému účelu až do roku 1934. Šance na přežití starého kostela se objevila ještě na počátku 20. let 20. století, kdy se intenzivně jednalo o možnosti zřízení krematoria v Moravské Ostravě. Padl i návrh, aby byl starý evangelický kostel adaptován na obřadní síň, k níž by byla přistavěna kremační pec, vytápěná plynem z koksovny Karolíny. Evangelický farní úřad však za odprodej pozemku a kostela požadoval příliš vysokou částku 300.000 korun, a tak z tohoto projektu sešlo a objekt starého kostela byl v roce 1925 zbořen. - Pozemek, na němž kostel stál patří římskokatolické církvi (Salesiánské provincii Praha); salesiáni si na místě původního evangelického kostela postavili v letech 1935 - 1937 kostel sv. Josefa.

Zdroj: PhDr. Martin Juřica, Archiv města Ostravy

WGS84 souřadnice objektu: 49.827693°N, 18.278211°E