← kostel sv. Petra a Pavla (Krásný Les) kostel sv. Jakuba Většího (Louchov) →
4598 kostel sv. Jakuba

Poškozené (známka 400) zděné kostely

Druh stavby:
poutní kostel
Církev:
katolická
Parcela:
stavební parcela č. 37
Kód katastrálního území:
681768
Období devastace:
1945–1989
Důvod devastace:
jiný
Postaveno:
1670, přestavěn 1753
Poloha:
J od vsi

V rekonstrukci; cca 2/3 levé strany lodi zepředu mají novou střechu. Zbytek lodi má střechu s menšími dírami. Odstraněn krov se sanktusníkem nad presbytářem, zdivo presbytáře je staženo betonovým věncem, presbytář má prakticky rovnou provizorní střechou. Ve zdivu presbytáře je výrazná trhlina. Vrcholové klenáky v okeních otvorech severní a západní fasády jsou výrazně pokleslé, hrozí vypadnutí. Vyvalený nárožní kámen mezi severní a západní fasádou. Zřítila se část zdiva v průčelí nad vstupem (vstup je nově zazděn), nad okenním otvorem ve štítu jsou po obou stranách trhliny pokračující až do niky ve štítu (hrozí zřícení střední části průčelí). Omítka je silně poškozena. Bez oken. Otevřený, uvnitř zpustošený. Klenba v presbytáři je podepřena lešením, jsou v ní praskliny. Strop v lodi po obvodu odtržen ode zdi, lokálně má po obvodu díry. Nově jsou odstraněny téměř všechny náletové dřeviny z okolí kostela; odstranil je bezdomovec bydlící v sousední kapli. – Kostel byl postaven na místě, kde vyvěrá léčivý pramen. - Dne 5.7.1956 do kostela vnikli oknem Václav Šimon se šesticí dalších mladíků (všichni byli zedníci Pozemních staveb pracující na stavbě kravína ve Všechlapech) a sekyrami rozštípali veškerý barokní mobiliář (byli odsouzeni, způsobenou škodu spláceli až do jara 1972). Po vandalském poničení bylo pouze zaskleno okno, bohoslužby se už v kostele nikdy nekonaly. V letech 1980 - 1982 měl kostel v pronájmu Ivan Votava z Chomutova, který jej chtěl využívat k rekreačním účelům a postavit si v něm varhany. Z jeho vzpomínek: "V osmdesátém roce minulého století jsem bydlel v Chomutově a pracoval jako stavbyvedoucí pro Průmstav Pardubice, stavební správu Ústí nad Labem, která měla svůj úsek právě v Chomutově. Narodil jsem se v Litoměřicích a tam jsem také velice často jezdil za babičkou. Z Chomutova do Litoměřic, jak jinak než po silnici č. I/15, tedy okolo Libčevsi. Musel bych být slepý, kdybych si torza kostela proti Lahovicím nevšiml. Takže jednoho krásného letního večera jsem tam zastavil, celé si to prošel, čímž se můj zájem ještě zvýšil. Začal jsem pátrat, jak se dobrat k tomu, že bych se k tomuto kostelu mohl nějak dostat. V té době jsem služebně jezdil do Mostu, kde Průmstav, a proto jsem se o něm zmiňoval, participoval na přesunu Děkanského kostela v Mostě. Tam jsem o tom, co mne napadlo, hovořil se zástupcem investora a ten slíbil, že se poptá a příště mi k tomu něco řekne. Jak slíbil, tak splnil. Měl jsem se vypravit do Litoměřic na konsistoř, vyhledat vikáře Holoubka a s ním se pokusit dohodnout. Učinil jsem tak a na konsistoři jsem se dozvěděl, že mě pan kancléř, i když nejsem ohlášen, přijme. Když jsem mu vysvětlil o co mi jde a on zjistil, že nemám zájem kostel přestavět na klasickou chalupu, ale zachovat jeho podobu, udělat si tam svou galerii a postavit varhany, sdělil mi, by byli ochotni pronajmout mi kostel na 25 let s případnou opcí, a že se mám vypravit na farní úřad v Libčevsi za farářem Josefem Kordíkem, dohodnout se s ním, udělat s ním smlouvu s tím, že konsistoř jí potvrdí. Dojel jsem do Libčevsi a zazvonil na faře. Přišel mi otevřít kluk mého věku, v bílých zednických montérkách, zaflákaný od malty a když jsem se ptal po panu faráři a on mi sdělil, že stojí přede mnou, tak mi málem vypadly oči. Zopakoval jsem mu to, o čem jsem mluvil s kancléřem Holoubkem, včetně toho, že mou touhou je mít své varhany, a že bych tudíž měl i místo, kde by se daly postavit. Dokud mi prsty sloužily, tak jsem hrál na klavír. Farář Kordík mi slíbil pomoci, dokonce prohlásil, že by asi byl schopen sehnat píšťaly a já bych si pak zajistil mechaniku. Dohodli