Poškozené a zničené kostely a kaple v České republice

Opravené (známka 100) zděné velké kaple

Druh stavby:

kaple

Církev:

katolická

Parcela:

pozemková parcela č. 2465

Kód katastrálního území:

782084

Období devastace:

1945–1989

Důvod devastace:

vojenský prostor

Postaveno:

1886 - 1890

Poloha:

Z od Vimperka

se sanktusníkem

Má novou střechu, sanktusník měděnou. Zavřená, zařízená (je zde původní rekonstruovaný oltář). Kolem je nově uděláno odvodnění. Odstraněny křoviny z okolí kaple. - Kaple byla postavena v letech 1886 - 1890 po vzoru půdorysů malých románských jednolodních kostelíků. Na východní straně je k základnímu obdélníku přistaven malý presbytář, který však sloužil jako sakristie. Do té se vstupovalo malými dveřmi po pravé straně oltáře. Stavba je sice provedena v historizujícím slohu, ale je postavena z cihel. Vstupní portálek a okna jsou obloukovitě uzavřena a západní průčelí je zakončeno malou zvonicí. Vnější fasáda je členěna lizénami a obloučkovým vlysem, které potvrzují inspiraci románským slohem. - Kapli nechal postavit majitel vimperské tiskárny Johann Steinbrenner, který se rád pochlubil svými úspěchy i krásou šumavské krajiny. Jednoho dne pozval na návštěvu a projížďku po okolí Vimperku svého známého preláta z Českých Budějovic. Návštěvník byl unesen krásou krajiny a při zastávce na lesní pasece zalité sluncem prohlásil: „Tady bych si uměl docela dobře představit kapli ke chvále Toho, kdo tu všechnu krásu kolem stvořil.“ Johann Steinbrener nelenil a brzy nato zakoupil pozemek, jehož dosavadním vlastníkem bylo město Vimperk. Nechal v místě postavit kapli zasvěcenou Nejsvětějšímu srdci Ježíšovu. Na jeho náklady bylo pořízeno veškeré vybavení - lavice, oltář, mešní nádobí a předměty a také ornáty. V blízkosti kaple pak zřídil malé stavení, obydlí pro kněze, který měl v kapli denně sloužit mši svatou. Prvním knězem, který byl pověřen tímto úkolem, byl penzionovaný arcikněz Jungbauer. Jeho předešlým působištěm byl nedaleký Nicov a Schenkenberg se stal jeho doživotním působištěm. Do Nicova prý pro něj dojel sám Johann Steinbrener a zastihl jej právě při mši svaté v kostele svatého Martina. Kaple se brzy stala poutním místem a byla navštěvována jak vimperskými a hrabickými občany, tak i poutníky z Kvildy, Nových Hutí, Stachů, Zdíkova a Zdíkovce. Nalezl se i pramen čisté vody, jež uzdravovala zrak. Po smrti pátera Jungbauera nastoupil na jeho místo penzionovaný farář Tuschl. Stejně jako jeho předchůdce denně sloužil mši svatou v schenkenberské kapli, ale časem se jeho působištěm stal také sirotčinec v Hrabicích, kam se časem odstěhoval a do kaple jen docházel. Na obou místech působil až do časů války. Teprve později po založení kaple a poutního místa zakoupil Johann Steinbrener další pozemky, založil hospodářství a nechal postavit vilu ve stylu švýcarských alpských domů. Vytvořil pohádkové letní sídlo pro svoji velkou rodinu i místo setkávání s přáteli, umělci i duchovními osobnostmi. Po jeho smrti v roce 1905 v jeho záslužném díle pokračovala dcera Anna Ticková, vdova po předčasně zesnulém staviteli Johannu Tickovi. Podobně jako její otec vedla dále vzorové hospodářství a udržovala tradici rodinných setkání a pečovala i o poutní tradici kaple. Neblahý čas válečný zasáhl také Schenkenberg a dne 5.9.1945 byly statek i přilehlá kaple vyvlastněny státem. Poslední majitelka statku, Anna Ticková, byla násilně vysídlena ze statku v říjnu 1946. Zemřela o pět let později, 21. října 1951, ve Falkenbergu v Dolním Bavorsku. Po odsunu německého obyvatelstva změnil domov pražské Katolické charity staré německé označení Schenkenberg na české Radost. Statek byl sice ještě nějaký čas obhospodařován, ale jednotlivá stavení včetně kaple začala postupně chátrat. Začátkem 50. let 20. století vznikl v místě zvaném „U Sloupů“ vojenský objekt s přilehlým cvičným prostorem. Na základě tehdejší komunistické ideologie o ochraně hranic byla kasárna nadále zvětšována, včetně cvičného prostoru pro vojáky. Bylo zde až 2000 vojáků, cvičiště sahalo až ke Klášterci. Pozemky bývalého Schenkenbergu, nyní již Na Radosti, a okolní Městská Lada (Stadthaiden) se několik let po válce stávají zakázaným vojenským prostorem a vzniká zde vojenský výcvikový prostor Na Radosti. Od roku 1958 začal v blízkých kasárnách působit průzkumný prapor k ochraně západní hranice. V roce 1959 byla kasárna pojmenována po poručíku Vendelínu Opatrném. To představovalo faktický konec jakéhokoliv kladného přístupu k budovám a pozemkům, které byly Na Radosti. Budovy byly využívány jako ubytovací zařízení pro lesní dělníky tehdejších Státních lesů, byl zde i sklad vimperské nábytkářské firmy Jitona či hájenka Vojenských lesů nesoucí dodnes onen poválečný název a odtud vžité pojmenování celého místa Na Radosti. Nic nebylo udržováno, nic nebylo opravováno. Kasárna, u kterých se vžil název „U Sloupu“ a přilehlý vojenský výcvikový prostor Na Radosti, byly zrušeny v roce 2001.- Pozemek s kaplí patří Lesům ČR, s.p.; podnik zorganizoval v letech 2015 - 2016 opravu kaple. Kaple byla po opravě slavnostně znovu posvěcena dne 21.10.2016. - U kaple zůstaly tři domy.

Zdroj: www.sumavainfo.cz - Vladimíra Fridrichová Kunešová

WGS84 souřadnice objektu: 49.055286°N, 13.718524°E