Poškozené a zničené kostely a kaple v České republice

Opravené (známka 100) zděné kostely

Druh stavby:

kostel

Církev:

katolická

Kód katastrálního území:

642916

Postaveno:

základní kámen položen 26.3.1745

se sanktusníkem

Má novou střechu, věžička měděnou. - Kolem zadní části kostela je přistavěna nová půlkruhová přístavba; ta má novou střechu, novou, ještě nenatřenou omítku a částečně je bez oken (jsou zakryta igelitem). - Kostel vznikl jako přirozené vyústění zbožnosti místních obyvatel. Prvním počinem bylo pořízení dřevěné (dodnes existující a nově obnovené) 1,2 m vysoké sochy „ spoutaného Spasitele“, jak jej němečtí obyvatelé nazývali „gefesselter Heiland“, kterou místní občan Georg Gautsch přinesl pěšky ze Šumavy ve 30. letech 18. století. Na ochranu sochy před povětrnostními vlivy byla pro ni vybudována roku 1730 (nebo 1740) malá dřevěná kaple s věžičkou. Do věže byl zavěšen zvon, který nechal patron sochy Georg Gautsch spolu se svým bratrem Johannem odlít již roku 1738. Roku 1745 přestala kapacita kaple stačit a došlo k jejímu zvětšení. Stavební stav objektu byl v té době již natolik špatný, že se muselo přestat se zvoněním před pobožnostmi. Vrchnostenský úřad v Benešově nad Ploučnicí začal dokonce zvažovat možnost demolice kaple. Hrozba ztráty kaple podnítila obyvatele Horních Habartic k podání žádosti na biskupskou konzistoř o svolení k vybudování kaple kamenné. Kladné odpovědi se dočkali 14.3.1745 a dva týdny nato, 26.3.1745, již byl položen a posvěcen benešovským farářem Franzem Trödlem základní kámen k nové stavbě. Po dokončení stavby začala do kaple k soše Spasitele přicházet četná zbožná procesí poutníků. Roku 1779 požádali obyvatelé, aby kromě pobožností mohla být čas od času odsloužena i mše svatá. Naplnění přání se místní dočkali 2.7.1781, kdy do kaple docházel benešovský farář. Nepravidelnost bohoslužeb v Horních Habarticích vzala za své po vydání dvorského dekretu císaře Josefa II. z roku 1783, který stanovil podmínky pro vznik nových lokálií a farností. V březnu 1787 byla obec prohlášena za expozituru s filiálním kostelem. Změna statutu podnítila farníky k rozšíření kostela. Loď kostela byla prodloužena a byla postavena i fara. Stavební náklady uhradili převážně místní farníci. Úplné osamostatnění oddělením z benešovské farnosti následovalo až 21.7.1858. Prvním farářem nově vzniklé farnosti se stal P. Wenzel Klucker. Roku 1861 byla rukou tesařského mistra Josefa Stelziga z Bynovce vystavěna nová sanktusní věž, která nakonec zůstala jedinou vížkou kostela až do dnešních dnů. Byla sice obnovována opět pro zchátralost, od roku 1914 byla navíc diskutována otázka stavby nové věže, ale události 1. světové války výstavbu znemožnily. Pravděpodobně poslední obnova kostela, kterou vedl P. Josef Maschke, se uskutečnila roku 1934, kdy došlo k výměně velké části krovu, a kostel byl vymalován. Po 2. světové válce, kdy se do obce nastěhovali čeští obyvatelé, byla místní fara obsazena německým knězem P. Albínem Fiedlerem, od roku 1956 spravoval farnost P. Jan Hodinář, od roku 1961 P. František Appl a od roku 1970 spravuje farnost excurendo z Benešova nad Ploučnicí P. MUDr. Ladislav Kubíček. V roce 1972 jej střídá P. Karel Volejníček a po něm P. Jan Bláha, redemptorista. To se již v habartickém kostele slouží bohoslužby jen zřídka a nejinak je tomu i za dalších nástupců. Kostel chátral, ale kupodivu se mu vyhnuly loupeživé vpády zlodějů a také díky včasnému odvezení cenných soch se zachránila většina mobiliáře. - Zcela zchátralý kostel, ve kterém se přestaly sloužit bohoslužby někdy začátkem 80. let 20. století, byl obnoven v letech 2005 – 2008. Rekonstrukce kostela byla zahájena na jaře 2005, bylo třeba provést generální obnovu střechy, shnilou sanktusovou vížku nahradit kopií, byly provedeny nové venkovní i vnitřní omítky, elektroinstalace, postavena nová kruchta, na které stojí obnovené varhany, nová dlažba, nová okna i dveře. Obnoveny byly také oltáře, slohově jednotné. Poslední etapou byla výstavba sakristie, protože stávající byla staticky narušena. Rekonstrukce se dotkla prakticky celého kostela, jak střechy a krovů (s výměnou shnilé báně věžičky), tak také omítek venkovních, vnitřních a statického zajištění trhlin zdiva. Byla vyměněna dožilá okna i dveře za pohledové kopie. Interiér kostela je původní, zcela zrestaurovaný včetně dlažby a elektroinstalace. V roce 2008 byla postavena nová sakristie s přístavbou (dokončení v roce 2013), která má sloužit k setkávání farníků a k jiným aktivitám. Zařízení kostela je zčásti novogotické; hlavní oltář s ústřední sochou Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, po stranách se sochami sv. Prokopa a sv. Václava a boční oltář sv. Jana Nepomuckého. Kazatelna a křtitelnice jsou starší. Varhany jsou dílem Antona Fellera z Libouchce z let 1875- 1876. V manuálu mají 7 a v pedálu 2 rejstříky. Byly obnoveny také v roce 2008. – Kostel byl slavnostně znovu vysvěcen tehdejším generálním vikářem litoměřické diecéze, Mons. Karlem Havelkou dne 23.8.2008. - Kostel patří církvi a je ve správě farnosti v Srbské Kamenici. O jeho opravu se velkou měrou zasloužil správce farnosti Mgr. Marcel Hrubý. Na opravu přispěl zvláště Česko-německý fond budoucnosti, německá biskupství v Bavorsku, moravské farnosti a také Obec Horní Habartice, která věnovala řezivo na opravu krovů a uhradila z obecní sbírky nová okna.

Zdroj: www.farnost-srbska-kamenice.cz

WGS84 souřadnice objektu: 50.765631°N, 14.339799°E