jsme si detaily, ale byl jsem upozorněn na to, že až smlouvu potvrdí konsistoř, bude jí muset potvrdit ještě ONV, odbor pro církevní záležitosti v Lounech a teprve pak se uvidí. Faktem zůstává, že smlouva včetně potvrzení z konsistoře byla během týdne připravena a pak trvalo nesmírně dlouho, než přišla potvrzená z Loun. K tomu jsem si pronajal od MNV kus pozemku okolo objektu. Po tom, co z Loun přišla potvrzená smlouva, jsme se dohodli, že v začátcích mi pan farář pomůže s nějakým základním stavebním materiálem ze zbytků, které zůstaly ze stavebních prací na faře a pak se uvidí. Nejdřív jsem vyčistil kapli se studánkou, dokonce se v ní opět objevila voda, opravil její střechu a udělal si z ní sklad na materiál a nářadí. Začal jsem vyklízet samotný kostel, ze kterého se v průběhu času stalo rozkradené smetiště. Prolezl jsem konstrukci krovu a plochého stropu (mimochodem, na půdě byla velice pěkná a zachovalá cihelná dlažba, kterou, díky tomu, že půda byla příliš vysoko a tím pádem nesnadno dostupná, nestačili lidi rozkrást, na rozdíl od všeho ostatního, včetně více jak poloviny dlažby v lodi kostela a půlky kůru. Prohlédl jsem českou placku nad presbytářem, už tehdy měla značnou trhlinu, a cibulku na střeše nad zmíněnou klenbou. Chtěl jsem kostel zavřít, ze sakristie udělat místo pro vyspání a pak postupně to celé dávat dohromady. Ovšem velice záhy začaly potíže. O víkendu jsem něco udělal, když jsem za týden přijel, bylo všechno zničené, nářadí a materiál ukradeny, z provizorních dveří do kaple si v kostele kdosi udělal oheň. Založil jsem si na krov nad sakristií, příští týden byl pryč. Orající traktor (dodnes si pamatuji, že to byla Š180, tedy žádný prcek), se točil s pluhem těsně u vstupu do kostela, čili na cizím pozemku. Tak to šlo stále dokola. Velice záhy jsem se tam dostal do konfliktu s jakýmsi místním nimrodem, který se do mě pustil, co že si to dovoluji se pohybovat po jejich bažantnici, ačkoliv pozemek nebyl jejich, ale “můj“. Nakonec mi došla trpělivost a když jsem tam jednou nachytal kohosi, jak si suverénně nakládá do auta materiál, který není jeho a navíc mě posílá kamsi, sebral jsem se a došel na místní stanici VB (jaký to paradox, byla hned vedle fary), kde jsem to nahlásil, včetně SPZ toho auta. Tam jsem ovšem nevycházel z údivu. Byl jsem podroben výslechu, jako kdybych já byl ten lotr, který chce někoho ukrátit na jeho právech, navíc s dotazy, které s věcí vůbec nesouvisely. Vše samozřejmě bez výsledku a zahráno do ztracena. Nějak jsem to nechápal, ovšem začalo mi svítat, když jsem se jednoho krásného dne zastavil na faře a farář Kordík mi sdělil, že až přijedu příště, tak on tam již nebude. Po mém dotazu, zda jde blíž k domovu, neboť měl na autě semilskou SPZ, mi řekl, že bude nejspíš dělat v Okresním stavebním podniku přidavače, protože mu odebrali státní souhlas v souvislosti s jeho podpisem Charty 77. V zrcadle času si dodnes nejsem jist tím, zda to, co se tam tehdy dělo, byl obyčejný vandalismus, nebo činnost na něčí návod. Jestli to byla náhoda nebo opakování poloviny padesátých let, kdy došlo ke zničení interiéru kostela. Pravdou je, že mě to nakonec otrávilo natolik, že jsem to v roce 1982 celé vzdal."- Koncem 80. let bylo rozhodnuto kostel zbořit a na jeho místě postavit v roce 1990 vodojem; díky převratu v listopadu 1989 z demolice sešlo. – Pozemek s kostelem patří církvi.

WGS84 souřadnice objektu: 50.45684°N, 13.850706°E

Komentáře

  • Velký Vont napsal 26.04.2010 21:04

    duben 2010: ve zdivu kněžiště výrazná statická trhlina. Vrcholové klenáky v okeních otvorech severní a západní fasády výrazně pokleslé, hrozí vypadnutí. vyvalený nárožní kámen mezi severní a západní fasádou. nad okením otvorem ve štítu po obou stranách trhliny pokračující až do niky ve štítu. Střecha kněžiště zborcená. Lešení v kněžišti stále drží podhled, podhled v lodi po obvodu odtržen ode zdi, lokálně po obvodu díry.

  • Michal Valenčík napsal 28.04.2010 20:56

    Informace doplněny, děkuji.